Vivienca komentáře u knih

Máte rádi nepřetržité napětí, nečekané dějové zvraty a rychlé tempo? Tak to Cyklista asi nebude nic pro vás... :-)
Detektivka typu Vraždy v Midsomeru má své rozvážné tempo a přestože nejde o čtení "jedním dechem", nemá hluchá místa a nenudí. Líbilo se mi, že pachatelem není sériový vrah, který vraždí na popud nějakých těžko čitelných přeludů, historických či meziplanetárních konstelací jak je teď v moderních detektivkách častým zvykem.
Hodně prostoru je věnováno i osobnosti vyšetřovatele Crosse, který trpí autismem, což z něj činí tak trochu podivína a zároveň i zajímavou literární figurku, která se díky své poruše chová poněkud nestandardně a sem tam i komicky.
Pomalejší tempo a hodně popisu (na úkor akce) nemusí sednout každému, ale mě se knížka líbila a ráda si přečtu další díly série.

1 13.10.2024

První půlka knihy se neskutečně vleče. Měla jsem pokušení knihu odložit, zachránilo mě přeskakování úmorných pasážích (zejména těch co popisují soužití a trable osobního života dvou hlavních hrdinů). Od poloviny už to získá spád a napětí. Opravdu škoda té první části, která kazí dojem z celé knížky. Hlavní hrdinové mi byli dost nesympatičtí - dominuje Igor a jeho "perníček".... Tím u mě příběh ztratil na "věrohodnosti", kterou se nám autor tak snažil celou dobu prodat. Můj celkový dojem z knížky je tedy více než rozpačitý.

5 25.09.2024

Bohužel hned první kniha od autorky a zůstává nedočtená. Nesedl mi strohý styl psaní respektive jakýsi "obrazový popis", kdy autorka jen jakoby věcně popisuje co vidí... Pro mě to nemá tu klasickou knižní hloubku. Dorazilo mě pak slovo "myč"... To už jsem knížku nadobro odložila.

K samotnému ději pouze tolik, že o práci a vyhoření pro zahraniční korporát vím ze zkušenosti mnohé. V knížce je to ale podáno dost povrchně a diletantsky. Jen jako obrázek velkého chladného stroje, kde je zaměstnanec osamoceným ozubeným kolečkem. Asi by se autorka divila, jak to v zahr. korporátech opravdu chodí.

1 10.09.2024

Moc nerozumím tomu vysokému hodnocení. Je to spíše průměr, ačkoli uznávám, že celkem čtivý. Stejně jako u předchozí knihy, některé souvislosti dojdou čtenáři dříve než hrdince Sayer. Mrzelo mě trochu jak se autorka vypořádala s postavou Jakea a Sayer je pořád studenej čumák bez špetky humoru. Knížku jsem přečetla celkem rychle, ale myslím, že za dva měsíce už nebudu vědět, o čem byla.

1 02.09.2024

Tak bohužel... Tady jsem se "sekla" ve výběru. Není to knížka pro mě. Mám syna v podobném věku a prostě jsem ji nedokázala dočíst. Ani nevím komu a hlavně PROČ bych takovou knížku mohla někomu doporučit. Nic mi to nedalo... Že je válka krutá víme všichni i bez takových hrůz svázaných na papíře.

4 23.08.2024

Ačkoli dávám plné hodnocení a autorce dám ještě jednu šanci, je na téhle knížce několik věcí, které mě dost štvali a kazili radost z čtení.

Překladatel a redaktor neodvedli úplně brilantní práci, na vrcholu čehož dozajista stojí výraz "NEZPACH", který jsem musela záměrně očima přeskakovat a dělat, že tam ani není. Holt ne každý výraz, který v angličtině dává smysl a je "cool" je otrocky přeložitelný do češtiny. Některé věty jsou natolik krkolomné a matoucí, že jsem si dala tu práci je přečíst několikrát a hluboce se zamyslela, zda to redaktor smolil ve tři ráno v bdělém stavu...? K pousmání byla i oficiální hodnost hlavní hrdinky "Starší zvláštní agentka", kterou se nejednou představí nebo je představena... Prostě: "Víte vona je už stará a taková divná..." Vždycky mě to pobavilo :-))

Postava hlavní hrdinky Sayer mi nebyla sympatická. Neuměla jsem si ji ani představit - je hezká, sympatická, zajímavá...? Spíše ne. Prostě takový pošuk, který v dešti jezdí na motorce a nikdy se nesměje, když se někdo pokusí o vtip.

