ttpnkov přečtené 122

Rezistence 2012, Veronica Roth

Druhý díl téhle trilogie mě potěšil o něco víc, než ten předchozí. Hlavní hrdinka je snad ještě otravnější (kromě scén v zajetí a závěrečných chvil knihy, kdy se na chvíli stává snesitelnější), nicméně myšlenka a celý příběh mají svižné tempo, ostatní postavy jsou sympatické a většinou se dočkají svých "pěti minut slávy" a závěr je pravděpodobně nejpovedenější 'klifhengr', na jaký jsem v poslední době narazila - jako návnada na velké finále působil přesně tam, kde má.... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Skvělý jednoduchý příběh zasazený do doby a místa, které celému vyprávění dodává na síle. Želary a lidé, kteří v nich žijí, si člověk ihned zamiluje.

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Bolestně krásné.

Nejtemnější hodina 2014, Barbara Erskine

Od autorky jsem četla pouze dvě knihy, každopádně se nebojím tvrdit, že se se svým talentem na prolínání dvou časových linií řadí mezi ty nejlepší v branži. Příběhu, který se odehrává během druhé světové války, nechybí správné množství válečných reálií ani silný lidský příběh, jenž se mi po všech stránkách dostal pod kůži a dodal událostem ze současnosti podle okolností na dojemnosti i hrůze. Je pravda, že trojúhelník Lucy, Mike a Charlotte nebyl tak úplně třeba a mně osobně nestačilo jeho rozuzlení, nicméně jsem ochotná paní Erskinové odpustit, protože tyto drobné nedostatky překrývají útržky z doby po válce a závěr té "duchařiny", který nemohl být lepší.... celý text

Christiane F. – Můj druhý život 2014, Christiane Vera Felscherinow

Po první třetině a několika týdnech přemlouvání knihu musím odložit. Nezáživné vyprávění, které utvrzuje v tom, že drogy mají na mozek větší vliv, než si chceme připustit. Christiane konkrétně se mentálně zasekla na začátku puberty, což vykřikuje každá věta, kterou v knize najdete. Naivita a "inteligence" nabraná během všech těch profetovaných let je politováníhodná. Jako odstrašující případ dobré, nicméně zbytečné.... celý text

Alif, neviditelný 2014, Gwendolyn Willow Wilson

Nápad propojit tvrdý politický režim a fantastické příběhy a jejich kreatury se mi hrozně líbil. Ovšem mimo tuhle část celku, a sympatické postavy, je to pro mě jen další předvídatelný příběh schovaný v IT hatmatilce a náboženství, kterému víceméně chyběla ta "červená nit".... celý text

Schindlerův seznam 1994, Thomas Michael Keneally

Nejdelší jízda 2014, Nicholas Sparks

Každou další knihou mě Sparks utvrzuje v tom, že mě nedokáže zklamat. Co víc dodat? Snad jen to, že tenhle kousek není ani tak tragický, jako spíš dojemný. Příjemná změna po všech těch předchozích šocích, které na nás v jiných svých příbězích přichystal.... celý text

Kafka na pobřeží 2006, Haruki Murakami

Když se na to podívám zpětně, je Kafka hrozně milá knížka plná hezkých myšlenek, spojitostí a prostoru pro čtenářovo myšlení a fantazii. Nechybí jí nenásilný humor, trocha těch emocí ani správné množství "toho nereálného". Nicméně mi nějak nesedlo to filozofování, kterého bylo na můj vkus trochu moc. Jako uvedení do Murakamiho tvorby dostatečné. Určitě se k jeho knihám ještě vrátím, jen to bude chvíli trvat.... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

"Coline Singletone, ty sebestřednej pitomče!" Tahle věta se mi z hlavy dostala zhruba teprve v poslední desítce stránek. Všechna ta sebelítost a pokusy o vyřešení toho, jak a proč se s ním všechny ty Kateřiny rozešly, byla jednoduše otravná ("jednoduše" v rámci možností.. ta matika, a grafy z ní vycházející, mi jen motaly hlavu). Nejlepší na celém příběhu byl Hassan, který mi dával naději na to, že se třeba ten ukňukánek uklidní, ale ono prakticky nic. A Lindsey s Hollis také působily vcelku příjemně. Když ale zavřu oči nad tou sebestřednou vlastností hlavního hrdiny, knížka byla příjemně oddechová, bez nějakých větších katastrof a celkově mě nějakým svým způsobem zahřála u srdíčka. Možná je to tou předvídatelností nebo věkem, ale asi bych jí více ocenila o pár let dříve.... celý text

Bídníci 1928, Victor Hugo

Celý příběh na mě působil jako příjemná pohádka pro dospělé, která v sobě skrývá mnoho skvělých myšlenek a přímou kritiku tehdejší společnosti, jež zastiňovala lidskost a dobrotu lidí, kteří neměli to štěstí žít normální život. O hvězdičku méně dávám proto, že i přes zkrácenou verzi na mě knížka obsahovala moc řečí okolo.... celý text

Vypravěčka 2014, Jodi Picoult

V posledním půl roce jsem přečetla několik knih, o kterých jsem si pomyslela, že bude super se k nim jednoho krásného dne vrátit. Tuto knihu do této kategorie řadím také ovšem s jedním obrovským rozdílem - chuť přečíst si jí znovu přišla ihned po přečtení. Tak moc ohromená jsem byla. Řekla bych, že tady jsem se poprvé setkala s podrobným popisem dění v táborech a toho, co jim předcházelo u všech, kteří se nějakým způsobem podíleli na genocidě. To, co se dělo, bylo odporné a jen ztěžka se mi chce věřit, že k takovým věcem došlo a někde stále dochází. Samozřejmě, vyšlo už mnoho knih s touto tématikou, ovšem zrovna této spisovatelce bych rozbor tohoto tématu vůbec nezazlívala, protože se toho ujala naprosto výborně. Jak tak koukám, je tu dost názorů, které se staví proti pasážím s Josefem nebo chování Sage a jiným "nedostatkům". Já si stojím za tím, že všechno je přesně tam, kde má. Každý jeden příběh, každá jedna postava a každý jeden konec mají k sobě protiklad, který mě pokaždé zanechal v němém úžasu.... celý text

