witiko
přečtené 680
Pohádky vánočního zvonku
1991,
František Kožík
Všeobecné nadšení z téhle knížky asi úplně nesdílím. Hodně jí prospívají nádherné ilustrace posledního vydání z roku 2012. Teprve ty knize dávají skutečně vánoční atmosféru, protože z dvanácti příběhů má vánoční tematiku nanejvýš polovina. Naše děti knížka bavila (je opravdu dobře, občas i vtipně napsaná), ale často se po přečtení podivily "Ale vždyť to vůbec nebylo vánoční!". Jistě, dalo by se říct, že všechny příběhy mají poselství a sdělují hodnoty, které hlavně o vánocích jsou důležité. Ale to by se nakonec dalo říct úplně o všech pohádkách. Zatímco nám rodičům se moc líbí ilustrace, dětem kupodivu moc nesedí, protože jim připadá, že se na nich "všichni tváří nějak naštvaně". Ačkoli nejnovější vydání je vlastně původní necenzurovaná verze (asi se dost liší od vydání předchozích), přeci jen je tu otisk doby 50. let. Dárky tu dávají rodiče, nicméně Ježíšek a andělíčci jsou tu k tomu, aby se dárky dostaly tam, kam patří, a aby obalili nadělené dárky "nebeskou září". Chytrý pokus čelit dobové ideologii.... celý text
Vánoce v české kultuře
1989,
Ladislav Dvorský
Na rozdíl od autorky předchozího komentáře jsem v knize našel celou řadu vyloženě objevných a nových souvislostí, které jsem vůbec netušil. Vlastně až obdivuji, jak vrstevnatou a do širokého kulturně-historického kontextu (neomezeného tehdejší ideologií) zasazenou knihu dokázali autoři na sklonku minulého režimu napsat a sestavit. Kniha je stále aktuální a nijak nezestárla. V kapitole o hudbě mi však citelně chybí kapitola o rorátech, které jsou pro českou hudební kulturu velice specifické. Nechápu, jak si jich mohla autorka kapitoly nevšimnout.... celý text
Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy
2018,
Martin C. Putna
Putnova literárně-geografická hermeneutika čtenáře provází po nejrozmanitějších literárních krajinách Střední Evropy (která je tu vymezena šířeji, než se běžně chápe) a v tomto smyslu může kniha sloužit i jako literární místopis/cestopis či dokonce průvodce. Autorova erudice a rozhled jsou fascinující, jemné siločáry nečekaných souvislosti jsou trefně, originálně a mnohdy provokativně formulované, čtenář se opravdu hodně dozví, ať už z geografie, kulturní historie nebo literatury. Na druhou stranu je tu něco, co mě irituje a neumím to úplně přesně pojmenovat. Snad že autorův pohled je vyhraněný, výběrový a subjektivní, často podrobně zabíhá do témat jemu vyloženě blízkých (ač by se jistě nabízela i mnohá jiná). První části všech kapitol jsou věnované především kulturní geografii dotyčného území (ty jsou skvělé), druhé části pak tamní literatuře. A právě tady se autor občas noří do podrobností, které s vlastní geografií už souvisejí jen velmi vzdáleně, nicméně jde zjevně o jeho osobní, srdeční motivy, které nám tak dává znovu a znovu zakusit, protože prostě chce a baví ho to. Občas se musíte hojněji, než byste možná chtěli, věnovat hluboce náboženským prožitkům různých autorů a jejich vyrovnávání se s katolictvím, okořeněným tu a tam (s chutí vymlasknutou) vulgaritou, nejčastěji falickou. Zkrátka je v Putnově psaní určitá dávka exhibicionismu, který nemusí úplně všem čtenářům sedět. Ale i ti určitě ocení, že autor je charismatický, byť i trochu protivně úmorný průvodce, který vás donutí dozvědět se i to, o čem jste ani netušili, že byste mohli a měli vědět... Nicméně mě zklamal veledůležitý Závěr, kde na otázku po smyslu a dějinném údělu Střední Evropy autor