Víla
přečtené 134
Mužům vstup zakázán
2005,
Květa Klímová-Pumerová
Muslimky se mají hůř než my? Nevím, jak funguje jordánská ekonomika, ale očividně líp než naše, když u nás všichni makají a nepatří nám ani střecha nad hlavou, tam bydlení nestojí celou výplatu. Ani muži, co jen obtěžují a nechtějí se starat, tam nemají šanci. V Jordánsku můžou ženy zůstat s dětmi doma, chrání je buď manžel nebo bratr, v nemocnici je s člověkem kromě personálu celá rodina... Jistě, omezení tam exsitují, ale proti našemu stresu bezvýznamná. Kniha mně dost otevřela oči.... celý text
Královská dcera z Erinu
1976,
Barbara Bartos-Höppner
Děj by se dal shrnout jako "chceš lásku bez rozumu? Dobře, máš ji mít." Nejoblíbenější dětská četba mé spolužačky, poetická, krásná, smutná.
Zlatí netopýři a růžoví holubi
1983,
Gerald Durrell
Ze všech jeho knih mně připadá nejzdařilejší a nejsrandovnější. Nejvíc mě uchvátila pasáž se šneky, padajícími v noci na hlavu autorovu.
V arktických pustinách
1967,
Lois Crisler
Mám k příběhu sentimentální vztah, byla to kniha mého dětství. Prostý popis událostí.
Nana
1965,
Émile Zola
Zatím se mně z jeho knih líbila nejméně, možná to měl být účel, ale řekla bych, že tady autor nepropracoval děj tak dobře, jak u svých dalších děl. Hlavní hrdinka se chovala ukázkově nesympaticky, zřejmě přesně tak, jak autor zamýšlel.... celý text
Štěstí Rougonů
1974,
Émile Zola
První knížka z cyklu Rougonové – Macquartové. Cyklus čtu napřeskáčku, tenhle díl se mně z něho líbil asi nejvíc. Hodně drsná romantika, propracovaná do detailu, výstižně popsané lidské povahy, literární virtuozita. Možná si autor mohl odpustit radostné běsnění Rougonů po srdceryvné popravě, tam už byl kontrast moc velký.... celý text
Jeho království
2005,
Mika Waltari
Waltari psát umí, mělo to pěknou zápletku i myšlenku, věrohodné postavy, historicky to trochu kulhalo. Četla jsem ovšem vydání z roku 1991 a k vydavateli mám výhrady. Tak droboučké písmo se obtížně četlo i s brýlemi.... celý text
Simona Monyová
2012,
Jiřina Veselá
Přestože knihy paní Monyové vyznívají trochu limonádkově, četla jsem od ní všechno, co mně přišlo pod ruku, a bavilo mě to daleko víc než díla klasiků. Její životopis taky, tomu se nevyrovnají ani její knížky. Začínám mít jasno: ona trpěla pudem antisebezáchovy. Skoro všechna její díla se motala kolem nesnesitelných partnerů, Monyová sama dala normálnímu strejdovi košem a za problémovým podivínem utekla. Zasvětila život chlapské nesnesitelnosti, s ohněm zacházela, ohněm zašla. Její vyprávěčský styl bych ráda obšlehla, životní ani za nic.... celý text
Jenny
1972,
Sigrid Undset
Za mě Jenny patří k nejméně podařeným autorčiným dílům. Hrdinka zprvu působí jako vyrovnaná osoba, zvlášť v kontrastu se svou méně rozumnou kamarádkou, každý její argument ohromuje logičností. Pak si začne si románek s člověkem ochotným nasadit parohy vlastnímu, i když poněkud pasivnímu, synovi. Kdo syna asi vychovával? Ze žárlivosti zabitá domácí zvířata, načež to celé nezvládne ani sama, okázale ušlechtilá, hrdinka. Nemůžu si pomoct, dýchá na mě z toho poněkud emotivní duch doby. Jiné citové pohnutky jsem autorce věřila, historické románové postavy líčila věrohodně, ale povaha a charakter Jenny už mně připadají poněkud přitažené za vlasy. Dávám 3 body, ale i to je možná hodně.... celý text
