Víla přečtené 134

Mlčení jehňátek 1992, Thomas Harris

Jedna z nejlepších detektivek, jakou jsem kdy četla. Jen se Rusi většinou nejmenují Hanibal, protože nepoužívají písmeno "H" (to bylo až v dalších dílech) a ani nejdrsnější lidský kanibal si nepotrpí na syrové maso, i ti nejnechutnější si ho vždycky vařili nebo pekli.... celý text

Mafie po česku 1990, Jiří Gregor (p)

Námět na detektivku poutavý a jako ze života, jazyk vybroušený. Hrdina občas někomu bez výčitek zničí život, přístup k ženským katastrofa, statečně bojuje proti jiným darebákům.... celý text

Iveta Bartošová: Neměla jsem se narodit 2011, Michaela Remešová

Knížka zřejmě Ivetě pomohla do hrobu. Odsuzuje Ivetu za psychickou rozkolísanost, ale ta trápila především ji samotnou, odsuzování a připojení autorky k pronásledující smečce potřebovala Bartošová ze všeho nejmíň. Kniha se četla parádně, byla napínavá, skončila ovšem v knohotoči a patřila by spíš do koše. Chce to nastavit mantinely v lezení do soukromí.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Hraje si to na naturalismus. Ploché postavy, tohle bych nevydala.

Tulák po hvězdách 2020, Jack London

Jeho nejlepší kniha vůbec. Úplně vybočuje z jeho stylu, tady překonal nejen sebe.

Démon alkohol 2002, Jack London

Mezi zlatokopy 1988, Jack London

Martin Eden 2001, Jack London

V šestnácti jsem příběh prožívala. Nezapře jisté kvality po umělecké stránce, přesto bych ho nikomu mladému nedoporučila. Za mě ohrožuje mladé "frajery", neb je po přečtení může napadnout vzít si příklad z hlavního hrdiny – sebevraha, potažmo autora, protože ten ukončil život stejným způsobem. Nevyrovnanost se tu podobá duševní hloubce a stává se terčem obdivu.... celý text

Čechy, země zaslíbená 2012, Petra Hůlová

Průvodce povětřím a tmou 1988, Ludvík Němec

Nejhlasitější srdce ve městě 1978, Ludvík Němec

Negativ 1989, Ludvík Němec

Já jsem ta tma 1996, Ludvík Němec

Hra na slepo 1982, Ludvík Němec

Břicho Paříže 1923, Émile Zola

Zola spadá do škatulky "naturalismus", ale tohle mně připadalo spíš jako kříženec romantismu s realismem.

Tartarin z Tarasconu 1950, Alphonse Daudet

Justina aneb Prokletí ctnosti 2002, Donatien Alphonse François de Sade

Tohle mělo být brutální? Myslela jsem, že to bude mučení ve stylu Vlad Dracul a připravovala se na psychiatrickou studii. Tohle dílo sice bylo brutální, ale jen svou naprostou nechutností. Proti realistickým popisům válečných událostí je to jenom nechutný hadr. Filozofii to nemá žádnou, autor prostě plácal nechutnosti jednu za druhou, jak ho napadlo. Není to erotické, ale oplzlé. Jacísi srandovní mniší tam vymýšlejí nechutné čuňárny, celé je to jaksi sešněrované a působí to nevěrohodně a ... nemytě. Nikomu nedoporučuju u toho svačit. Já to ještě našla v knihotoči v salátovém vydání s černobílými barokními pyramidami z nerealisticky po sobě lezoucích přitloustlých těl – to "nemělo chybu". Není to psychologická studie, ale nechutný, srandovní brak.... celý text

Život Eskymáků 1956, Fridtjof Nansen

Síla. Citlivějším žaludkům nedoporučuji u tohohle díla jíst.

Ida Alžběta 1937, Sigrid Undset

Parádní psychologická studie dětiny. Toho autorka musela potkat naživo.

Příběh o Ljotovi a Vigdis 1987, Sigrid Undset

Za bezdětna jsem si myslela, že takhle to skutečně funguje, jako matka vím, že ne. Přesto líčí pohnutky hrdinů hodně realisticky, hlavně Ljota. Od autorky jsem pak četla všechno, co mně přišlo do ruky, a je zcela zřejmé, že znala Ljotovu živou předlohu, ta postava se objevuje ve více jejích knihách, jen pokaždé pod jiným jménem (ale se stejným fyzickým popisem a povahou).... celý text