Další co hodně drhlo a kazilo dojem ze čtení, byla neschopnost Sayer dát si dvě a dvě dohromady (což průměrně bystrý čtenář zvládl někde v polovině knížky) a připustit, že vrahem je opět "zahradník"... Způsob jakým ji unikaly zjevné souvislosti působil diletantsky.

Přesto dávám autorce šanci a pouštím se do pokračování, protože atmosféru a napětí má E.C. v malíku. Nažene vám strach a nedovolí pustit knížku, dokud se neujistíte, že všechno dobře dopadne... Nebo snad ne...?! :-)

4 23.08.2024

Asi to nebyl prvotní záměr autorky, ale příběh se nese přesně ve stylu hygge: komfortní, klidný, uspávající a příjemně předvídatelný. Knížka sice nenabízí žádný literární zážitek ani drama plné zvratů, ale bude příjemnou společnicí na dece u vody nebo naopak při dlouhém zimním večeru, kdy se chcete jen uklidnit a odreagovat po celodenním shonu.

Hlavní hrdinka mi bohužel moc sympatická nebyla. Trochu hysterické kopyto, které se po jednom životním přešlapu snaží dát dohromady a zachránit svou reputaci ředitelováním menšího hotýlku na Islandu. Tam potkává Alexe - šarmantního neskutečně empatického elegána, kterému z nějakého nevysvětlitelného důvodu učaruje. Alex ji chrání, stojí za ní pevný jako skála, připraven setřít ji z čela krůpěje potu, zatímco Lucy se postupně hrabe ze své malé kupky hnoje zpět na výsluní. No a zbytek si už domyslíte... :-D

Abych nebyla nespravedlivá - autorka krásně popisuje útulno ve stylu "hygge". Hned jsem se začala těšit na zimní svíčky, světýlka a čaje "v zachumlání". Hezky se jí daří zachytit jedinečnost Islandu a sem tam nám odtajní nějakou místní zajímavost. Ne, nebylo to nakonec tak špatné... Až si zase budu chtít oddechnout od všedního kolotoče a marastu, ráda sáhnu po další z jejích oddychovek.

2 19.08.2024

Erika řeší nový případ, který sice není až tak zapeklitý, ale výrazně ho komplikuje časová prodleva dvaceti šesti let. Oceňuji, že autor si vystačí i s tímto málem a příběh je napínavý od začátku až do konce.

R.B. se obejde bez sériových vrahů, bez potoků krve, bizarně aranžovaných mrtvol i překombinovaných finálních honiček... A to je mi na něm moc sympatické. Místo toho poctivě vystaví detektivní pátrání, na kterém je poznat, že spolupracuje a konzultuje s profesionálními detektivy.

Mile se vyvíjí i postava Eriky, která se od prvního dílu postupně proměňuje a "polidšťuje". Zajímá mě i osobní linka příběhu a jsem zvědavá, jak se její postava bude vyvíjet dál. Jediné čemu jsem stále nepřišla na chuť je autorova snaha šířit poselství "duhové komunity". V každém díle se tedy musí objevit nějaký ten homosexuální klaďas čelící předsudkům okolí. Je to celkem zbytečné. Nutno však dodat, že jeho knihy jsou prosty jakékoli vaty a hluchých vycpávek. Každá věta má v tom příběhu své místo a dotváří celkový obrázek atmosféry a postav.

Bryndza je skvělý autor a kdo má rád klasické detektivky, určitě si přijde na své. Doporučuji a těším se na další jeho knihy.

8 13.06.2024

(SPOILER) Začátek se rozjede velmi slibně a rychle, ale pak uvízne a všechno se nekonečně opakuje v různých obměnách... Rozuzlení příběhu vlastně žádné není, jen na sílu protlačený happy-end, který je však uveden dvěma slovy "chybíš mi" jedné z vedlejších postav a to ostatní, už si čtenář musí domyslet sám... Ploché, nudné, bez nápadu. Vůbec mě to nechytilo.

06.06.2024

(SPOILER) Moje třetí kniha od autorského dua L.K. Líbila se mi z nich nejvíc, ale i tak už po další jejich detektivce nesáhnu. Jejich knížky mi připadají hodně přitažené za vlasy. Postavy mnohdy jednají nerealisticky, mnoho scén je těžko uvěřitelných (šestnáctiletá holka vytáhne z potápějícího se auta čtyřleté dítě upoutané v bezpečnostní sedačce a ještě zvládnou doplavat na druhý břeh řeky plné klád a spodních proudů...??) Vyřešení případu je obvykle dílem geniality a vybroušené intuice komisaře Linny nežli poctivé kriminalistické práce. Někomu to možná stačí, ale na mě je to všechno moc velká pohádka.

