witiko
přečtené 680
Rozina sebranec
1971,
Zikmund Winter
Rozina Sebranec je krásný baladický příběh, psychologicky nejpropracovanější ze všech Winterových kratších próz. Úžasně popsané je tu pitoreskní prostředí skomírajícího Anežského kláštera a Rozinino dětství a mládí. Nezapomenutelná je postava převora se silným, nelomeným charakterem a velkým srdcem, který jako jediný může temným psychickým zákoutím nešťastné ženy rozumět. Předposlední kapitola je možná až zbytečně moc dlouhá, natahovaná, jako by chtěl autor stupňovat napětí spolu se snahou provést čtenáře po periferním okolí tehdejší Prahy. Zločin je tu popsán jako až nepochopitelně zpackaný, konec však krásně a čistě, nadpozemsky smířlivý. P.S. K těm věčným nářkům, že je kniha psána těžkým, obtížně srozumitelným jazykem... Autor píše krásnou starou češtinou, tak se tenkrát mluvilo, víte? :-) Právě i díky tomu jsou jeho knihy tak autentické a dokáží vtáhnout do tehdejšího prostředí a mentality. Stačí si jen zvyknout na rytmus a odlišný slovosled, významy neznámých slov se pak už většinou vynoří samy.... celý text
Rozina sebranec (a jiné pražské obrázky)
1941,
Zikmund Winter
Skvělou titulní povídku jsem okomentoval v samostatném vydání, nicméně kromě povídky "Bál na Malém rynku pražském", barvitě popisují noční život ve staré Praze, mě tu mimořádně zaujala povídka "Pro čest řemesla", kde v silném příběhu vystupuje jeden krásný muž a jedna krásná žena, kteří se ryzostí svého charakteru v bezcharakterním prostředí sblíží a odcházejí jako Adam a Eva žít spolu nový život. Vytvořit si ráj jeden v druhém. Podle mě jedna z nejhezčích, ač málo známých Winterových povídek. Zbylé dvě kratší povídky jsou jen letmo nastíněné črty či spíš kuriozity.... celý text
Putování městem České Budějovice 1
2018,
Jan Schinko
Z grafického hlediska hezky a přehledně udělaná knížka s pěknými fotografiemi a přetištěnými staršími pohlednicemi, která jako průvodce po jihočeské metropoli vybízí ke srovnání s jiným, podobně laděným průvodcem, Budějovickým poutníkem (2006) od Daniela Kováře. Budějovický poutník má podstatně větší záběr a pevnější koncepci, tato kniha je naopak poněkud výběrová. Řadu památek včetně např. pozoruhodné Solnice a jiných zajímavých domů opomíjí nebo se nelogicky věnuje pouze něčemu (např. vedlejší, nepříliš významná Rybářská brána má samostatné heslo, zatímco hlavní městské brány Vídeňská a Linecká nikoli), na druhou stranu rozvádí to, čemu se věnuje, do daleko větších podrobností, zajímavostí a kuriozit. Troufám si ale tvrdit, že zatímco Budějovický poutník je určen jak pro návštěvníky, tak pro domorodce, tato kniha je určena spíš místním. Pochybuji, že by turistu zajímalo, jaké instituce, firmy či podniky v posledních dvou stoletích v domech sídlily, jací lidé je provozovali, kdo se tu scházel atd. Jednotlivá hesla a zastavení mají občas ne úplně výstižné názvy, autor se spíš na každém místě volně rozhlíží kolem a píše, co ho zrovna napadne, případně porovnává místo s historickou pohlednicí. Tu a tam nelogicky skáče v čase nebo z místa na místo. Chybějící jasná koncepce prozrazuje, že kniha vychází z původních průběžně vycházejících novinových článků. Podle mého názoru je měl autor při sestavování knihy pevněji uspořádat a trochu přepsat, protože ne všechno, co si letmo přečteme v novinovém článku, sluší i knize. Především v knize očekávám trochu přesnější zacházení s informacemi a jejich třídění podle nějakého klíče a rozvrhu. Na závěr je sice připojen seznam zdrojů, ten je ale velmi chudý a celá řada důležitých zdrojů tu chybí. Naopak v textu je řada