Veveruška1992
přečtené 638
Hra na Betsy Bowovou
1985,
Ruth Park
Nádherná knížka, kterou máme v knihovně z dob mamčina dětství, ke mně se nějak ale dostala až teď ve věku 28 let (myslím ale, že na tom nesejde), a příběh mě rozesmutnil a zahřál zároveň... občas by bylo hezké se v době zmatků s nedorozumění moct dostat na chvíli mimo svůj čas a moct načerpat zkušenost, získat jiný pohled... knížky nám to občas můžou trochu nahradit, ale nakonec stejně musíme všechno rozseknout s tím, co víme teď a tady a poučit se z chyb až potom...moc pěkné a zajímavé knížky tu vyšly v překladu, těším se, až se ke knížce jednou dostanou mé děti, zatím ji budu opatrovat :)... celý text
Vlčí kůže
1967,
Jaroslav Havlíček
Neskutečně mě mrzí, že se už tohle dílo nikdy nebude dopsáno, že už nikdy nenahlédneme do hlav nových i už známých postav, že už se nedozvíme, jak se dal s životem prala kurážná Štěpánka (díky aspoň za to shrnutí, které něco naznačuje), jak se odrazila válka v tváři městečka i Vejrychovska, prostě zůstává pocit, že ještě mnoho mohlo a mělo být vyřčeno a najednou prázdno...ale i to, co máme možnost si nakonec přečíst v souvislé podobě mě dost vtáhlo a přišlo mi poutavé a věrohodné, postavy byly propracované a přece jenom s prostředím našich vojáků za první světové války se třeba já nesetkávám v naší literatuře zas tak často, pořád mi přijde neskutečné, kolika mužům a klukům musela obrátit život naruby, nakolik změnila ty, kdo měli to štěstí a vrátili se víceméně v jednom kuse.... některé okamžiky, třeba se Šléglem a Pavlíkem před odchodem do pole, mi přišly vysloveně dojemné.... líbí se mi, že Havlíčkovy postavy jsou plastické, nejednoznačné, že Vám můžou přijít odpudivé a přesto se neubráníte i určité míře soucitu.... skončím, jak jsem začala, lítostí, že už další stránky a osudy nepřibudou, ale taky s díky za obohacení.... celý text
Synáček
1981,
Jaroslav Havlíček
Už je to pár dní, co jsem příběh dočetla a pořád na něj musím myslet.... nějak to teď přišlo, že jsem si chtěla přečíst trochu něco jiného, z jiné doby a v jiné době psané (nějak mám totiž pocit, že v mnoha dnešních knihách o minulosti se spíš píše o dnešku....),a tak jsem sáhla po Havlíčkovi a čtu, příběh za příběhem.... nádherný jazyk, a ten styl je jedinečný, dokáže vtáhnout a a přiblížit, postavy a jejich rozličné povahy, dobu a život, tak jak plyne, bez přikrášlování, s dobrým i špatným, uvěřitelně. Nejvíc se mě zatím dotkly životní osudy lidí spjatých s příběhem Petrolejových lamp, a tady Synáčkův příběh, plný nečekaných zvratů, mě dojal, seznámit člověka na tak malém prostoru s postavou do té míry, že Vám na ní začne záležet, je mistrovství. I přes propast času nedá práci se k postavám přiblížit. Určitě doporučuji všem, kdo máte rádi příběhy, kde se nic neservíruje na první dobrou, nic není černobílé a jak se zdá. Není jasné, co si z této a dalších knih Havlíčka kdo vezme, ale každopádně dostanete dobrý příběh, a to není samozřejmost.... celý text
