Vojta
přečtené 533
Idiot
2007,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Musím říct, že na čtení Idiota nebudu vzpomínat zrovna v dobrém. Kniha je napsána podle mě velmi nezáživně, její čtení bylo někdy až utrpením. Obzvláště, když jsem věděl, že ji musím přečíst v daném časovém limitu. A stránky pořád neubývaly a neubývaly…Idiotových 575 stran jsem četl zhruba měsíc a půl. Což je zhruba 12 a půl strany na den. To není úplně skvělý průměr, vzhledem k tomu, že jsem některé dny o prázdninách měl úplně volné a mohl jsem přečíst třeba 80 stran. Právě teď, když píšu tento komentář, mám rozečtený Chrám Matky Boží a už jsem překonal prvních sto stran.Údajně měl být začátek knihy nezáživný, ale oproti Idiotovi je to jako procházka růžovým sadem. Ale abych pořád jen nekritizoval. Idiot je přes svou nezáživnost velmi zajímavou knihou. Ne při čtení, ale po přečtení. Konec románu je působivý a člověku se při něm leccos spojí dohromady. Navíc vede k silnému zamyšlení čtenáře a to o různých věcech. Například o tom, že každý upřímný člověk je považován za hlupáka nebo o věčné, ale stále neúspěšné touze některých lidí po originalitě. Když se na Idiota podíváme jako na celek je to jistojistě výjimečný román., který má svou hloubku. Zkrátka román, o kterém člověk dlouho přemýšlí. Ale to utrpení jaké čtenář musí zažít! S nadsázkou lze říci, že je to skoro takové utrpení jako prožívají hlavní postavy románu. Není sice příliš vidět, jelikož se skrývá hluboko v duši, ale je snad ještě horší než utrpení fyzické.... celý text
Největší spiknutí v dějinách lidstva
2001,
Sean Twist
Pokud nemáte co dělat tato kniha vás zaručeně zabaví. Na otázky ohledně "největších spiknutí v dějinách lidstva" dostanete neslýchaně bulvární a nepřesvědčivé odpovědi, což někoho může rozčílit, ale mě to spíš pobavilo.... celý text
Egypťan Sinuhet
1989,
Mika Waltari
SPOILER: Egypťan Sinuhet je knihou o lékaři, který za svého života pozná mnohé, ale k jeho konci by radši nepoznal nic. Když začínal se svou profesí, chtěl pomáhat lidem, když s ní končil byl zodpovědný za smrt svých rodičů, faraóna a chetitského prince. Špatné činy, kterých se za svého života dopustil jsou pochopitelné, byl do nich často nucen - on si je však vyčítá do konce života. Na konci svého života již nevěří v bohy ani v to, že by se lidé někdy mohli polepšit. Přestože jsem tuto knihu četl bezmála měsíc, odměnou za moji trpělivost byl naprosto fascinující příběh, který kromě své nesporné literární kvality nepostrádá ani dobovou autentičnost. A to i přestože si Waltari zřejmě občas vymýšlel, přece jenom po druhé světové válce ještě nebylo tolik poznatků o starověkém světě. To, že byl tento román napsán v poválečné éře má zřejmě rozhodující vliv na jeho neveselý konec. A tak je to i dobře, jelikož s dobrým koncem by román ztratil na kvalitě i na svém významu. No, zkrátka - Egypťan Sinuhet je úchvatný román a zároveň i zcela pravdivý, co se chování lidí týče. Doporučuji každému přečíst, i těm co se nezajímají o historii, jelikož doba, kdy se román odehrává, není tentokrát tolik důležitá. Sám Waltari řekl, že tuto knihu psal v "historickém převleku".... celý text