odpovídá poněkud banálně – "být mostem západní modernity v její cestě na Východ". Nevím, ale nějak tuším, že Střední Evropa má i jiná specifika a zkušenosti – třeba v tom, jak vnímá a zakouší dějiny, národnost, jazyk, svobodu, domov i vyhnanství... Evropě by bez Střední Evropy přece chybělo něco daleko významnějšího než jen středoevropské prostřednictví. Doufal jsem, že mi to autor vyjeví a pojmenuje, což se nestalo. Nicméně si matně vzpomínám, že jsem o tom něco četl v jiné skvělé knize Josefa Kroutvora "Potíže s dějinami" (kterou autor bohužel nezmiňuje, což mě docela mrzí). Ale aspoň mám motivaci se k ní vrátit.... celý text
Itukova vánoční cesta
2006,
Elena Pasquali
Kniha má krásnou zimně vánoční atmosféru. Příběh je o dlouhém putování k jesličkám až z druhého konce světa a vše je podkresleno nádhernými obrázky, které tu jsou plnohodnotnou součástí textu. Ideální knížka pro předčítání, ale i začínající čtenáře.... celý text
Projekty ze šuplíku. Nerealizované nápady, které mohly změnit České Budějovice
2018,
Daniel Kovář
Velice zajímavá, dobře napsaná a prostřednictvím dobových stavebních plánů a dokreslovaných fotografií skvěle vybavená kniha. Nápad podívat se na nerealizované stavební, architektonické i urbanistické projekty jednoho města je velmi originální, i to totiž vypovídá o jeho historii a způsobech myšlení v různých dobách. Určitě nezahrnuje všechny zajímavé projekty, které se kdy na papíře objevily, ale je dobře tematicky členěná a ke každému tématu uvádí několik reprezentativních příkladů. Skoro lituju, že projekt "Rejnoka" Václava Kaplického není už definitivně nerealizovaný, protože tak by byl aspoň zvěčněný v téhle povedené knize.... celý text
Prehistorie rodu Homo
2015,
Václav Soukup
Je pozoruhodné, že prakticky ve stejnou dobu vyšla tématem, záběrem i rozsahem srovnatelná kniha "Předkové. Evoluce člověka" od Jiřího Svobody, ale nenašel se fundovaný recenzent, který by dokázal obě knihy adekvátně porovnat. Obě se mi jeví skvělé, takže čtenář, který by zatoužil mít alespoň jednu v knihovně, nebude mít snadné rozhodování... Přitom obě cihly je třeba si přečíst co nejrychleji, protože už za deset let budou beznadějně zastaralé. Obě knihy jsem nečetl od začátku do konce, ale vybíral jsem si kapitoly, které mě zajímaly, což byl hlavně oddíl věnovaný mladšímu paleolitu v Evropě. Obecně bych shrnul, že Svoboda shrnuje výsledky svého vlastního bádání a výzkumu, zatímco Soukup má širší pramennou základnu, konfrontuje i více různých interpretací nebo názorů (což se projevuje i v rozpisu využívaných zdrojů v poznámkách pod čarou). V obou knihách najdete něco, co vám bude chybět v té druhé. Svoboda podává velice detailní rozpis nalezišť a věnuje se hodně fyzické antropologii, na druhou stranu zcela opomíjí téma umění (asi proto, že mu věnoval samostatnou publikaci), zatímco u Soukupa (který k tématu umění nicméně také vydal samostatnou práci) tvoří umění velice důležitou část knihy. Podle mě opomíjet umění v takovéto práci (Svoboda) není příliš šťastné, protože jde o jedno z mála pozůstatků, ze kterého si lze udělat alespoň určitý obrázek o prehistorických kulturách, jejich náhledu na svět a celkovém způsobu života. Podle mě tohle téma v jeho knize docela citelně chybí. U Soukupa oceňuji přehledné mapky nalezišť a množství reprodukcí uměleckých artefaktů. Bylo by však šikovné do textu výslovně označovat ta díla, která jsou zde reprodukovaná, jinak musí čtenář listovat sem a tam a hádat, jestli je tu k tomu obrázek či není. Obecně jsou obě knihy svým způsobem nenahraditelné, ale Soukup podává o něco víc prehistorii člověka jako ucelený příběh a jeho kniha se mi zdá trochu lépe uspořádaná, zatímco u Svobody se mi to občas tematicky rozpadá a ztrácí se "dějinná nit".... celý text