3 30.05.2024

(SPOILER) Pro mě velké zklamání. Do poloviny knížky jsem se nemohla začíst. Spousta nezajímavého popisu a žádná akce. Děj začne mít spád až v poslední třetině a vrcholí šílenou "kovbojkou" v kontejnerovém přístavu, která je ale tak překombinovaná a vyšponovaná, že mi celkový dojem opět pokazila.

Uznávám autorskou nadsázku, ale musí probíhat v reálných mantinelech, které tady chybí. Konkrétně: Odsouzení sadističtí vrazi nejsou ve věznici se zvýšenou ostrahou, ale na uzavřeném oddělení nemocnice, kde se mimo jiné mohou stýkat odsouzení muži a ženy v jakémsi "obýváčku"... Snad nikde na světě neexistuje věznice, která by připustila kontakt žen a mužů. Aby toho nebylo málo, na kamerách, které prostory monitorují jsou slepé úhly a dokonce existuje pravidelné (vysledovatelné) časové okno během dne, kdy kamery nikdo nehlídá, protože personál provádí pravidelnou inventuru skladu! To jsou momenty, při kterých jsem se opravdu smála. Stejně oběť, která je od dětství po mnoho let vězněná v protiatomovém krytu pod zemí (kde jsou jí pravidelně podávaná sedativa) má kromě bakteriální infekce celkem slušnou fyzičku - dobře vidí, mluví, nemá atrofované svaly atd. Prostě jen dostane antibiotika a je v pořádku.

Od L.K. jsem zatím přečetla dvě knihy a opravdu to není autor pro mě. Temnou a mrazivou atmosféru vykreslit celkem umí, ale čtenář u jeho knížek nesmí moc přemýšlet.

6 16.05.2024

Knížka mě nebavila, musela jsem se hodně přemáhat, abych dočetla. Autor sice v úvodu píše, že není nutné mít přečtené dvě předchozí knihy, aby děj dával smysl. S tím nesouhlasím. Zejména první půlka je prošpikovaná odkazy na dřívější děj - kdo koho ne/má v oblibě, co ne/vyšlo, kdo koho ne/chrání apod. Předešlé knihy jsem nečetla, takže to byl pro mě nezáživný guláš o mnoha neznámých.

Postavy jsou vesměs nesympatické, z čehož jednoznačně vyčnívá Baxterová, která mě tak iritovala, až jsem doufala, že ji snad nějaký záporák brzy sejme a bude od ní pokoj.

Zvláštní je i styl, jakým autor píše "mrazivý thiller". Nelze mu upřít smysl pro humor - téměř až groteskní humor, což ale v kontextu daného textu vyznívá bizarně a nepatřičně. Humorný popis některých scének by měl určitě velký úspěch v béčkovém sitcomu, ale v detektivce "na život a na smrt" vyznívá dost rozpačitě.

Moje první knížka od autora a bohužel i poslední.

1 03.04.2024

Možná jsem čekala něco trochu jiného. První polovina knihy popisuje život v Severní Koreji prostřednictvím příběhu hlavní hrdinky a přesto je popis odosobněný, téměř reportážní. K hlavní hrdince Pak jsem si proto nevytvořila žádný vztah a ačkoli popis reálií ze života Korejců byl tristní, osud samotné Pak jsem nijak osobně neprožívala.

Autorka se občas pozastavila nad zvláštní rozporuplnou chemií, která mezi ní (spisovatelkou) a hlavní hrdinkou (vypravěčkou příběhu) zprvu převládala. Jako dva cizokrajní ptáci, kteří se ostýchavě pozorují a jeden druhému nevěří. Ani to se mi však nedařilo s oběma ženami "prožít" a pochopit.

Druhá půlka knihy resp. tam, kde se Pak dostává do Číny je už o něco osobnější a z mého pohledu je i samotný příběh zajímavější. Autorka se přesto dál snaží držet faktického výkladu událostí, jakoby se sama bála jít hlavní hrdince více pod kůži a být osobní. Je tam spousta momentů, které by stálo za to více a hlouběji rozepsat, dát jim větší prostor. Možná to byl autorčin záměr - vyhnout se patosu, zůstat stroze objektivní, držet se faktů... ale nemůžu se ubránit dojmu, že to knížce moc neprospívá, spíše naopak.

Hlavní hrdinka je tak pro mě těžko uchopitelná osoba, která sice našla odvahu převyprávět svůj traumatizující životní příběh, přesto mi ale zůstává vzdálená a cizí. Asi jsem čekala něco jiného nebo něco víc, takže ačkoli jsou svědectví děsivá a otřesná, dávám pouze tři hvězdy.

