witiko
přečtené 680
Bílá velryba
1975,
Herman Melville
Knihu jsem četl už dávno, ale základní dojem zůstal. Vlastně je to dodnes experimentální próza, kde se mísí řada žánrů – dobrodružný příběh, encyklopedie námořnictví a velrybářství, drobné úvahy a reflexe a současně hluboká filosofická alegorie. Tak je třeba knihu číst, protože kdo čeká a hledá jen jednu z těchto rovin, bude se muset nutně prokousávat tím, co ho až tak nezajímá. Mně osobně se nejvíc líbily úvahy (např. o bílé barvě nebo pohledu na moře z hlídkového koše na stěžni...). Díky nim se ke knize mám pořád chuť vracet. Jako celek ale kniha drží velmi hutně pohromadě a kdybychom z ní vypreparovali jen něco, úplně by ztratila. Svým konceptem, záběrem i hloubkou je to jeden z majstrštyků světové literatury.... celý text
Adam a jeho rod
2005,
Spencer Wells
Tím, jak autor sleduje putování člověka z Afriky do všech koutů světa, je kniha čtivá a má tah na branku. Doporučuji ji číst s atlasem po ruce. Ne všechny principy genetiky jsem pochopil – ne snad, že by byl výklad vyloženě nesrozumitelný, ale spíš si ten mikrosvět genů, pojmenovaný různými písmeny, nedokážu dostatečně názorně představit. V každém případě lituji, že jsem si tuto zásadní knihu nepřečetl o deset let dříve, protože nevyhnutelně stárne. Dneska už např. víme, že populace moderního člověka exodujícího z Afriky se mohly v některých oblastech Eurasie mísit s potomky předchozích hominidních druhů, které Afriku opustily už před námi (typická kauza neandrtálců nebo denisovanů), nebo že z Afriky jsme začali putovat spíš před 70 než 50 tisíci lety, jak uvádí autor. Také mě dost rozčilovalo, že autor jako genetik, který dobře ví a sám dokazuje, jak jsme si všichni těsně příbuzní skrze nedávné předky, stále používá nefunkční, zbytečný a zavádějící pojem lidských "ras". Možná proto, že lidské migrace definuje pouze mutacemi, ale vůbec se nevěnuje jejich vztahu k celým haploskupinám, tedy geograficky lokalizovatelným populacím, které určité typické nahromaděné mutace sdílejí. Tedy ne "rasy", ale haploskupiny jsou dnes klíčovým pojmem populační genetiky. Ale to už je drobnohled, který asi nebyl záměrem knihy a autor výstižně píše, že "v tomto okamžiku vidíme les, ale o jednotlivých stromech toho víme stále jen velmi málo" (dnes samozřejmě už o něco víc než v době, kdy byla kniha napsána). Konečně mi v závěru knihy chybělo hlubší zamyšlení nad vztahem mezi vědou a kulturními mýty a stereotypy. Co by mělo být důležitější? Měla by věda za každou cenu vyvracet různé mylné kulturní představy? Nejsou např. nejrůznější mýty o společném původu (jako i úcta k ostatkům předků nebo neochota poskytovat někomu část jejich nebo své tělesnosti ve formě DNA) součástí kultury a tedy i kulturní rozmanitosti, jejíž ztráty (hlavně v souvislosti s vymíráním jazyků) autor lituje? Takže řada obecnějších otázek zůstává nepoložena. Přes všechny tyto výtky ale knihu vřele doporučuji k co nejrychlejšímu přečtení, protože stále existuje spousta lidí, pro které je vůbec základní poznatek, že všichni jsme před pár desítkami tisíců let vyšli z Afriky, nepředstavitelný a z říše sci-fi. Tahle kniha přesvědčivě ukazuje základní směry putování člověka (spolu s postupnými kulturními výdobytky) a to je jejím základním posláním. Nakonec nejdůležitějším jádrem knihy je diagram a mapka na straně 221–223 (případně natočený film, viz Zajímavosti). Už jen ty stačí k tomu, abychom začali o své identitě uvažovat jinak.... celý text
Tajemství dvou partnerů (Teorie a metodika práce se sny)
1995,
Jana Heffernanová
Knížka, která mě zcela zásadně ovlivnila a provedla nelehkým obdobím mladé dospělosti. Ukázala mi, že podvědomí a snění není únikem z reality, ale naopak cestou, jak realitě a svému bdělému vědomí lépe a skutečně do hloubky porozumět. Je skvěle, srozumitelně napsaná, učebnicově návodná a přitom podmanivá.... celý text
Hroby a hrobky našich knížat, králů a prezidentů
2007,
Michal Lutovský
Knihu jsem měl půjčenou z knihovny a je tak poutavě, skoro dobrodružně a přitom erudovaně napsaná, že jsem si nakonec pořídil do své knihovničky. Poslední místa odpočinku našich knížat a králů jsou nenápadnou, pod zemí skrytou, ale přitom důležitou součástí českých dějin a kulturního dědictví. Přesně to formulují autoři knihy v působivém úvodu, když se ptají: "Kde jinde by měl národ nacházet kořeny své identity a čerpat sílu pro další existenci než u hrobů svých knížat a králů?" Kniha má zajímavou strukturu a koncepci, kdy nejprve podává základní přehled, který pak v následujících tematických kapitolách rozvádí do dalších podrobností, zajímavostí a záhad. Nechybí ani podrobná obrazová příloha. Líbí se mi i ten paradox, že kniha je tak informačně bohatá díky archeologickým a antropologickým výzkumům, jejichž etickou únosnost přitom autoři problematizují. To čtenáře nutí se nad tímto aspektem zamyslet a udělat si vlastní názor.... celý text
