Veveruška1992
komentáře u knih
Apokryfy
Karel Čapek
Čapek byl prostě Člověk, který miloval lidi, ne takové , jaké je chtěl mít, ale jací byli...jak už jsem někde psala, a tak dokázal i za biblickými příběhy a mýty bezpečně člověka vyhmátnout a přiblížit, nádherné dílo, které vede k zamyšlení a rozvoji empatie...a přitom nenásilně, pobavíte se, zasmějete, pokocháte krásným jazykem.... doporučuji též v rozhlasové verzi, je to krása. Čapek je moje srdeční záležitost a vždycky bude.
Ro(c)k na vsi aneb Obrázky z okolí českoskalického
David Jan Novotný
Já jsem byla nadšená, těším se i na další knihy autora. Tímto moc děkuji MLP a autorovi za zpřístupnění děl online a zdarma, takové poklady by měly kolovat mezi lidmi. Autor píše nádhernou češtinou a navíc víc než dostatečně prokazuje, že zná lidi a má je rád... naprosto nenásilně líčí veselé i smutné příhody, které umně zasazuje do kontextu doby, takhle já si představuji moderní venkovskou prózu...
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
Přituhuje. Ubývá humoru, zato jsme dostali slušný politický thriller a naše postavy získávají drsné zkušenosti....moc pěkný byl zato vývoj vztahu Ciri s Yen... bojím se ale, že celkově postavy získaly šrámy, které už nepůjde jen tak zahojit....jinak se souvislým dějem mě série už úplně vtáhla, úplně se vracím do doby, kdy mi bylo náct a četla jsem Pottera, tady je ale, bez urážky k Harrymu, ten world building, jinde....
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Hurá, konečně jsme se rozjeli, byť první dvě knihy byly moc fajn, konečně se mi začalo měrou vrchovatou dostávat toho, na co jsem netrpělivě čekala, tedy politického dění, příběhů Ciri , dostali jsme se na Kaer Morhen ke strýčku Vesemirovi, více se dozvěděli o Yeneffer a Triss, narazili zase na Marigolda a vždy parádně výřečného Yarpena (jehož mi zde bylo opravdu líto....) prostě bylo to venkoncem zajímavé a skvěle počtení a jen tak dál.... zajímavé je, že Zaklínač je zatím jenom tím, komu se věci přihazují, jsem zvědavá, jestli se, krom vyslovení přání, stane i hybatelem.... taky bych asi víc potřebovala vysvětlit tu jeho neutralitu, i když obecně u Geralta začínám mít pocit, že je více potřeba se zabývat tím, co dělá než tím, co říká....
Dáša, pražská studentka
Jaromíra Hüttlová
Dáša je moje oblíbená dívčí postava už od let náctiletých, kdy jsem se poprvé setkala s tvorbou autorky (miluji totiž od dětství filmy pro pamětníky a jedna milá duše mi proto doporučila tuhle knížku, a rozhodně nechybila) a své kouzlo neztratila ani po (už celkem dost) letech... rozhodně doporučuji, i další dílka, náctiletým i věčně mladým romantickým duším :)
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Skvělá Cirilla, která už jako malá byla správné kvítko, mistrovská povídka Trochu se obětovat (kde mě mimochodem zatím Geralt úplně nejvíc ze všech dosavadních okamžiků knih a her vytočil a Marigold mě neskutečně dojal a vůbec se naplno ukázal jeho smysl pro přátelství a to, že emocím rozumí víc, než Geralt) a z druhé strany ranku ten závěrečný šťouch, který nemůžu brát vážně, ani kdybych chtěla, i když nejsem škarohlíd, ale po epizodě s Cintrou to bylo jak pěst na oko...ale to je věc názoru, kolem a kolem pořád skvělá úroveň, jen nechápu, kdo dělal českému překladu korektury, chyb jak máku a zaplevelení přechodníky taky nic moc. To ale v hodnocení nezohledňuji, autor za to nemůže.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Konečně, už bylo načase. Jakožto milovník her, Geralta a vůbec celého folkloru a mytologie světa Sapkowského jsem byla naprosto nadšená. Skvělý balanc mezi humornými a vážnými situacemi, charakteristika postav a příběhy, které vtáhnou.... Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Konečně jsem si udělala chvilku času a stálo to za to.... malá kniha rozsahem, velká obsahem, nádherné vylíčení citů a i dalších postav, spousta pěkných myšlenek, paní Legátová má neobyčejný talent na malém prostoru vyjádřit neskutečně mnoho....film je někdy báječné médium, ale je to interpretace, a někdy si věci potřebujete vstřebat po svém, a tady to u mě tedy platilo na 100%....
