Velká Feferona
přečtené 162
Lars láme kosti
2019,
Daniel Gris
Žádný velký kvalitativní propad oproti jedničce se nekoná. Napsané je to na stejné úrovni, drží si to jednotný (pro mě osobně velmi příjemný) tón, odsýpá to a ani chvilku se nebudete nudit. Drobný problém bych viděla v tom, že ona to v podstatě (na rozdíl o prvního dílu) není detektivka. V Larsovi se s mrtvolami obecně šetří, což vůbec nevadí, ale řekla bych, že tady to autor malinko přeťáp. Čekala bych, že se něco vyvrbí alespoň kolem Majora nebo Niki nebo tak, ale ne. Nic. Nada. A "říznou krimi z Prahy" si představuju drobet jinak. Tak nějak... řízněji. P.S. VÁŽNĚ by mě zajímalo, kdo je k čertu Daniel Gris. Protože nevěřím, že Lars je něčí prvotina. Ani na chvíli. Na to je to příliš dobré. Takže palec hore a nezbývá než autorovi popřát, aby si udržel stávající frekvenci (co rok, to kniha).... celý text
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Já jsem jako čekala, že to bude hodně dobrý. Ale že až TAKHLE… Štěpán Kopřiva zraje jako víno. Už Zabíjení bylo super (svým tak trochu zvráceným způsobem), ale tohle… tohle je pecka. Jednou, až budu velká, bych chtěla umět psát jako on . Ale už teď samozřejmě vím, že to se nikdy nestane. Jinak, co se obsahu týká, když dojde na detektivky, nejsem žádný velký znalec žánru, takže úplně laicky: ta konspirace, kolem se všechno točí je poněkud spletitá (spletitější než u předchozího dílu, řekla bych), o to úžasnější je, že to autor dokázal podat tak, že jsem se v ději ani jednou neztratila – i když nejsem zrovna prototyp pozorného čtenáře. A možná i proto mi tak trochu uniká motivace některých postav (hlavně Wichtrleho). Co mě naopak nesmírně potěšilo, je zmínka o štábním kapitánu Morávkovi. Já totiž k téhleté polozapomenuté a zcela jistě nedoceněné persóně novodobých českých dějin chovám určité city a úplně upřímně mě dojalo, když jsem na ni narazila na takovém neočekávaném místě. Potěšilo. Vážně moc. Nežiju v Praze a de facto ji vůbec neznám, ale kdyby ano, kdybych znala všechna ta místa, na kterých se děj odehrává, nejspíš bych si to užila ještě víc. Praha zde má stejně jako v předchozím díle nezastupitelnou úlohu. No, a co dodat závěrem… v té knížce je znát obrovská spousta přípravy a práce a je jisté, že detailní a živé popisy policejní práce mají velký podíl na jejím vyznění, ale já bych se moc a moc přimlouvala, abychom na další díl zase nemuseli čekat TAK dlouho. Je to úmorné, já už rok před vydáním pomalu nepřemýšlela ničem jiném (dobře, to je trochu přehnané, ale minimálně dvakrát týdně mě napadlo, kde to vázne a co to asi bude).... celý text
Říkají mi Lars
2018,
Daniel Gris
Jasných pět hvězdiček! bahnila jsem si u první poloviny. Bylo to takové správně tarantinovské, říznuté kapkou Sin City, hlášky, humor, skvěle vymyšlená hlavní postava. Místy trošku klišoidní, to připouštím, ale tak nějak jsem se nedokázala přimět, aby mi to vadilo. S Rychlopalbou bych radši nesrovnávala, protože do té tomu přece jenom ještě kus chybí, ale jinak - prostě pecka, předčítala jsem manželovi nahlas a oba jsme se královsky bavili, i když (ač se oba považujeme za metalisty) Metallica nás vcelku míjí. Ouvej začalo být zhruba od poloviny. Nesnažila jsem se odhadovat hlavního záporáka (to ostatně u detektivek nedělám nikdy), ale kde je zakopaný pes zkrátka chtě-nechtě začnete tušit až příliš brzy. Takže předvídatelná zápletka výsledný dojem přece jen trochu sráží. Nicméně závěrečných několik stran tu pátou hvězdu zachránilo. No, a abych to nějak shrnula: je to nesmírně příjemná, osvěžující jednohubka. Těším se na další díl a doufám, že jich bude ještě hodně následovat. Slušný matroš!... celý text
Hvězdný Lummox
1996,
Robert A. Heinlein
Chtělo by to víc Lummoxe a míň vesmírné politiky, ale jinak dobré, opravdu. Zasmála jsem se.
Půl krále
2018,
Joe Abercrombie
Joe Abercrombie rozhodně patří k mým nejoblíbenějším autorům a ačkoli mi 12 - 16 let už nějakou dobu není, rozhodně mě to bavilo. Že to bylo myšleno jako kniha pro dospívající jsem zjistila až v závěru knihy a pak z komentářů zde. Sice mi i během četby připadlo, že se autor oproti svému zvyku trochu mírní pokud se týká obvyklých násilností, ale jinak mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Řekla bych, že co do poutavosti a čtivosti si to drží obvyklý (vysoký) autorův standard. Dcerka je ještě malá, ale až doroste do příslušného věku, tohle bude určitě jedna z knih, kterými se ji pokusím zlákat k četbě. V té souvislosti mě napadá, že jsem onehdy shodou okolností narazila na jinou knihu pro dospívající (vzpomněla jsem si na to teď nejspíš proto, že mě tento žánr míjel i v době, kdy jsem byla cílovka natož teď před třicítkou) - Zrozena z popela od české autorky Petry Stehlíkové. Taky nebyla špatná, ale Abercrombie je prostě těžký kalibr.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Mé první setkání s touto autorkou a ještě navíc úplně mimo můj obvyklý žánr. Děj je na můj vkus poněkud spletitý, ale rozhodně je to velmi čtivé a podle mého i uvěřitelné. Bavilo mě to a rozhodně se do budoucna vrhnu i na další knihy paní Mornštajnové. Ale asi by se mi to četlo lépe, kdyby hlavní hrdina nebyl takovej duševně vydezinfikovanej bezcharakterní paňáca.... celý text
Poslední stadium
2017,
Jiří Pavlovský
No... jako dobrý, ale po skvělém Bohu strachu to na pět hvězd prostě není. Čekala jsem nějakou pecku (zvlášť po přečtení některých komentářů tady), čekala jsem, že Pavlovský překoná sám sebe a zakončí to ve velkém stylu. Ale tohle je prostě... nedostatečné. Neuspokojivé. Oceňuju, že si nechal otevřená vrátka, kdyby se rozhodli pokračovat (takže snad ještě máme naději), ale jinak... já nevím, čekala jsem prostě něco jiného. Něco víc.... celý text