witiko
přečtené 680
Bouře a přeháňka
1907,
Zikmund Winter
Obě zahrnuté povídky patří k tomu nejlepšímu, co Zikmund Winter napsal.
Příručka první pomoci pro celou rodinu
2014,
Eva Bernatová
Hodně dlouho jsem vybíral a porovnával různé příručky, abych měl nějakou doma, a tato nakonec u mě vyhrála. Jsem s ní velmi spokojen, soustředí se jen na to nejpodstatnější a nezahlcuje nadbytečnými informacemi, takže slouží jako ideální učebnice a dobře se pamatuje. Navíc je přehledná a maximálně srozumitelná. Samozřejmě doufám, že ji nikdy nebudu potřebovat.... celý text
Erb českých králů. Zobrazování českého znaku v době Přemyslovců a Lucemburků
2018,
Štěpán Valecký
Jako amatérský zájemce o heraldickou symboliku jsem si knihu koupil k narozeninám, moc jsem se na ni těšil a náležitě si ji užil. Opravdu mě bavila a v ničem nezklamala. Dozvíte se spoustu obecně neznámých informací, třeba proč vlastně orlice a lev, proč právě v těchto barvách, proč má český lev dva ocasy (v knize uváděný výklad, ač překvapivě neznámý, je z těch nejdůvěryhodnějších), k čemu odkazuje klenot (chochol z peruti) na helmové přílbě Přemysla Otakara II., ale také jaké byly vůbec počátky heraldiky v Evropě v souvislosti s křížovými výpravami a jak přemyslovská orlice postupně ustoupila lvu, který převzal její roli, zatímco orlici zůstal výhradně svatováclavský odkaz. Plný počet hvězdiček nedávám proto, že občas jsem si s autorem nerozuměl, jak myslí nebo proč zdůrazňuje to či ono a naopak si nevšímá něčeho jiného. Tak třeba u reliéfu českého lva v kostele sv. Bartoloměje v Plzni (str. 84–85) zdůrazňuje chybějící jazyk (což je podle mě podružnost), ale nezmiňuje ani nezdůvodňuje, proč není korunovaný. To překvapivě neuvádí ani u předchozího znaku v samotné svatovítské katedrále ani nijak neřeší, proč je tento lev orientovaný heraldicky doleva. Občas se vyskytne i chyba – například znak v presbytáři emauzského kláštera komentuje jako bez korunky (str. 106), ačkoli na ilustraci korunka zcela jasně je. Podobně na vyobrazení Václava I. v jihlavské právní knize je jeho štít popisován jako čtvrcený (str. 131), na obrázku je však celý. Konečně myslím, že autor nebo spíš nakladatelství mohlo myslet i na běžného laického čtenáře a uvádět překlady dobových cizojazyčných citací. V každém případě je škoda, že se kniha zabývá jen dobou přemyslovskou a lucemburskou. Proč ne také jagellonskou? Jinak ale knihu vřele doporučuji jak pro její informační, tak i výtvarnou hodnotu. Zajímavý pohled do české historie skrze proměny a vývoj heraldických symbolů. Konečně jsem pochopil, proč se v českých dějinách tak nápadně často vyskytují zapeklité osmičky – podle mě je to proto, že rozdvojený ocas českého lva má sklon se právě do osmičky zaplétat. Symboly prostě fungují i tam a tehdy, kdy to ani netušíme :-)... celý text
Třeboňsko. Příroda a člověk v krajině pětilisté růže
2000,
Dagmar Dykyjová
Jedna z nejlepších knih o Třeboňsku, která byla zatím napsaná. Rovnocenně věnuje pozornost jak přírodnímu, tak i kulturnímu dědictví.