Ta třetí
Jaroslav Havlíček
To byla neskutečná emocionální jízda, jak už jsme asi u Havlíčka zvyklí, zdánlivě banální lidé a děje se dostanou do centra pozornosti a máme tu drama par excelence...bylo by jednoduché nad Mánkem a jeho lhaním si do kapsy a maloměšťáckými obzory a samolibostí a nepevností charakteru opovržlivě ohrnout ret, těžší je však se zamyslet při tom nad sebou, nakolik jsme upřímní k sobě a druhému, nakolik věříme sami sobě a nakolik si to jenom myslíme...atd. atd. Skvělá studie charakteru, Jaroslav Havlíček je nadčasový spisovatel, jehož nemůžu dostatečně doporučit....
Soudce a jeho kat
Friedrich Dürrenmatt
Skvělá povídka, akorát jak jsem to poslouchala v rozhlase a už to byla asi třetí hra v krátké době, tak jsem to uhodla prakticky hned na začátku, což mi ale zážitek nepokazilo ani v nejmenším :)
Záhadný pan Quin
Agatha Christie
Tak tohle přesně je moje krevní skupina, s panem Satterthwaitem bychom si v mnohém notovali, a prolnutí jeho pozorovacího talentu a střízlivého úsudku s tajemstvím obklopujícím pana Quinna vytvořil koktejl, kde vsechno pro mě mělo ten správný poměr, jako člověk snažící se pochopit lidskou povahu jsem si přišla na své, psychologizující Agathu mám nejradši. Skvělý zážitek.
Rok na vsi II - Jaro, Léto
Vilém Mrštík
Ne všechny ty lyričtější pasáže se skvěle četly, i když musím ocenit autorův smysl pro líčení přírody, ale mají tam svůj velký smysl, zachytit, jak řád přírody a roku plyne dál, bez ohledu na lidské radosti i utrpení.... hlavně ale jsem dostala v obou knihách vrchovatě toho, co jsem čekala, tedy lidských příběhů, z nichž mnohé byly dosti neveselé.... líbí se mi, jak Mrštík očividně měl rád všechny ty lidičky, nijak je neidealizuje, ale ani nijak přehnaně nemoralizuje, prostě ukazuje život, jak ho sám prožíval a viděl kolem sebe.... co se týče asi toho největšího příběhu v knize, tedy Cyrila Rybáře, ten mě tak podivně dojal a opět ukázal, jak je fortuny kolo vrtkavé...a Vrbčenina otrlost, ta až zaráží, i když díky skvělému nastínění charakteru nijak nepřekvapí..... kolem a kolem tahle výprava do Habrůvky stála za to, sama pocházím z moravské dědiny a nemůžu se ubránit dojmu, že i přes propast stovky let jsou některé věci stále stejné....