19.03.2024

Příběh vyšetřování brutální vraždy se rozděluje do dvou samostatných linek, které spolu zdánlivě nemají souvislost, aby se v závěru opět jakž takž propojily v rádoby důmyslném odhalení. Příběh se tak rozštěpí do dvou úrovní, jež jsou si vzájemně cizí a jedna druhé bere vítr z plachet.

Motiv dětského vraha je úděsný i fascinující zároveň a když je příběh (i čtenář) v nejlepším, autor náhle zpomalí tempo, změní směr i kulisy a započne se rozvleklé vzpomínání hypnotizéra Erika na dávnou experimentální léčbu a partičku jeho prazvláštních pacientů... Působí to, jako když z Mercedesu, který letí po německé dálnici přesednete do solidního Volkswagenu a pokračujete okreskami - pohyb vpřed a celkem slušný výhled z okýnka tu sice je, ale už to prostě není ono. Knížka v jistém bodu ztratí nit i tempo a už nenaváže.

Během četby také nejednou vyvstane otázka reálnosti toho, co je autorem popisováno - opravdu může brát policie na lehkou váhu zmizení nezletilého (nemocného) kluka a vnímá to pouze jako "pubertální nešvar...?" Opravdu je možné, že se bývalý kriminalista v penzi dokáže ve vyšetřování dostat dál jen za pomocí několika telefonátů "bývalým známým" a domácí vysílačky naladěné na policejní frekvenci...?

Čtenářskému dojmu nepomůže ani fakt, že většinu z tlusté bichle tvoří nafoukaná prázdná vata, kterou je utrpení se prokousat.

Autor má fantastický dar vytvořit tíživou atmosféru, vystihnout temné charaktery lidí, dokáže uchopit zajímavá témata, ale přesto jsem od L. Keplera čekala více, proto dávám pouze 3* ačkoli potenciál tu byl mnohem vyšší.

6 24.02.2024

Opět skvělé večery ve společnosti detektiva Eriky :-) Poctivě zpracovaná detektivka, na které se mi velmi líbí, že autor se v postupech vyšetřování drží reality - pátrání není dílem jednoho detektivního "génia", ale celé řady dalších lidí a postupů (genetika, patologie atd.)
Postava Eriky se od minulého dílu zajímavě vyvíjí. Je zajímavá, má v sobě empatii, cit ale i určitou tvrdost a umanutost. Styl autorova psaní je zvláštně věcný i detailní zároveň, což se mi velmi líbí.
Co se mě naopak při čtení rušilo: nadřízení jdou tak tvrdě proti Erice, až to vypadá, že je to jen partička nahodilých nekompetentních diletantů. Toto jejich jednání mnohdy postrádá logiku (ne že bych měla o policejních činitelích velké ideály... :-) ale přece jen...)
V závěru knihy mě poněkud zaskočilo, že drobná ošetřovatelka má nad Erikou (předpokládám dobře trénovanou policistkou) výraznou fyzickou převahu...?? Tenhle pomatený skřet si s téměř 180 cm vysokou policistkou háže jako s hadrovou panenkou? Tomu jsem prostě neuvěřila a jejich souboj mi tudíž připadal nevěrohodný. Takových detailů, které úplně nesedí a kazí požitek z četby je tam více.
Na závěr, nemohu si odpustit: není těch homosexuálních postav na jednu knihu už přece jen moc? Je to zbytečné, hodně na sílu. Přesto výborná knížka a ráda si přečtu další.

6 11.02.2024

Hlavní postava Mary mi moc nesedla. V závěru knihy se k mému překvapení dozvídám, že se autorka celou dobu snaží vykreslit Mary jako mimořádně důvtipné kurážné děvče, které svým vhledem dokáže ohrozit organizovaný zločinecký gang... Mě ale celou dobu připadá, že má víc štěstí než rozumu a některé její úvahy a troskotající "hrdinné" počiny jsou až roztomile naivní...
Na druhou stranu co se autorce nedá upřít je vytříbený styl psaní - její popisy krajiny, atmosféry, pocitů a všeho co je spíše tušené než viděné mají v sobě nádhernou poetiku. V kombinaci s archaickou češtinou (měla jsem starý výtisk od překl. Bezpalce) je to lahodící počtení.
Přesto pro mě Jamaica bude patřit mezi knížky, které po přečtení odlkládám a už se k nim nevracím.