Rytíři a jiné povídky
1973,
Zikmund Winter
Od Zikmunda Wintera jsem už přečetl hodně povídek, obrázků a novel a ještě mě nezačal nudit. V tomto výboru snad jen Kdo s koho a Rytíři ztrácejí tah, protože autor takřka s gustem režiséra občas neodolá pokušení detailně líčit nejrůznější prostředí (zvlášť mu jdou davové scény jako výroční městský trh, hospodské špičkování, hecování, hádky a pranice, zevlování po ulicích...), ale ani po dočtení těchto pomalejších kousků čtenář nakonec nelituje, protože mají nečekané vyústění a vtipnou/chytrou pointu. Vyloženě slabší je jen Malý Faust (spíš jen taková kuriozita), ale jinak všechny ostatní povídky jsou skvělé. Silné, napínavé příběhy a mimořádně živé obrazy někdejšího způsobu života i mentality, podané s lehkým humorným odstupem.... celý text
Had
1986,
Mircea Eliade
Na Eliadově beletrii mi občas vadí, že poněkud šustí papírem, kdy autor pomocí příběhu rozehrává určité teoretické koncepty a poznatky, ale chybí tam opravdový život. Tato novela, podle mě jedna z jeho nejlepších, však není ten případ. Opravdová, živá a až nakažlivě uhrančivá.... celý text
Obrázky
1972,
Zikmund Winter
Se Zikmundem Winterem nepotřebujete stroj času. Po několika odstavcích už slyšíte zvuky a cítíte pachy raně novověkého města i venkova, po dalších stránkách už prožíváte běžné životní situace a chápete motivace tehdejších lidí s jejich radostmi i strastmi. Na delší celky, jako jsou jeho novely a romány, jsem si pro nesnadný (ale krásný) jazyk zatím netroufl, ale tato knížka drobných črt a malých příběhů sepsaných na základě dochovaných soudních zápisů je skvělým úvodem do Winterova psaní na pomezí dokumentu a fikce. Teď už se nebudu bát ani jeho delších novel a románů, protože vidím, že to za tu trochu námahy stojí. Zvlášť oceňuju přesně vyváženou tragikomiku, s jakou Winter podává odvěkou lidskou touhu po spravedlnosti, ale i věčné nutkání pravidla porušovat. U jiných příběhů, vystavěných jak antická tragédie, trnete odstavec po odstavci a do poslední chvíle fandíte těm, kterým už není pomoci. Kongeniální jsou i ilustrace (obrázky) těchto Obrázků... Opravdu krásná kniha.... celý text
Záhada školní půdy
2015,
Zuzana Pospíšilová
Dcera říká, že zezačátku je to nůďo, ale potom super :-)
Anička a Velikonoce
2013,
Ivana Peroutková
Byl jsem zvědavý, jestli (a jak) se autorka vypořádá s křesťanským poselstvím Velikonoc. Nebo to bude jen plné zajíčků, vajíček a pomlázky? Povedlo se jí to skvěle! Anička se v tomto díle dozvídá, že smrtí život nekončí a že po smutku přichází radost. A děti se tak přirozeně seznamují s tím, o čem ty Velikonoce vlastně jsou.... celý text
Panovníci českých zemí - Od Sáma po Karla I.
2015,
Krista Dřišťanová
Obsahově je knížka velmi pěkně a pro školní děti srozumitelně napsaná, ale ilustrace míří o jednu věkovou kategorii níž a jsou spíš pro předškoláky.
