Vivienca
přečtené 229
Temné hlubiny
2017,
Robert Bryndza
Erika řeší nový případ, který sice není až tak zapeklitý, ale výrazně ho komplikuje časová prodleva dvaceti šesti let. Oceňuji, že autor si vystačí i s tímto málem a příběh je napínavý od začátku až do konce. R.B. se obejde bez sériových vrahů, bez potoků krve, bizarně aranžovaných mrtvol i překombinovaných finálních honiček... A to je mi na něm moc sympatické. Místo toho poctivě vystaví detektivní pátrání, na kterém je poznat, že spolupracuje a konzultuje s profesionálními detektivy. Mile se vyvíjí i postava Eriky, která se od prvního dílu postupně proměňuje a "polidšťuje". Zajímá mě i osobní linka příběhu a jsem zvědavá, jak se její postava bude vyvíjet dál. Jediné čemu jsem stále nepřišla na chuť je autorova snaha šířit poselství "duhové komunity". V každém díle se tedy musí objevit nějaký ten homosexuální klaďas čelící předsudkům okolí. Je to celkem zbytečné. Nutno však dodat, že jeho knihy jsou prosty jakékoli vaty a hluchých vycpávek. Každá věta má v tom příběhu své místo a dotváří celkový obrázek atmosféry a postav. Bryndza je skvělý autor a kdo má rád klasické detektivky, určitě si přijde na své. Doporučuji a těším se na další jeho knihy.... celý text
Strašení v Rookwardu
2022,
Darcy Coates
Začátek se rozjede velmi slibně a rychle, ale pak uvízne a všechno se nekonečně opakuje v různých obměnách... Rozuzlení příběhu vlastně žádné není, jen na sílu protlačený happy-end, který je však uveden dvěma slovy "chybíš mi" jedné z vedlejších postav a to ostatní, už si čtenář musí domyslet sám... Ploché, nudné, bez nápadu. Vůbec mě to nechytilo.... celý text
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Moje třetí kniha od autorského dua L.K. Líbila se mi z nich nejvíc, ale i tak už po další jejich detektivce nesáhnu. Jejich knížky mi připadají hodně přitažené za vlasy. Postavy mnohdy jednají nerealisticky, mnoho scén je těžko uvěřitelných (šestnáctiletá holka vytáhne z potápějícího se auta čtyřleté dítě upoutané v bezpečnostní sedačce a ještě zvládnou doplavat na druhý břeh řeky plné klád a spodních proudů...??) Vyřešení případu je obvykle dílem geniality a vybroušené intuice komisaře Linny nežli poctivé kriminalistické práce. Někomu to možná stačí, ale na mě je to všechno moc velká pohádka.... celý text
Písečný muž
2013,
Lars Kepler
Pro mě velké zklamání. Do poloviny knížky jsem se nemohla začíst. Spousta nezajímavého popisu a žádná akce. Děj začne mít spád až v poslední třetině a vrcholí šílenou "kovbojkou" v kontejnerovém přístavu, která je ale tak překombinovaná a vyšponovaná, že mi celkový dojem opět pokazila. Uznávám autorskou nadsázku, ale musí probíhat v reálných mantinelech, které tady chybí. Konkrétně: Odsouzení sadističtí vrazi nejsou ve věznici se zvýšenou ostrahou, ale na uzavřeném oddělení nemocnice, kde se mimo jiné mohou stýkat odsouzení muži a ženy v jakémsi "obýváčku"... Snad nikde na světě neexistuje věznice, která by připustila kontakt žen a mužů. Aby toho nebylo málo, na kamerách, které prostory monitorují jsou slepé úhly a dokonce existuje pravidelné (vysledovatelné) časové okno během dne, kdy kamery nikdo nehlídá, protože personál provádí pravidelnou inventuru skladu! To jsou momenty, při kterých jsem se opravdu smála. Stejně oběť, která je od dětství po mnoho let vězněná v protiatomovém krytu pod zemí (kde jsou jí pravidelně podávaná sedativa) má kromě bakteriální infekce celkem slušnou fyzičku - dobře vidí, mluví, nemá atrofované svaly atd. Prostě jen dostane antibiotika a je v pořádku. Od L.K. jsem zatím přečetla dvě knihy a opravdu to není autor pro mě. Temnou a mrazivou atmosféru vykreslit celkem umí, ale čtenář u jeho knížek nesmí moc přemýšlet.... celý text