5 26.01.2024

Pěkná poctivá detektivka. Erika je mi sympatická, ačkoli její chování je někdy dost nekonvenční. Dá se to ale pochopit vzhledem k jejímu nedávno prožitému traumatu, takže i přes své zvláštnosti nepůsobí nepatřičně.
V textu je sice dost detailního popisu, ale nepůsobí to jako vata. Naopak se daří věrně vykreslit atmosféru. Jediné co mi vadí a vždycky jsem protočila oči, když autor rádoby nenápadně vyzdvihne homosexuální orientaci hned u dvou velmi líbivě vykreslených postav. Hned jsem si říkala, že to není náhoda a šla si vygooglit něco o autorovi... A měla jsem pravdu. Jen si říkám, jestli to má zapotřebí?

12 26.01.2024

Sídlo hrůzy? Celá kniha je jedna velká hrůza... Tři hlavní postavy jsou nesympatické, nadřazené, k lidem, jež se jim snaží být nějak nápomocni se chovají přezíravě a hrubě. Pro ně navzájem je zdvižený prostředníček jakýmsi základním pilířem komunikace.
Děj nijak negraduje, většinu knihy vyplňuje plkání a vzájemné špičkování ústřední trojice. Sem tam se na scéně objeví nějaké to strašidlo, "vystrčí růžky" a pak si zase na drahnou dobu zaleze někam do stinného kouta, takže se všichni vzájemně ujistí, že se vlastně "nic nestalo", že to přece "není možné - my na duchy nevěříme" a jede se dál...
Tajemná okultní studovna je sice čtenáři zpřístupněna, ale kromě vágního popisu "artefaktů, které jsou jistě velmi staré a cenné" se o nich nedozvíme vůbec nic.
Příběh temně vygraduje až na několika posledních stránkách, kdy je už náročný čtenář poněkud uondán hlavními postavami i rozvláčností děje a je mu vcelku fuk jak to skončí, hlavně aby ta hrůza už proboha nějak skončila.
Konec je uspěchaný, useknutý, nedopovězený... Skoro se až obávám, jestli celá tahle "hrůza" nebude mít ještě nějaké pokračování. Ráda si ji nechám ujít.

Toto byla moje první kniha od Bryndzy. Nesrovnávám tedy s jeho předchozími díly - což tu v komentářích dost často zaznívá - a já myslím, že to vůči žádné knize ani autorovi není fér. Každá autorova kniha (podobně jako dítě) je jiná, má svou duši, vlastní charakter a poslání...

Kniha splnila přesně co jsem očekávala - nekonečné napětí, nepříjemná tušení, divný strach... Četla jsem po večerech, což je ideální kulisa k vychutnání temného příběhu. Hlavní hrdinka mi byla celkem sympatická, bavily mě i postřehy z lékařského prostředí stejně tak tísnivý popis chorvatského letoviska po sezóně. Příběh má spád a opravdu jsem měla problém knížku odložit. Konec každé kapitoly nabídne důvod začíst se do další. Styl psaní i překlad perfektní.

Jediné co mě na příběhu trochu ruší je velmi omezený počet postav, které nám autor představí. Jejich charaktery jsou vykresleny celkem jednoznačně, tudíž není tak složité uhádnout, kdo je "ten zlý". Měla jsem problém přistoupit na tuto přímočarost a stále jsem očekávala, že se na scéně určitě objeví ještě někdo další, určitě přijde ještě nějaká oklika, která nás nakonec dovede k pravdě. Leč nikdo další nepřibyde a oklik jsem se také nedočkala. Rovnice byla opravdu tak jednoduchá jak vypadá. Tam jsem se jako čtenář cítila maličko ošizena, ale nakonec to nijak neubírá na celkovém dojmu a knížku můžu s klidným svědomím doporučit.

7 19.11.2023

Julie se svou "kouzelnou hůlkou" je až moc komplikovaná a svérázná na to, aby mi mohla být sympatická. Občas mě napadlo, zda se autoři nepokusili o jakousi detektivní repliku Dr. House (Julie totiž také chodí o holi, má nevyřešená traumata, je single, mezilidské vztahy jsou pro ni velmi komplikované...) Na rozdíl od House se mi ale pod kůži nedostala a "přítelkyně" z nás asi nebudou.
Děj knihy plyne - nebo spíš splývá nekomplikovaně a nerušeně, občas uspává, sem tam někde odbočí aby se zase vrátil do svého uondaného korýtka, kterým nás donese až k "velkému finále" ve stylu A. Christie, kdy se ve společenské místnosti honosného sídla v koktejlových šatkách budeme konfrontovat s šokujícím odhalením ohůlkované pátračky Julie.
Odhalení vraha mě až tak moc nepřekvapilo neb další velké klišé říká (v tomto případě napovídá), že pod svícnem je největší tma - tudíž hledejme tam, kde by nikdo jiný nehledal. Za mě bohužel zklamání.

7 17.11.2023