Veru.nka Veru.nka přečtené 298

Sluha dvou pánů

Sluha dvou pánů 2009, Carlo Goldoni
5 z 5

Jak inscenace s Miroslavem Donutilem, tak i samostatné čtení hry mě velice bavilo. Postava Truffaldina včetně jeho chování patří mezi nejgeniálnější komické divadelní postavy vůbec.... celý text


Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks
2 z 5

Spalovač mrtvol pro mě byl spalující nudou. Většina lidí tvrdí, že právě konec je pro ně největším vyvrcholením a třešničkou na dortu, což je pro mě naprosto nepochopitelné. Po celou knihu jsem se modlila, aby právě výsledný dojem z knihy ve mě nezanechal tak trpkou stopu - bohužel se tak nestalo. Od začátku mi postava Karla přišla nanejvíc nesympatická, viděla jsem v něm pouhého prosťáčka opakujícího to co kde slyšel, hrajícího si skrz názývání exotickými názvy na někoho víc než je. Obtěžovaly mě stále se opakující motivy, nekonečně ohrané věty a moudra spalovače mrtvol. Když má dojít na vyvrcholení celé knihy, je popsané v jedné větě. Nepříjde mi to jako nějaká brutalita a už vůbec mi z toho nemrazilo. Jsem ráda, že mám knihu za sebou a již teď vím, že se k ní nevrátím.... celý text


Ostře sledované vlaky

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal
3 z 5

Mám rozporuplné pocity, co se týče Ostře sledovaných vlaků i samotné hlavní postavy - Miloše Hrmy. Některá místa mi přišla jako hluchá, občas jsem se ztrácela ve vypravování. Jindy mě to zaujalo a bavilo. Bohužel celkový styl vypravování mi přišel příliš nezaujatý, jako kdyby odtržený od příběhu. Konec byl předvídatelný, ovšem nemohu říct, že by mě tato kniha nebavila..... celý text


Saturnin

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka
5 z 5

Jelikož zbožňuji britský humor, u této knihy jsem si nemohla odpustit plné hodnocení. Po celou dobu jsem se od ní neodtrhla, dosti jsem se nasmála a upřímně řečeno, Jirotkův styl a způsob vypravování mi opravdu sedl i postavu Saturnina jsem si zamilovala. Vím jistě, že to není naposledy, co jsem jí četla.... celý text


Cesta zpátky

Cesta zpátky 2005, Erich Maria Remarque (p)
5 z 5

Cesta zpátky ve mě vzbuzovala neskutečnou beznaděj a smutek. Samozřejmě byla úžasně pojatá, jako všechny válečné romány od E. M. Remarqua - a právě díky tomu je veškerý smutek tolik nádherný, skutečný a procítěný. Přesně tak, jak to může popsat jedině člověk, který již ve válce byl.... celý text