Všichni panovníci českých zemí - od roku 623 až po současnost
2016,
Helena Plocková
Velice povedená encyklopedie, která snese srovnání s dnes už klasickou knihou "Panovníci českých zemí" od Petra Čorneje. Tato se vyznačuje pedagogickou i grafickou propracovaností (časové osy, infoboxy, informační dvojstrany, barevné odlišení rodů i jednotlivých soupeřů a protikrálů, slovníček pojmů, nejrůznější zajímavosti...). Ilustrace jsou vynikající, každý z panovníků má svůj vlastní, velice přitažlivý individuální výraz a je vyobrazen v pečlivě autentické dobové módě. Celkově je, troufám si tvrdit, tato publikace pro děti a mládež o něco atraktivnější, přehlednější a lépe zapamatovatelná. Přitom informační kvalita obou knih je zcela srovnatelná. V této je mi zvlášť sympatické, že autoři vyvracejí mnohé černobílé mýty a uvádějí na pravou míru, byť to někdy, pravda, trochu přehánějí např. že kníže Václav otroky nevykupoval, ale naopak na prodeji s nimi bohatl, je pouze jedna z hypotéz, která by neměla být podávána jako historický fakt; naopak by mohli zmínit, že císař Zikmund ve skutečnosti církevnímu rozsudku smrti Jana Husa zabránit nemohl. Současně se nebojí nechávat v dějinách otazníky a tím podněcují zvídavost. Podávají dějepis jako napínavé a nikdy nekončící dobrodružství. Nicméně i tady se najdou typické tiskové chyby ve jménech panovníků na str. 19 se píše, že Břetislav II. byl synem Adléty Uherské a Vratislava I. (ve skutečnosti Vratislava II.), na str. 20 se píše, že stabilitu ve státě nastolil Soběslav II. (ve skutečnosti mají autoři na mysli Soběslava I.). Na str. 23 autoři místo Bedřicha, syna Vladislava II., uvádějí chybně jméno Bořivoj... (U Rudolfa Habsburského mi chybí jeho půvabný přídomek "Kaše") Tyto typy chyb se v podobných přehledových publikacích často stávají, ale pokud kniha průběžně vychází v dalších vydáních aktualizovaná, mohl by si toho někdo všimnout a konečně opravit. EDIT: V posledním vydání (2023) jsou tyto chyby opravené, palec nahoru!... celý text
Povídky
2009,
Zikmund Winter
Dobrý výbor, ale pokud Wintera coby prozaika ještě neznáte, doporučuji nezačínat novelou zde zařazenou jako první (Krátký jeho svět). Má poněkud pomalejší rozjezd a chvilku trvá, než začne bavit a napínat. Jinak jsou ale všechny novely zde obsažené skvělé. Výborný je tu také obsáhlý komentář a rozbor Winterovy literární tvorby. Zvlášť zajímavý je i hodně podrobný slovníček starších výrazů, kde se lze dobrat spousty zajímavostí (např. původního významu slova "spratek").... celý text
Vojačka (a jiné pražské obrázky)
1952,
Zikmund Winter
Titulní povídka je skvělý příběh vystavěný jak antické drama. Winter je nejen mistr historických reálií, ale také znalec lidských povah a zvlášť dobře umí podat velké davové scény, v tomto případě vykreslit barvitý kolorit vojenského tábora.... celý text
Krátký jeho svět (a jiné pražské obrázky)
1938,
Zikmund Winter
Titulní novelu této knihy se mi podařilo přečíst až napotřetí. Shodou okolností to byla první zkušenost s Winterem jako prozaikem a málem jsem si řekl, že tento autor pro mě není. Naštěstí jsem mu dal ještě šanci a zkusil jiné povídky a novely. A byl jsem nadšený. Dnes je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Takže pokud ještě Wintera neznáte, touto novelou nezačínejte. Má poněkud pomalý rozjezd a chvilku trvá, než začne bavit a napínat. Pak už to šlape jak antická tragédie, ale celkově je znát, že jde o autorovu první novelu, kde se teprve učil budovat napětí a dramatický spád. Také ostatní povídky souboru jsou velmi dobré, některé (Bitý nebitého nese, Pan otec Tomáš Soběslavský, Ochladlý žár) vyloženě skvělé.... celý text
Peklo (a jiné pražské obrázky)
1938,
Zikmund Winter
Protože kniha tu byla původně zadána pod neúplným názvem, předchozí komentátoři hodnotí jen titulní povídku, kterou četli v jiném, samostatném vydání, a nikoli vlastní knihu. To je škoda, protože tento soubor obsahuje dalších čtrnáct příběhů. Titulní povídka je skvělá (komentář k ní jsem napsal pod jejím samostatným vydáním), ale i jiné povídky jsou vynikající, zvlášť Bezbožnice, V kolleji Rečkově a V úkropě sladovnickém. Ostatní povídky jsou třeba jen zajímavé, ale i to "jen" u Wintra stojí za to!... celý text