Nezdárný syn
Rainbow Rowell
Mě snad tahle kniha nadchla ještě víc než ten první díl... kolikrát jsem si i u Harryho Pottera říkala, jak asi žil po tom všem, co si z něho několik let dělali zbraň hromadného ničení a ten instantně šťastný život jsem nebaštila, a tady autorka tu deziluzi a rozboření dosavadních jistot pojala skvěle...i ten útěk do Ameriky, který měl právě zakrýt podle mě, že postavy vnitřně bezradně přešlapují na místě, což se někdy prostě v životě stává, že i přes horečnou aktivitu se vlastně člověk neposouvá nikam...moc se těším na další díl, doufám, že bude stejně nabitý jako tenhle
Zaslíbené země
Jean-Michel Guenassia
Tolik jsem se na to těšila, "Optimisté" si mě sami vybrali v knihovně, když na mě zírali z police, a já si je pak musela koupit a přečetla je mockrát, a tak jsem byla šťastná, že se autor rozhodl k určitým postavám vrátit.....a tohle dílo chvílemi zase vrátilo to kouzlo, ale povětšinou jsem si prostě říkala proč je tam toho tolik? Připadalo mi to občas jako z rychlíku, tolik se toho nakouslo a pak rychle (ne)dopovědělo, aby se mohlo skončit jinam, autor neustále jenom všechno popisoval, i pocity a emoce svých postav, a to mnohdy dost povrchně, prostě nemohla jsem si pomoct, ale přestalo mi to připadat jako román, spíš místy jako dějepisná mikrohistorická studie, oni jako exponáty z akvária, se kterými jsem se sžívala jak přes tlusté sklo... nakonec se i z Michelových pasáží ke konci vytratila ich forma, což mě mrzelo, protože bych ráda znala až do konce jeho perspektivu, byla pro mě důležitá..... Prostě je to celé takové rozporuplné, nemělo to takovou katarzi, příběh Igora a Saši v Optimistech mě zdrtil, třeba na pochopení Viktora, jehož příběh by mohl vydat na román, jsem dostala tady pár stran a pomalu žádné vysvětlení, nečekám od děl, že mi všechno naservirují jak na podnose, ale aspoň nástin motivace přijít mohl....ale i tak jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, jen prostě méně je někdy opravdu více....3,5 z 5, zaokrouhleno nahoru pro Michela, Cécile, Louis a Igora...
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Neskutečně atmosferická krásná kniha, která dala vzniknout mj. neméně krásnému animovanému filmu a rovněž baletu v ND, na kterém jsem byla už dvakrát a klidně bych si to střihla znovu. Až tak působivý příběh to pro mě osobně je...asi nejvíc se mi vryly do duše pasáže s Tondou, opravdu moc hezky popsané nezištné a hluboké přátelství.
Červený smích
* antologie
Zajímavá a dost depresivní antologie povídek, která ukazuje, jak tenká je hranice mezi "zdravým rozumem" a "šílenstvím" a taky že někdy je zešílet ten největší projev lidskosti... To se ukazuje hlavně v povídkách Leonida Andrejeva, ty na mě udělaly asi největší dojem, Červený smích jako by předpovídal děsivá jatka světových válek, silná povídka, Propast nemá sice takový přesah, ale je neskutečně mrazivá srážkou mladické bezstarostnosti a klidu s drsnou realitou.... ostatní povídky rovněž stály za přečtení, obecně bych se obešla bez fantaskních námětů, čistě v líčení psychologie je totiž jejich největší síla...
Baletky
Miřenka Čechová
P.S. Někdy kroutím hlavou, jak si někteří myslí, že člověk píše jen proto, že musí někoho posadit na zadek, šokovat, říkat mu dosud nezjevené pravdy, které by nikdo jiný nevymyslel... To je teda pitomost.....