Předkové: Evoluce člověka
2014,
Jiří A. Svoboda
Je pozoruhodné, že prakticky ve stejnou dobu vyšla tématem, záběrem i rozsahem srovnatelná kniha "Prehistorie rodu Homo" od Václava Soukupa, ale nenašel se fundovaný recenzent, který by dokázal obě knihy adekvátně porovnat. Obě se mi jeví skvělé, takže čtenář, který by zatoužil mít alespoň jednu v knihovně, nebude mít snadné rozhodování... Přitom obě cihly je třeba si přečíst co nejrychleji, protože už za deset let budou beznadějně zastaralé. Obě knihy jsem nečetl od začátku do konce, ale vybíral jsem si kapitoly, které mě zajímaly, což byl hlavně oddíl věnovaný mladšímu paleolitu v Evropě. Obecně bych shrnul, že Svoboda shrnuje výsledky svého vlastního bádání a výzkumu, zatímco Soukup má širší pramennou základnu, konfrontuje i více různých interpretací nebo názorů (což se projevuje i v rozpisu využívaných zdrojů v poznámkách pod čarou). V obou knihách najdete něco, co vám bude chybět v té druhé. Svoboda podává velice detailní rozpis nalezišť a věnuje se hodně fyzické antropologii, na druhou stranu zcela opomíjí téma umění (asi proto, že mu věnoval samostatnou publikaci), zatímco u Soukupa (který k tématu umění nicméně také vydal samostatnou práci) tvoří umění velice důležitou část knihy. Podle mě opomíjet umění v takovéto práci (Svoboda) není příliš šťastné, protože jde o jedno z mála pozůstatků, ze kterého si lze udělat alespoň určitý obrázek o prehistorických kulturách, jejich náhledu na svět a celkovém způsobu života. Podle mě tohle téma v jeho knize docela citelně chybí. U Soukupa oceňuji přehledné mapky nalezišť a množství reprodukcí uměleckých artefaktů. Obecně jsou obě knihy svým způsobem nenahraditelné, ale Soukup podává o něco víc prehistorii člověka jako ucelený příběh a jeho kniha se mi zdá trochu lépe uspořádaná, zatímco u Svobody se mi to občas tematicky rozpadá a ztrácí se "dějinná nit".... celý text
Od samomluvy k chóru aneb Písniček se držte! Čtení o české lidové a zlidovělé písni
2016,
Michal Bystrov
Výborně sestavená antologie, která svým zaměřením ani záběrem u nás nemá obdoby. Skvělý nápad!
Historie, mýty, jízdní řády
2015,
Jan Rychlík
Po dobrých otázkách následují skvělé odpovědi a po těch zas další a ještě lepší otázky... Prostě velice hutný, živý a rovnocenný dialog. Tak by se kniha dala ve stručnosti vynachválit. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem ji nedokázal přečíst od začátku do konce. Ne že by nebyla zajímavá, ale přepadla mě až jakási nesnesitelná tíha dějin a potřeboval jsem tu duchnu ze sebe shodit.... celý text
Svatojánský výlet
1999,
Zdeněk Neubauer
Tohle je kniha magická, čarovná, vpravdě svatojánská. Těmi očarovanými a inspirovanými tu jsou nejen autoři jako účastníci výletu, ale i čtenáři jako jejich následovatelé. Svatojánský výlet tu má vlastně podobu iniciační cesty nejen fyzické, ale i mentální. Je to taková filosofie v dialogu tří poutníků, ale i filosofie v básni, která neutíká do abstraktních a odtažitých výšin, ale zůstává v těsném spojení se zemí, krajinou a přírodou, s naší tělesnou, fyzickou zkušeností. Už jenom být naživu, vnímat a kráčet krajinou k vytčenému cíli je zázrak hodný zastavení, údivu a přemýšlení.... celý text