Konec hry
2020,
Daniel Cole
Knížka mě nebavila, musela jsem se hodně přemáhat, abych dočetla. Autor sice v úvodu píše, že není nutné mít přečtené dvě předchozí knihy, aby děj dával smysl. S tím nesouhlasím. Zejména první půlka je prošpikovaná odkazy na dřívější děj - kdo koho ne/má v oblibě, co ne/vyšlo, kdo koho ne/chrání apod. Předešlé knihy jsem nečetla, takže to byl pro mě nezáživný guláš o mnoha neznámých. Postavy jsou vesměs nesympatické, z čehož jednoznačně vyčnívá Baxterová, která mě tak iritovala, až jsem doufala, že ji snad nějaký záporák brzy sejme a bude od ní pokoj. Zvláštní je i styl, jakým autor píše "mrazivý thiller". Nelze mu upřít smysl pro humor - téměř až groteskní humor, což ale v kontextu daného textu vyznívá bizarně a nepatřičně. Humorný popis některých scének by měl určitě velký úspěch v béčkovém sitcomu, ale v detektivce "na život a na smrt" vyznívá dost rozpačitě. Moje první knížka od autora a bohužel i poslední.... celý text
Můj život v Severní Koreji
2023,
Serin Čche
Možná jsem čekala něco trochu jiného. První polovina knihy popisuje život v Severní Koreji prostřednictvím příběhu hlavní hrdinky a přesto je popis odosobněný, téměř reportážní. K hlavní hrdince Pak jsem si proto nevytvořila žádný vztah a ačkoli popis reálií ze života Korejců byl tristní, osud samotné Pak jsem nijak osobně neprožívala. Autorka se občas pozastavila nad zvláštní rozporuplnou chemií, která mezi ní (spisovatelkou) a hlavní hrdinkou (vypravěčkou příběhu) zprvu převládala. Jako dva cizokrajní ptáci, kteří se ostýchavě pozorují a jeden druhému nevěří. Ani to se mi však nedařilo s oběma ženami "prožít" a pochopit. Druhá půlka knihy resp. tam, kde se Pak dostává do Číny je už o něco osobnější a z mého pohledu je i samotný příběh zajímavější. Autorka se přesto dál snaží držet faktického výkladu událostí, jakoby se sama bála jít hlavní hrdince více pod kůži a být osobní. Je tam spousta momentů, které by stálo za to více a hlouběji rozepsat, dát jim větší prostor. Možná to byl autorčin záměr - vyhnout se patosu, zůstat stroze objektivní, držet se faktů... ale nemůžu se ubránit dojmu, že to knížce moc neprospívá, spíše naopak. Hlavní hrdinka je tak pro mě těžko uchopitelná osoba, která sice našla odvahu převyprávět svůj traumatizující životní příběh, přesto mi ale zůstává vzdálená a cizí. Asi jsem čekala něco jiného nebo něco víc, takže ačkoli jsou svědectví děsivá a otřesná, dávám pouze tři hvězdy.... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Příběh vyšetřování brutální vraždy se rozděluje do dvou samostatných linek, které spolu zdánlivě nemají souvislost, aby se v závěru opět jakž takž propojily v rádoby důmyslném odhalení. Příběh se tak rozštěpí do dvou úrovní, jež jsou si vzájemně cizí a jedna druhé bere vítr z plachet. Motiv dětského vraha je úděsný i fascinující zároveň a když je příběh (i čtenář) v nejlepším, autor náhle zpomalí tempo, změní směr i kulisy a započne se rozvleklé vzpomínání hypnotizéra Erika na dávnou experimentální léčbu a partičku jeho prazvláštních pacientů... Působí to, jako když z Mercedesu, který letí po německé dálnici přesednete do solidního Volkswagenu a pokračujete okreskami - pohyb vpřed a celkem slušný výhled z okýnka tu sice je, ale už to prostě není ono. Knížka v jistém bodu ztratí nit i tempo a už nenaváže. Během četby také nejednou vyvstane otázka reálnosti toho, co je autorem popisováno - opravdu může brát policie na lehkou