Veveruška1992
přečtené 638
Soudce a jeho kat
2001,
Friedrich Dürrenmatt
Skvělá povídka, akorát jak jsem to poslouchala v rozhlase a už to byla asi třetí hra v krátké době, tak jsem to uhodla prakticky hned na začátku, což mi ale zážitek nepokazilo ani v nejmenším :)... celý text
Záhadný pan Quin
2008,
Agatha Christie
Tak tohle přesně je moje krevní skupina, s panem Satterthwaitem bychom si v mnohém notovali, a prolnutí jeho pozorovacího talentu a střízlivého úsudku s tajemstvím obklopujícím pana Quinna vytvořil koktejl, kde vsechno pro mě mělo ten správný poměr, jako člověk snažící se pochopit lidskou povahu jsem si přišla na své, psychologizující Agathu mám nejradši. Skvělý zážitek.... celý text
Rok na vsi II - Jaro, Léto
2011,
Vilém Mrštík
Ne všechny ty lyričtější pasáže se skvěle četly, i když musím ocenit autorův smysl pro líčení přírody, ale mají tam svůj velký smysl, zachytit, jak řád přírody a roku plyne dál, bez ohledu na lidské radosti i utrpení.... hlavně ale jsem dostala v obou knihách vrchovatě toho, co jsem čekala, tedy lidských příběhů, z nichž mnohé byly dosti neveselé.... líbí se mi, jak Mrštík očividně měl rád všechny ty lidičky, nijak je neidealizuje, ale ani nijak přehnaně nemoralizuje, prostě ukazuje život, jak ho sám prožíval a viděl kolem sebe.... co se týče asi toho největšího příběhu v knize, tedy Cyrila Rybáře, ten mě tak podivně dojal a opět ukázal, jak je fortuny kolo vrtkavé...a Vrbčenina otrlost, ta až zaráží, i když díky skvělému nastínění charakteru nijak nepřekvapí..... kolem a kolem tahle výprava do Habrůvky stála za to, sama pocházím z moravské dědiny a nemůžu se ubránit dojmu, že i přes propast stovky let jsou některé věci stále stejné....... celý text
Nezdárný syn
2020,
Rainbow Rowell
Mě snad tahle kniha nadchla ještě víc než ten první díl... kolikrát jsem si i u Harryho Pottera říkala, jak asi žil po tom všem, co si z něho několik let dělali zbraň hromadného ničení a ten instantně šťastný život jsem nebaštila, a tady autorka tu deziluzi a rozboření dosavadních jistot pojala skvěle...i ten útěk do Ameriky, který měl právě zakrýt podle mě, že postavy vnitřně bezradně přešlapují na místě, což se někdy prostě v životě stává, že i přes horečnou aktivitu se vlastně člověk neposouvá nikam...moc se těším na další díl, doufám, že bude stejně nabitý jako tenhle ... celý text
Zaslíbené země
2022,
Jean-Michel Guenassia
Tolik jsem se na to těšila, "Optimisté" si mě sami vybrali v knihovně, když na mě zírali z police, a já si je pak musela koupit a přečetla je mockrát, a tak jsem byla šťastná, že se autor rozhodl k určitým postavám vrátit.....a tohle dílo chvílemi zase vrátilo to kouzlo, ale povětšinou jsem si prostě říkala proč je tam toho tolik? Připadalo mi to občas jako z rychlíku, tolik se toho nakouslo a pak rychle (ne)dopovědělo, aby se mohlo skončit jinam, autor neustále jenom všechno popisoval, i pocity a emoce svých postav, a to mnohdy dost povrchně, prostě nemohla jsem si pomoct, ale přestalo mi to připadat jako román, spíš místy jako dějepisná mikrohistorická studie, oni jako exponáty z akvária, se kterými jsem se sžívala jak přes tlusté sklo... nakonec se i z Michelových pasáží ke konci vytratila ich forma, což mě mrzelo, protože bych ráda znala až do konce jeho perspektivu, byla pro mě důležitá..... Prostě je to celé takové rozporuplné, nemělo to takovou katarzi, příběh Igora a Saši v Optimistech mě zdrtil, třeba na pochopení Viktora, jehož příběh by mohl vydat na román, jsem dostala tady pár stran a pomalu žádné vysvětlení, nečekám od děl, že mi všechno naservirují jak na podnose, ale aspoň nástin motivace přijít mohl....ale i tak jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, jen prostě méně je někdy opravdu více....3,5 z 5, zaokrouhleno nahoru pro Michela, Cécile, Louis a Igora...... celý text