Hlava XXII 2005, Joseph Heller

Kniha má skvělou myšlenku, příběh a postavy jsou taky vcelku sympatické. Ze vší té ironie v kontrastu s tragédiemi, které se zde odehrávají, mě místy mrazilo (za což nejspíš také můžu vděčit podrobným popisům všech "masakrů"). Popisy ale měly jednu velkou chybu a tou bylo užití nekončících souvětí, ve kterých jsem se neustále ztrácela. Dalším nedostatkem je potom přeskakování mezi postavami a jejich příběhy. Zvyknout si na tyto jevy mi trvalo přes 300 stránek. Celé to možná byl jen důkaz toho, že nejsem tak zdatný čtenář, jak jsem si myslela. A nebo fakt, že je pomyslná Hlava XXII na tenhle kousek aplikovaná víc, než se na první pohled zdá.... celý text

Nabíječ 2014, Alice Clayton

Kamarádka o téhle knize básnila několik měsíců. Její přečtení jsem odkládala nejspíš z toho důvodu, že jsem podle popisu čekala červenou knihovnu s jednoduchým dějem a to mi dlouho nepřipadalo dost dobré. Ovšem po přečtení Ptáčka jsem si řekla, že bych mohla trochu zvolnit a sáhnout po něčem, při čem nebudu muset tolik přemýšlet. Co se děje týče, opravdu mě nic nepřekvapilo. Jak by tohle asi mohlo probíhat, co? Nápovědu můžete hledat ve světě eroticky laděných (a vlastně i těch normálních) fan fiction, který mi tento kousek během celého čtení připomínal. Každopádně i přes nenáročný děj a občasnou averzi vůči chování a smýšlení hlavní hrdinky to bylo čitelné a docela i zábavné. Vlastně jsem překvapená, že se mi to tolik líbilo.... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Počátky knihy pro mě byly náročné, protože jsem se trochu nechala unést očekáváním a vlastní představou o ději celého příběhu. Když jsem se ale přes své nepatrné zklamání dostala a začala si všímat toho, co kniha opravdu skýtá, čtení se stalo jednodušším a já jen napjatě otáčela stránky, až jsem se dostala na samotný konec. To, jak autorka využila nevinnosti malého děvčátka v kontrastu se smýšlením starších, je naprosto brilantní. Využití protiřečení učitelky, která tak urputně stála proti Hitlerovi a přitom jeho myšlenku v trochu mírnější formě vyznávala v Maycombu, mi taktéž v paměti ještě nějaký ten pátek zůstane. Atikův boj proti nespravedlnosti a vůbec všechny myšlenky této postavy jsou hodny obdivu. A závěr knihy hřejivý, i když tak trochu melancholicky laděný, byl přesně tím, co v mých očích tuto knihu dovedlo k dokonalosti.... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Moje první Čapkovo dílo, které jsem se na základě školního výkladu rozhodla přečíst, mě velmi mile překvapilo. Styl, který pan Čapek používá, se čte sám a dává čtenáři dostatek prostoru na to, aby se opravdu zamyslel nad poselstvím, které kniha nese - to je samo o sobě tak bolestivě pravdivé a aktuální, až z toho mrazí. A ten závěr - někdy už je hold pozdě.... celý text

Povídky malostranské 2008, Jan Neruda

Když jsem Povídky začínala číst, nebyla jsem si vůbec ničím jistá. Zamotávala jsem se do děje, postav, jazyka, který pan Neruda použil. Po několika stránkách jsem tomu všemu ale přišla na chuť, začala se orientovat a užila si celý zbytek čtení, které je v tomto případě víc než příjemné. Favority jsou povídky Pan Ryšánek a Pan Shlegl, Hastrman a Figurky.... celý text

Tommyknockeři 1997, Stephen King

Byl to boj, ale nakonec jsem se poprala i s tímto tlustším kousek vcelku úspěšně. Možná je to tím, že Čtyři roční doby nasadily laťku moc vysoko, ale trvalo mi hrozně dlouhou dobu, než mě kniha opravdu vtáhla do děje. A když už se jí to povedlo, po chvíli můj zájem opět klesl. A tak to bylo pořád dokola. Řekla bych, že i když všechno v průběhu dává smysl, stejně tam je přespříliš informací, které mě prostě nudily a dle mého názoru tam vůbec být nemusely. Přesvědčení o tom, že knihu můžu považovat za průměrné čtivo, pro mě bylo posledních 150 stran, které mě upřímně bavily, a závěr, který nemohl být lepší.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Zůstaň se mnou 2014, Gayle Forman

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že se nejdřív podívám na film a poté si přečtu knihu. Co se filmu týče, něco mu chybělo. Co se týče knihy, té se do určité míry povedlo prázdná místa vyplnit. Čtivá kniha s dobrým nápadem, přirozenými dialogy a skvěle využitou retrospektivou. Jen bych se moc nenamáhala s přejmenováním, protože původní "Jestli zůstanu" k příběhu a celému rozhodování prostě opravdu sedí víc.... celý text