Baletky
Miřenka Čechová
Klobouk dolů autorce, za odvahu v mnoha rovinách...pro mě neskutečně silný čtenářský zážitek, mix vědomí, že jde o odžitou zkušenost, du formy, která to celé ještě umocnila, protože učinila z člověka součástí dění, a devadesátek, kdy i já jsem vyrůstala (ještě že možná v malém městě, ale i to člověka poznamená, jen zase jinak, každopádně rozumím na 2000% té touze se nepřizpůsobit) na mě dolehl silou ocelové pěsti, která mi sevřela útroby... musím říct, že jsem strašlivě rozpolcená, už od doby, co jsem viděla různé dokumenty, třeba o Poluninovi atd., na jednu stranu strašně obdivuju umění těch, co se věnují baletu, krasobruslení, gymnastice atd., kdo povýší cvičení na něco nádherného a neuchopitelného, když se dívám, zapomínám dýchat.... na druhou stranu je hrozné, že když začínáte tak mladí, když nemáte žádnou představu o životě, o tom, co opravdu chcete, nemáte šanci se z toho vymanit, reflektovat se z vnějšku, nevíte, jestli touha po kariéře bylo přání vaše nebo rodičů a blízkých, už jenom jedete (a nemusí se to týkat jen sportu, ale tam je to umocněno tím, že se musí začít opravdu brzy)...navíc tělo propůjčuje špičkovou výkonnost jen na čas, tak se driluje, schránka vydrží hodně, ale duše je křehká, a zapomíná se, že s duší tu člověk bude i dál a když se rozbije, těžko se dá slepit... Je hrozné, že si hrajeme na civilizaci a přitom v chování k lidem a pochopení se navzájem nejsme snad o píď blíž, přála bych si, aby třeba ti, kdo učí a vedou, jen nekárali a nehledali chyby, nezraňovali a nesnažili se člověka zlomit a asimilovat, ale
motivovali, předávali lásku a radost, pochopení a ocenění.... upřímný dík těm, kdo to dokážou... až příště budu koukat nebo sedět v divadle, budu na to myslet a doufat, že ti, kdo tančí nebo bruslí atd cítí radost z toho, co dělají....
Hra na Betsy Bowovou
Ruth Park
Nádherná knížka, kterou máme v knihovně z dob mamčina dětství, ke mně se nějak ale dostala až teď ve věku 28 let (myslím ale, že na tom nesejde), a příběh mě rozesmutnil a zahřál zároveň... občas by bylo hezké se v době zmatků s nedorozumění moct dostat na chvíli mimo svůj čas a moct načerpat zkušenost, získat jiný pohled... knížky nám to občas můžou trochu nahradit, ale nakonec stejně musíme všechno rozseknout s tím, co víme teď a tady a poučit se z chyb až potom...moc pěkné a zajímavé knížky tu vyšly v překladu, těším se, až se ke knížce jednou dostanou mé děti, zatím ji budu opatrovat :)
Vlčí kůže
Jaroslav Havlíček
Neskutečně mě mrzí, že se už tohle dílo nikdy nebude dopsáno, že už nikdy nenahlédneme do hlav nových i už známých postav, že už se nedozvíme, jak se dal s životem prala kurážná Štěpánka (díky aspoň za to shrnutí, které něco naznačuje), jak se odrazila válka v tváři městečka i Vejrychovska, prostě zůstává pocit, že ještě mnoho mohlo a mělo být vyřčeno a najednou prázdno...ale i to, co máme možnost si nakonec přečíst v souvislé podobě mě dost vtáhlo a přišlo mi poutavé a věrohodné, postavy byly propracované a přece jenom s prostředím našich vojáků za první světové války se třeba já nesetkávám v naší literatuře zas tak často, pořád mi přijde neskutečné, kolika mužům a klukům musela obrátit život naruby, nakolik změnila ty, kdo měli to štěstí a vrátili se víceméně v jednom kuse.... některé okamžiky, třeba se Šléglem a Pavlíkem před odchodem do pole, mi přišly vysloveně dojemné.... líbí se mi, že Havlíčkovy postavy jsou plastické, nejednoznačné, že Vám můžou přijít odpudivé a přesto se neubráníte i určité míře soucitu.... skončím, jak jsem začala, lítostí, že už další stránky a osudy nepřibudou, ale taky s díky za obohacení.