velicevojtech
přečtené 69
Válka světů
2005,
Herbert George Wells
No, tedy, čekal jsem více... Nechápejte mě špatně, to není žádné mé zmlsání dnešními akčními filmy či literaturou - klasická díla a zakladatelé žánru se u mě většinou těší veliké oblibě - ale tady mi něco velmi chybělo. Samotný námět je (ač toto slovo absolutně nenávidím) nadčasový. Invaze odkudsi právě ve chvíli, kdy lidstvo nabyde pocitu své nadvlády nad vším, je prostě věčné téma. V době vzniku knihy, kdy měli lidé všeobecný pocit, že středověké války mezi jednotlivými národy či náboženskými skupinami jsou minulostí, netuše, že je v budoucnu čekají ještě minimálně dvě velmi brutální, snad pak ještě více. Ovšem samotné zpracování mě zklamalo. Příběh je vleklý, nepříliš akční - v určité části se z něj stane v podstatě jen dlouhý popis přesunů velkých mas lidí - a nedokázal ve mě vyvolat ten skutečný pocit úzkosti. Naopak za nejzdařilejší považuji úvahové pasáže, ať už část s knězem nebo předzávěrečnou s dělostřelcem o budoucnosti lidstva. Kdyby autor více rozvinul takové kusy textu nebo naopak více zahustil děj, mohl by se mi výsledek zřejmě líbit o něco více. Takhle je to od všeho trochu a pocity jsou u mě spíše rozpačité...... celý text
Konec civilisace
1933,
Aldous Huxley
Že žijeme v Orwellovské době? Nesmysl! V Severní Koreji možná, ale řeči o zhmotňování 1984 mi připadají jako nepochopení jeho konceptu a nevážení si svobody, kterou bezpochyby máme. Blížíme se vizi světa dle Aldouse Huxleyho? Já myslím, že ano a s ohledem na to, že svět v roce 1932 nebyl ani zdaleka tak podobný obsahu tohoto románu jako ten současný, je vidět určitý směr. Nahrazování přísunu dopaminu z vjemů skutečného světa vjemy umělými, zato však mnohem bezpečnějšími a efektivnějšími, můžeme sledovat už v roce 2024 a takový koncept TikToku je toho zářným příkladem (a to nejsem žádný boomer, který by odsuzoval nové technologie a pokrok na poli sociálních sítí). Možná jsem si dnes vzal jen málo Somy, tak vidím věci černěji než jsou... Musím se ovšem přiznat k jedné věci. Narozdíl od většiny lidí, jež mi říkala, že po přečtení tohoto relativně krátkého románu měla slabší deprese (má učitelka angličtiny) nebo ho dokonce nedokázala dočíst, jsem tento problém absolutně nepociťoval. Za jedno je kniha jazykově velmi čtivá a zároveň ani její svět nepovažuji za tak nesnesitelně odpudivý jako jiní čenáři. Huxleyho vize budoucnosti se od naší liší především v morálních zásadach. Pokud bychom za základ morálky v dobách vzniku této knihy (a staletí před nimi) považovali Desatero, můžeme si všimnout, že budoucí svět porušuje většinu těch zásad, které jsou ještě dnes v lidech stále zakořeněny. Základem spořádaného života se stává promiskuita, drogy jsou vládou doporučované, smrt se stává bezvýznamným tělesným dějem. Jak text knihy sám na konci říká, starosvětský Bůh v novém světě spí. Svět budoucnosti je pro nás stejně tak nemorální a odpudivý jako je pro obyvatele budoucnosti náš svět. A to je jen zlomek myšlenek, které Huxley rozvíjí... Opravdu výjimečná kniha!... celý text
Prázdniny v Evropě
2019,
Ladislav Zibura
Oproti Prázdninám v Česku se necítím tolik poučen, na druhou stranu je tady zase více vtipně bizarních situací. U pasáže z Ukrajiny mi bylo trochu úzko, když jsem si představil, jak se země stihla za těch pár let proměnit. Jinak si mi ovšem po celou dobu nescházel mírný úsměv z úst.... celý text
Někdo mě má rád
2020,
Dominik Landsman
Dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Jen se mi zdá, jestli to nebylo málo... Až na poslední tři kapitoly jsem se bohužel skoro nezasmál a to je vlastně to jediné, co jsem po této knize chtěl. Nevyužitý potenciál.... celý text
Těla
2023,
Klára Vlasáková
Číst tuto knihu bylo jako neustále si sypat trochu soli do otevřené rány. Někdo tu dal jednu hvězdičku s tím, že postavy byly příliš nesympatické. Nevím. Možná je to relevantní důvod pro odsouzení takového díla. Já ovšem postavám rozuměl. Dalo by se říci, že místy jsem populisticky souznil se všemi naráz, a chápal tu neslučitelnost různých světů a společenských tříd. Marie byla vlastně stejným archetypem jako má babička, která je schopná se omluvit, že se jí něco povedlo, stydět se, že má s něčím potíže, a člověk s ní zároveň velmi cítí, ale neubrání se v duchu protočit panenky. Tolik asi k tomu nejosobnějšímu, co si z knihy odnáším. Nutno ovšem zmínit, že i ostatní témata, jako mateřství, těhotenství, fyzické stárnutí a další (a že jich v tak útlé knížce je), byla zpracována velmi kvalitně a nutí k hlubšímu přemýšlení.... celý text
