Vojpa
přečtené 51
Laskavé bohyně
2008,
Jonathan Littell
Toto je rozhodně nejtrýznivější kniha, jakou jsem četl v poslední době a možná za celý život. Pokud bych ji měl posuzovat jako umělecké dílo, nehodnotil bych ji vysoko. Ale když se na ni dívám jako na svého druhu dokument, musím říct, že je to meisterstück. Spíše než román mi to mnohdy připadalo jako jakási technická zpráva, suchý, nezúčastněný popis bez jakýchkoli emocí, jen místo metrů, litrů, voltů a dalších jednotek tu jsou lidé, živí lidé, popis jejich likvidace, výpočty množství zabitých za den, za hodinu, za minutu... Hlavní postava, důstojník SS (jeho hodnosti se průběžně mění), provádí čtenáře významnými etapami a místy druhé světové války. Sám má navíc nejméně tři kostlivce ve skříni - incestní vztah k sestře, homosexualitu a pravděpodobně vraždu vlastní matky. Autor to asi takto napsal pro zvýšení "atraktivity", ale osobně to považuji u jedné románové postavy za přehnané. Naopak velikou předností knihy je dokumentární přesnost líčení jednotlivých událostí, charakteristika různých osobností tehdejšího Německa a konfrontace jejich názorů. Text to není příliš náročný a čte se snadno, ale zároveň je značně sugestivní a popisy masakrů například v Babim Jaru nebo zvěrstev páchaných na konci války dětmi rozhodně nejsou čtením pro každého. Pokud vás líčení takových krutostí neodradí, knihu doporučuji. Nejen že rozhodně stojí za přečtení, ale přečíst by si ji mělo co nejvíc lidí.... celý text
Ježíš Nazaretský
2008,
Joseph Alois Ratzinger
Je fascinující moci nahlédnout do mysli tohoto papeže. Benedikt tuto knihu napsal jak s obrovskou erudicí, tak i s osobním zaujetím, přesvědčením a vírou. Na to, že autorem je tak velká autorita, jež byla zároveň i univerzitním profesorem německého původu, se text čte překvapivě snadno a hluboké myšlenky a souvislosti objasňuje naprosto srozumitelným jazykem. V úvodu autor píše, že tato kniha je výrazem jeho hledání "Hospodinovy tváře". A jistě se může stát i hledáním vaším, rozhodně stojí za to.... celý text
Muž bez vlastností
1998,
Robert Musil
Ohromná kniha ve všech ohledech. Nějakou dobu před ní jsem četl Zmatky chovance Törlesse, a tak jsem upřímně řečeno od Muže bez vlastností zprvu očekával něco úplně jiného. Ale Musil mě rozhodně nezklamal. Ačkoli se jedná o knihu, která má navzdory svému rozsahu jen nepatrný děj, chvíle s ní strávené byly úžasné. Ulrichovo vědecké myšlení a jeho úvahy o povaze světa a společnosti, jeho rozhovory s ostatními postavami vystupujícími v tomto románu, jsou zajímavé, podnětné a povětšinou ironické podobně jako názvy většiny kapitol. Rozhodně to není odpočinková četba na dovolenou, vyžaduje značné soustředění a někdy je nutno se i v textu vracet pro pochopení souvislostí. Škoda, že je Robert Musil tak nedoceněný autor, protože tohle je určitě jedna z nejlepších a nejtěžších beletristických knih, jaké jsem kdy četl, a pro další literaturu podobného druhu nastavila laťku pořádně vysoko.... celý text
Laurus
2016,
Jevgenij Vodolazkin
O tomto autorovi jsem se dozvěděl jen náhodou, když jsem v ruské televizi viděl pořad Vladimira Poznera, který si Jevgenije Vodolazkina pozval jako svého hosta. Ti, kdo rozumí rusky, si ostatně toto interview mohou poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=5Uk5n4hwkZo Nestává se mi často, že bych při sledování rozhovoru cítil takové souznění s názory a postřehy druhého člověka, ale zde tomu tak bylo, a proto jsem si krátce nato přečetl jeho knihu Laurus. Příběh vlastně napodobuje staré křesťanské legendy a životopisy svatých. Hlavní hrdina ztratí milovanou ženu, aby poté během pouti, při níž hledá usmíření za její smrt, postupně pochopil, co je skutečná láska. Je to hluboký, místy téměř mystický román, kterému nechybí ani humor, a autor v něm využívá i docela neobvyklé a zajímavé výrazové prostředky, jimiž se snaží ukázat, že určité hodnoty jsou trvalé, platí pro nás dnes, stejně jako platily pro lidi ve středověku (střídání starého a moderního jazyka, moderní předměty objevující se v době Kyjevské Rusi apod). Je to moc pěkné a hodnotné čtení.... celý text