Průvodce DNA testováním a genetickou genealogií
2016,
Daniel Vaněk
Genetická genealogie a populační genetika jsou obory, které jdou rychle dopředu, takže každá kniha na to téma bude už rok po vydání neúplná nebo překonaná. K tomu ale nejsem natolik fundovaný, abych to zhodnotil. V každém případě je toto první a zatím i jediná kniha k tématu v češtině (pokud nepočítám starší vydání pod jiným názvem). Je zdařile sestavená a myslím, že jako průvodce dobře poslouží. Je patrné, že různé kapitoly byly psané různými autory, takže některé části knihy jsou psané více pro laiky, jiné už jsou srozumitelné hůře. Je obrazově velmi bohatá na nejrůznější grafy, schémata, mapky a odkazy a zvlášť oceňuji hypotetické ilustrace prapra... dědečků a babiček jednotlivých haploskupin, které knihu hezky oživují.... celý text
Minulost, kterou nikdo nezapsal
2016,
Petr Květina
Teď už ji někdo konečně zapsal, a to mimořádně čtivě a zdařile! Obecné koncepty a teorie tu jsou podávány pomocí konkrétních příkladů nejrůznějších (pre)historických kultur a lokalit, vše je vykresleno množstvím obrázků, fotografií, schémat, tabulek a mapek. Antropologie si tu vřele podává ruku s archeologií a etnologií a tento vzájemný dialog vůbec nešustí papírem, ale skutečně z něj vane pach kouře, potu a krve – tedy lidských dějin. Jediné, co mě irituje, je ten nesympatický chlápek na obálce. Poněkud odpudivý, ale výstižný výraz toho, kdo stále ve své podstatě jsme – pyšní divoši s výdobytky moderní doby.... celý text
Strážní domky a drážní strážníci. Strážní domky a život drážního strážníka na koněspřežní železnici České Budějovice – Linec
2014,
Ivo Hajn
Kniha není pro úplně běžného čtenáře, ale spíš pro vyloženého nadšence koněspřežní dráhy. V každém případě jde o výsledek velice poctivého a záslužného průzkumu.... celý text
Kohoutí kříž
2003,
* antologie
Nepíše se mi to snadno, protože ten ostrý řez vysídlení byl asi dějinně nutný, ale v této německé poezii je osobní hloubka domova a pravdivost krajiny tak silná, že se máme (jako novodobí přistěhovalci do míst, kde oni byli dříve doma) ještě hodně co učit. Aspoň to bychom se od bývalých sousedů měli naučit a naplnit jako tu lepší část odkazu, který nám po sobě zanechali. Zatím to spíš vypadá, že jsme tuto znovuzabydlenou krajinu pojali jako turistický Klondike... Ale když si tuto knihu přibalíte do batohu a někde na Šumavě nebo v Novohradských horách se do ní o samotě začtete, zjistíte, že ti lidé sice odešli, ale jejich hlasy tu zůstaly. A my je můžeme slyšet, když budeme chtít.... celý text
Holašovice v kontextu jihočeské venkovské architektury
2017,
Pavel Hájek
Jedinou slabinou knihy je její název – ve skutečnosti vůbec není pouze o Holašovicích (těm je věnováno cca 20 stran), ale zahrnuje oblast celých jižních Čech. Což je samozřejmě jenom dobře a těžko říct, proč autoři zvolili příliš úzký a v podstatě zavádějící název. Pod širším a výstižnějším názvem by publikace měla určitě daleko větší ohlas a vzbudila by větší zájem.... celý text
Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu
2018,
Michel Pastoureau
Mimořádně zajímavá, podnětná a skvěle napsaná kniha, která odkrývá "snovou", imaginativní rovinu evropské kultury. Pro každého, kdo se alespoň trochu (a třeba i laicky) zajímá o středověk, symboliku nebo dějiny evropské kultury obecně, nabízí opravdový požitek z čtení a poznání. Ačkoli jsme dědici středověké evropské kultury, autor ukazuje středověk v jeho dost zásadní jinakosti, která se nám jeví srozumitelnější teprve v postupném vývoji. Středověk se před námi otevírá jako kultura s bytostně jinou mentalitou a způsobem vnímání. Současně autor vytyčuje pole novému vědnímu oboru dějin symboliky tím, že klade celou řadu otevřených otázek a ukazuje na spoustu prázdných míst našeho zájmu a porozumění. A nastavuje přitom laťku zatraceně vysoko! Jsem zvědav, jakou odezvu bude mít kniha zejména mezi historiky (středověkého) umění. Mně osobně kniha ukázala evropský středověk jako "dobu snění" – tedy dobu, která snila o sobě samé, ale i dobu, o které se dobře sní. A přitom toto snění není na překážku historického bádání, ale naopak. Zvlášť bych ocenil velice čtivý a přirozený překlad, na druhou stranu mě poněkud dráždí, proč překladatel namísto "lidé" volí asi doslovné, ale v češtině podivně hyperkorektní sousloví "muži a ženy"... P.S. Pozor, na trhu jsou i vadné výtisky bez krásné ilustrační přílohy, tak se neochuďte!... celý text
Vodoznaky. Zrcadlení času
2003,
Josif Brodskij
Ještě jsem nečetl knihu, která by uměla tak dokonale proniknout k duši určitého místa / města jako tento básnický esej. Přitom ale není jen o Benátkách, ale i o nás, o našem vnímání a prožívání. Benátky se tu stávají jakýmsi divadelním pódiem naší samotné existence.... celý text