odkazů na zdroje, které zase chybí v závěrečném seznamu – některé nesou konkrétní bibliografické údaje (což v textu ruší), u jiných se je naopak nedozvíte. Tato celková nedůslednost velmi kazí dojem a v mém případě i čtenářskou důvěru k autorovi. Knížka je silnější tam, kde uvádí ústní svědectví, vzpomínky, paměť či dobový tisk, než tam, kde uvádí fakta. Jsem tedy za tu knížku rád a budu vyhlížet druhý díl, ale při svých toulkách Budějovicemi budu pořád spíš dávat přednost spolehlivějšímu Budějovickému poutníku. Sem budu nahlížet spíš pro doplnění a zpestření.... celý text
Hroby předků
1996,
Michal Lutovský
První kniha, která mi dala pochopit a posléze i pocítit, že bez hrobů předků nemůže být naše krajina úplná. Je to součást jejího génia loci a součást domova. Být doma znamená chodit po hrobech předků. Knížka je skvělým příkladem, že dobře napsaná populárně naučná kniha zasáhne spoustu lidí tématem, od kterého by to ani nečekali.... celý text
Bylo nebylo... - Pohádky z celého světa
2007,
Vladimír Hulpach
Tato antologie se rozsahem ani způsobem vyprávění asi nevyrovná Prvnímu a Druhému stromu pohádek od Jana Vladislava a Vladislava Stanovského, ale i tak je velmi zdařilá a zaručeně uchvátí krásou velkorysých ilustrací, které tu jsou zcela rovnocennou součástí textu.... celý text
Druhý strom pohádek z celého světa
2009,
Jan Vladislav
Antologií pohádek z celého světa je celá řada, ale tato je podle mě nejlepší, a to nejen rozsahem, ale obsahem a výtvarným doprovodem. Vynikající výběr naprosto netradičních syžetů různých žánrů, skvěle podaných (příběhy nejsou "napsané", ale skutečně "vyprávěné"). Ilustrace jsou zcela kongeniální – minimalistické a přitom plné zcela odpoutané fantazie.... celý text
První strom pohádek z celého světa
2008,
Jan Vladislav
Antologií pohádek z celého světa je celá řada, ale tato je podle mě nejlepší, a to nejen rozsahem, ale obsahem a výtvarným doprovodem. Vynikající výběr naprosto netradičních syžetů různých žánrů, skvěle podaných (příběhy nejsou "napsané", ale skutečně "vyprávěné"). Ilustrace jsou zcela kongeniální – minimalistické a přitom plné zcela odpoutané fantazie.... celý text
Nezbedný bakalář (a jiné rakovnické obrázky)
1941,
Zikmund Winter
Kromě smutné a velmi působivé povídky "Člověk zmařený", jsou tu vedle "Nezbedného bakaláře" (kterého jsem komentoval v samostatném vydání) další dvě povídky (spíš novely) odlehčenějšího rázu, z nichž mě velmi zaujala "Do zeleného pokoje". Do vcelku banálního sporu města Rakovníka se sousedním zemanem, který se rozroste do otevřené záškodnické války, posléze vstoupí velké dramatické dějiny a to vše zakončí velice pěkně vypointovaný závěr. Nezbedný bakalář je díky své filmové podobě známější, ale tato povídka je podle mě ještě lepší, protože je barvitější a má širší záběr.... celý text
Nezbedný bakalář
1984,
Zikmund Winter
Nemá smysl číst jako povinnou školní četbu, ale pro radost. Příběh není nijak dramatický, ale spíš svižný a zábavný, podaný s lehkou groteskností. Partie mezi duchaplným, svobodomyslným, břitkým a nepečlivým bakalářem, který se rád napije, a poctivým, ale poněkud dřeváckým maloměstem je tu rozehraná velmi pěkně a nečernobíle. Chvíli čtenář fandí jedné, jindy zase druhé straně. Výsledkem je pěkný, plastický obrázek života ve městě koncem šestnáctého století. Starší češtiny není třeba se bát, po chvilku se začtete a naopak vás autenticky vtáhne do doby a prostředí. Nicméně pokud Wintera neznáte, doporučoval bych pro začátek spíš některé jeho kratší, dramatičtější povídky. Obecně je škoda, když se z klasiků čte už jen výhradně to, co bylo zfilmováno, zatímco spousta jejich třeba i zajímavějších děl končí v zapomenutí.... celý text
Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě
2010,
Josef Virgil Grohmann
Neobyčejně zajímavé! Občas vede kniha i k zamyšlení, co naše předky svádělo k tak bujné imaginaci... Nebo snad něco z toho fungovalo, k čemu jsme my, se svojí informačně-technologickou civilizací, už ztratili přístup? Osobně si myslím, že nejlepším výkladem pověr je Lévi-Straussova myšlenka, že jakýkoli řád je lepší než chaos. Je tedy lepší mít pro vše (třeba i mylné a naivní) vysvětlení a různé magické způsoby, jak věci kolem ovlivnit, než žít ve světě, kde je vše možné, bez ohledu na naše přání, zcela napospas náhodě. Současně ale ke knize přistupuji s pokorou a věřím, že v něčem byli naši předkové znalejší než my. Jinak doporučuji ke knize i Etymologický slovník, archaické představy se totiž zajímavě doplňují s vrstvami jazyka. Tak se třeba dozvíte, že dravec raroh byl obáván jako posel ďábla a jazykově souvisí s "rarach". Ano, některé představy a zvyky jsou z dnešního pohledu kruté, jiné ale zase krásně poetické a citové. A při některých vám naskočí husí kůže, jestli náhodou na nich nemůže něco být...... celý text
Pověsti z Čech
2009,
Josef Virgil Grohmann
Nechápu, proč má kniha tak nízké hodnocení, ale přitom málo komentářů. Jde o významné pramenné dílo obsahující výhradně lidové podání, tak nechápu, jak je může někdo hodnotit jako "odpad!", aniž by vysvětlil, proč...... celý text
Čínská krajinomalba
2010,
Josef Hejzlar
Cesta nejen staletými dějinami malby, ale i úchvatnými krajinami, které už nejsou (a některé ani nikdy nebyly), ale přitom ve vás trvale zůstanou.
Rakovnický primátor (a jiné rakovnické obrázky)
1937,
Zikmund Winter
Skvělé historické povídky z Rakovníka a okolí podložené archivními materiály. Především povídka Golgota, vystavěná jak antické drama, je jedna z nejlepších, kterou Winter napsal. Titulní povídka Rakovnický primátor je velice zajímavá a napínavá od začátku do konce, trochu ji ale kazí nejasná psychologie postav – proč vlastně primátor vzbuzuje takovou dlouholetou nenávist za domnělou krádež, kterou ve skutečnosti nelze prokázat? Je vlastně vinen, nebo ne? Protože to neví ani sám autor, nechává hlavní postavu příliš otevřenou a nejasnou. Současně ale, zdá se, stojí spíš na straně jeho fanatických odpůrců a čtenář vlastně neví proč. Jinak ale dusné poměry na malém městě tu jsou přesně a barvitě vylíčeny. V povídce Příšera autor dosahuje mistrovství ve schopnosti podat příběh jako krutou tragikomedii, v Bitvě v Hodyni zase jako čirou grotesku. Velice povedený, tematicky i pocitově pestrý výbor.... celý text
Břetislav a Jitka (a jiné pražské obrázky)
1937,
Zikmund Winter
Pisatel předchozího komentáře knihu zjevně neviděl. Ve skutečnosti nejde o románové zpracování pověsti o Břetislavovi a Jitce, ale o soubor historických povídek (v jedné z nich studenti a učitelé Karolina nacvičují divadelní hru na téma pověsti, nicméně jezuitská kolej jim to překazí).... celý text
Příšery všude kolem. Čeho se lidé odpradávna báli
2018,
Martina Drijverová
Syn si přinesl knížku z knihovny a protože je fanda do fantastických zvířat, byl z ní tak nadšený, že si jí hned šel koupit. Takže dávám hodnocení za něj. Osobně (možná proto, že jsem odchovanec Borgesovy Fantastické zoologie) mi tam ale chybí kulturně-historický a literární kontext, třeba odkazy na to, kde jsou o popisovaných monstrech zmínky a že by děti třeba za Sirénami mohly nakouknout do Odyssea nebo za Leviatanem do Bible.... celý text