váhu zmizení nezletilého (nemocného) kluka a vnímá to pouze jako "pubertální nešvar...?" Opravdu je možné, že se bývalý kriminalista v penzi dokáže ve vyšetřování dostat dál jen za pomocí několika telefonátů "bývalým známým" a domácí vysílačky naladěné na policejní frekvenci...? Čtenářskému dojmu nepomůže ani fakt, že většinu z tlusté bichle tvoří nafoukaná prázdná vata, kterou je utrpení se prokousat. Autor má fantastický dar vytvořit tíživou atmosféru, vystihnout temné charaktery lidí, dokáže uchopit zajímavá témata, ale přesto jsem od L. Keplera čekala více, proto dávám pouze 3* ačkoli potenciál tu byl mnohem vyšší.... celý text
Noční lov
2017,
Robert Bryndza
Opět skvělé večery ve společnosti detektiva Eriky :-) Poctivě zpracovaná detektivka, na které se mi velmi líbí, že autor se v postupech vyšetřování drží reality - pátrání není dílem jednoho detektivního "génia", ale celé řady dalších lidí a postupů (genetika, patologie atd.) Postava Eriky se od minulého dílu zajímavě vyvíjí. Je zajímavá, má v sobě empatii, cit ale i určitou tvrdost a umanutost. Styl autorova psaní je zvláštně věcný i detailní zároveň, což se mi velmi líbí. Co se mě naopak při čtení rušilo: nadřízení jdou tak tvrdě proti Erice, až to vypadá, že je to jen partička nahodilých nekompetentních diletantů. Toto jejich jednání mnohdy postrádá logiku (ne že bych měla o policejních činitelích velké ideály... :-) ale přece jen...) V závěru knihy mě poněkud zaskočilo, že drobná ošetřovatelka má nad Erikou (předpokládám dobře trénovanou policistkou) výraznou fyzickou převahu...?? Tenhle pomatený skřet si s téměř 180 cm vysokou policistkou háže jako s hadrovou panenkou? Tomu jsem prostě neuvěřila a jejich souboj mi tudíž připadal nevěrohodný. Takových detailů, které úplně nesedí a kazí požitek z četby je tam více. Na závěr, nemohu si odpustit: není těch homosexuálních postav na jednu knihu už přece jen moc? Je to zbytečné, hodně na sílu. Přesto výborná knížka a ráda si přečtu další.... celý text
Hospoda Jamaica
1947,
Daphne du Maurier
Hlavní postava Mary mi moc nesedla. V závěru knihy se k mému překvapení dozvídám, že se autorka celou dobu snaží vykreslit Mary jako mimořádně důvtipné kurážné děvče, které svým vhledem dokáže ohrozit organizovaný zločinecký gang... Mě ale celou dobu připadá, že má víc štěstí než rozumu a některé její úvahy a troskotající "hrdinné" počiny jsou až roztomile naivní... Na druhou stranu co se autorce nedá upřít je vytříbený styl psaní - její popisy krajiny, atmosféry, pocitů a všeho co je spíše tušené než viděné mají v sobě nádhernou poetiku. V kombinaci s archaickou češtinou (měla jsem starý výtisk od překl. Bezpalce) je to lahodící počtení. Přesto pro mě Jamaica bude patřit mezi knížky, které po přečtení odlkládám a už se k nim nevracím.... celý text
Dívka v ledu
2016,
Robert Bryndza
Pěkná poctivá detektivka. Erika je mi sympatická, ačkoli její chování je někdy dost nekonvenční. Dá se to ale pochopit vzhledem k jejímu nedávno prožitému traumatu, takže i přes své zvláštnosti nepůsobí nepatřičně. V textu je sice dost detailního popisu, ale nepůsobí to jako vata. Naopak se daří věrně vykreslit atmosféru. Jediné co mi vadí a vždycky jsem protočila oči, když autor rádoby nenápadně vyzdvihne homosexuální orientaci hned u dvou velmi líbivě vykreslených postav. Hned jsem si říkala, že to není náhoda a šla si vygooglit něco o autorovi... A měla jsem pravdu. Jen si říkám, jestli to má zapotřebí?... celý text
Sídlo hrůzy
2022,
Lee Mountford
Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace. Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál... Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic. Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila. Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.... celý text
Tíživé ticho
2023,
Robert Bryndza
Toto byla moje první kniha od Bryndzy. Nesrovnávám tedy s jeho předchozími díly - což tu v komentářích dost často zaznívá - a já myslím, že to vůči žádné knize ani autorovi není fér. Každá autorova kniha (podobně jako dítě) je jiná, má svou duši, vlastní charakter a poslání... Kniha splnila přesně co jsem očekávala - nekonečné napětí, nepříjemná tušení, divný strach... Četla jsem po večerech, což je ideální kulisa k vychutnání temného příběhu. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická, bavily mě i postřehy z lékařského prostředí stejně tak tísnivý popis chorvatského letoviska po sezóně. Příběh má spád a opravdu jsem měla problém knížku odložit. Konec každé kapitoly nabídne důvod začíst se do další. Styl psaní i překlad perfektní. Jediné co mě na příběhu trochu ruší je velmi omezený počet postav, které nám autor představí. Jejich charaktery jsou vykresleny celkem jednoznačně, tudíž není tak složité uhádnout, kdo je "ten zlý". Měla jsem problém přistoupit na tuto přímočarost a stále jsem očekávala, že se na scéně určitě objeví ještě někdo další, určitě přijde ještě nějaká oklika, která nás nakonec dovede k pravdě. Leč nikdo další nepřibyde a oklik jsem se také nedočkala. Rovnice byla opravdu tak jednoduchá jak vypadá. Tam jsem se jako čtenář cítila maličko ošizena, ale nakonec to nijak neubírá na celkovém dojmu a knížku můžu s klidným svědomím doporučit.... celý text
Až najdu klíč
2023,
Alex Ahndoril (p)
Julie se svou "kouzelnou hůlkou" je až moc komplikovaná a svérázná na to, aby mi mohla být sympatická. Občas mě napadlo, zda se autoři nepokusili o jakousi detektivní repliku Dr. House (Julie totiž také chodí o holi, má nevyřešená traumata, je single, mezilidské vztahy jsou pro ni velmi komplikované...) Na rozdíl od House se mi ale pod kůži nedostala a "přítelkyně" z nás asi nebudou. Děj knihy plyne - nebo spíš splývá nekomplikovaně a nerušeně, občas uspává, sem tam někde odbočí aby se zase vrátil do svého uondaného korýtka, kterým nás donese až k "velkému finále" ve stylu A. Christie, kdy se ve společenské místnosti honosného sídla v koktejlových šatkách budeme konfrontovat s šokujícím odhalením ohůlkované pátračky Julie. Odhalení vraha mě až tak moc nepřekvapilo neb další velké klišé říká (v tomto případě napovídá), že pod svícnem je největší tma - tudíž hledejme tam, kde by nikdo jiný nehledal. Za mě bohužel zklamání.... celý text
Dům tajemných stínů
2022,
Darcy Coates
Příběh na mě působil dost klaustrofobicky - v první polovině se neustále motáme v složitém pletenci chodeb starého domu, což nás zpočátku příjemně navnadí, jenže když už si nad spletitými chodbami Sofie zoufá po stopadesáté, začne si zoufat i čtenář. Kromě dvou hlavních postav (a tří vedlejších, které jsou načrtnuty jen hrubými obrysy) žádné další zajímavé charaktery nepotkáme, tudíž buď si čtenář oblíbí Josepha a Sophii nebo má po zbytek knihy smůlu, autorka mu žádnou další postavu nenabídne. V druhé části knihy se zase s hlavními protagonisty zavřeme v polorozpadlém sídle Kensingtonu a s lehce zdviženým obočím se brodíme jedním klišé za druhým: "Sofie věděla, že vydat se do útrob temného strašidelného domu, kde to je o kejhák, je velmi nebezpečné, ale přece nebude Josepha rušit od práce?!" Jako oddychovka dobré, ale... přečteno a ve vteřině zapomenuto. Knížka putuje dál...... celý text
