Víla komentáře u knih
Knížka o ženě, co neudělala jediné správné rozhodnutí. Domů přiveze dvě snědé děti a statisícové až milionové dluhy, přidá k tomu pozornost médií a mafiánů, a rodino i státe, starejte se. Takovou postavu by žádný naturalista nevymyslel. Umělecké kvality nehodnotím, četlo se to parádně.
Historicky tam byly chyby, koncentrák nebyl takový čajíček. První dvě třetiny mě zase nebraly, jak nepovedená studie od Freuda. Ale za umělecký dojem a myšlenku dávám plný počet bodů. Myslel, že jedná správně, bral to čistě technicky. To se od lidí přece vyžaduje pořád, "neptej se a makej". Spousta lidí se pořád camrá tím, že perfektně vymakává svinstvo. Super a nadčasový filosofický přínos.
Znám většinu postav z knihy, tudíž ji vidím zúženou optikou. Napsal ji náš pan Oldřich, diplomat a vyjednavač, "Kdybysme toho Oldřicha neměli, tak bysme si ho museli vymyslet", v knize se hláška neobjevuje. Autor čtivým a poetickým slohem líčí archeologické výzkumy i průběh výstav. Děj se vyvíjí přirozeně, tragikomicky, jako v realistickém románu. Shledávám v něm podobu s příběhem fiktivním, Waltariho Egypťanem Sinuhetem, mihl se tam i Haremheb.
Koupila jsem si ji k jedněm narozeninám, ale povídky postrádaly severské kouzlo, typické pro většinu ostatních autorových knih, zato brutálním naturalismem oplývají až až, ten knize dominuje. Skončila v antikvariátě.
Správně praštěná. Čarotelata blbá natolik, že nevědí, kdy mají přestat vyrábět sliz, hysterická dračice a mořský tvor, co špatně slyší. V dětství milovaná.
Velmi realistický popis něčeho, co by se skutečně mohlo stát, parádně promyšlené detaily a děj poněkud smutný, až z něho mrazí. Z celé série považuji tuto knihu za nejpovedenější.
Název bych volila jiný. Obsah mě však příjemně překvapil, především povaha paní Šafránkové a ty povahové stránky, které autorka zdůraznila. Čtivě a zajímavě podané.
První detektivka, kde jsem celou dobu fandila vrahovi. Pár severských se mně líbí víc, nebyl to zas takový sympaťák, na jakého celou dobu vypadal. Za přečtení však rozhodně stála.
Knihu jsem četla s úmyslem být v obraze a brala jsem ji jako pouhý text, nikoli rady, neboť jsem se v ní dočetla, že autorka odložila novorozenou holčičku. Nepotřebuju se podobat někomu, kdo udělal takovou věc.
Muslimky se mají hůř než my? Nevím, jak funguje jordánská ekonomika, ale očividně líp než naše, když u nás všichni makají a nepatří nám ani střecha nad hlavou, tam bydlení nestojí celou výplatu. Ani muži, co jen obtěžují a nechtějí se starat, tam nemají šanci. V Jordánsku můžou ženy zůstat s dětmi doma, chrání je buď manžel nebo bratr, v nemocnici je s člověkem kromě personálu celá rodina... Jistě, omezení tam exsitují, ale proti našemu stresu bezvýznamná. Kniha mně dost otevřela oči.
Děj by se dal shrnout jako "chceš lásku bez rozumu? Dobře, máš ji mít." Nejoblíbenější dětská četba mé spolužačky, poetická, krásná, smutná.
Ze všech jeho knih mně připadá nejzdařilejší a nejsrandovnější. Nejvíc mě uchvátila pasáž se šneky, padajícími v noci na hlavu autorovu.
Zatím se mně z jeho knih líbila nejméně, možná to měl být účel, ale řekla bych, že tady autor nepropracoval děj tak dobře, jak u svých dalších děl. Hlavní hrdinka se chovala ukázkově nesympaticky, zřejmě přesně tak, jak autor zamýšlel.
První knížka z cyklu Rougonové – Macquartové. Cyklus čtu napřeskáčku, tenhle díl se mně z něho líbil asi nejvíc. Hodně drsná romantika, propracovaná do detailu, výstižně popsané lidské povahy, literární virtuozita. Možná si autor mohl odpustit radostné běsnění Rougonů po srdceryvné popravě, tam už byl kontrast moc velký.
Waltari psát umí, mělo to pěknou zápletku i myšlenku, věrohodné postavy, historicky to trochu kulhalo. Četla jsem ovšem vydání z roku 1991 a k vydavateli mám výhrady. Tak droboučké písmo se obtížně četlo i s brýlemi.
(SPOILER) Přestože knihy paní Monyové vyznívají trochu limonádkově, četla jsem od ní všechno, co mně přišlo pod ruku, a bavilo mě to daleko víc než díla klasiků. Její životopis taky, tomu se nevyrovnají ani její knížky. Začínám mít jasno: ona trpěla pudem antisebezáchovy. Skoro všechna její díla se motala kolem nesnesitelných partnerů, Monyová sama dala normálnímu strejdovi košem a za problémovým podivínem utekla. Zasvětila život chlapské nesnesitelnosti, s ohněm zacházela, ohněm zašla. Její vyprávěčský styl bych ráda obšlehla, životní ani za nic.
(SPOILER) Za mě Jenny patří k nejméně podařeným autorčiným dílům. Hrdinka zprvu působí jako vyrovnaná osoba, zvlášť v kontrastu se svou méně rozumnou kamarádkou, každý její argument ohromuje logičností. Pak si začne si románek s člověkem ochotným nasadit parohy vlastnímu, i když poněkud pasivnímu, synovi. Kdo syna asi vychovával? Ze žárlivosti zabitá domácí zvířata, načež to celé nezvládne ani sama, okázale ušlechtilá, hrdinka. Nemůžu si pomoct, dýchá na mě z toho poněkud emotivní duch doby. Jiné citové pohnutky jsem autorce věřila, historické románové postavy líčila věrohodně, ale povaha a charakter Jenny už mně připadají poněkud přitažené za vlasy. Dávám 3 body, ale i to je možná hodně.
Kniha mě velmi příjemně překvapila. Poutavě podané a žádný upjatý názor, že tak to nezbytně "muselo být", naopak navádí k přemýšlení. Autor je historik a čerpal z mnoha zdrojů, takže logicky nemohl dogmaticky vsadit na jediný. Calá tato série ode mě dostala plný počet bodů.
Největší hrůza, jakou jsem kdy četla. Nepochopitelné.