witiko
přečtené 680
77 pražských legend
2006,
Alena Ježková
Umět vyprávět staré pověsti není jen tak. Někdo je dramatizuje, někdo modernizuje, jiný si na nich zkouší literární ambice nebo jim dává formu pohádek. Přitom jde jen o to podat příběhy tak, aby byly působivé, ale přitom jasné, stručné, lehce zapamatovatelné a znovu převypravovatelné – spojené s místy, kde si na ně snadno vzpomeneme. Právě to se autorce povedlo. Když k tomu ještě připočteme krásnou grafickou úpravu a ilustrace, je to prostě kniha jedna radost.... celý text
Baudolino
2001,
Umberto Eco
Kniha mě nejvíc překvapila tím, že mě zdaleka nebavila tak, jak jsem čekal. Doba, téma, středověká imaginace a symbolika, to vše by bylo skvělé, ale autor mi to pořád něčím kazil. Čím? Asi tím všudypřítomným postmoderním úsměškem, který mi bránil prožívat opravdové napětí, tajemství a dobrodružství. Za celých 500 stran se nedostavila jediná silnější emoce, což je zvláštní, i když u knih Umberta Eca asi dost typické. Jistě, Baudolino i Barbarossa jsou velcí, výborně napsaní sympaťáci, autor si zdatně pohrává s dobovými politickými, filosofickými a teologickými spory a zeměpisnými představami (jakož i literárními narážkami a odkazy), také rozdíl mezi západořímskou a východořímskou říší je tu pěkně vylíčený. To vše mě nakonec donutilo knihu přečíst až do konce. Občas jsou tu i chytré formulace, které utkví v paměti. Základní myšlenka, že nejen mezi pravdou a lží, ale také mezi podvodem, fantazií, přesvědčením a vírou nejsou tak ostré hranice a snadno se z jednoho stává druhé, je nosná a obohacující. Naopak mi vadila občasná vulgární primitivnost, která asi má být vtipná, ale mně přišla otravná – nejsem žádný puritán, ale narážky na natržené zadky na každé desáté stránce už mi fakt lezly krkem. Detektivní zápletka odhalená až v samotném závěru mi připadala trochu uměle vyšroubovaná, za každou cenu a na čtenářský efekt pointovaná. Takže ani z literárního hlediska a s ohledem na celkovou kompozici románu nesdílím nadšení předchozích komentářů. Obecně řečeno, autor si vlastně z duchovních i hmotných základů středověké evropské kultury dělá tak trochu šoufky, ale co s tím? Kam dál? Má nějakou vizi, na čem jiném mohla být evropská civilizace postavena než na posvěcené falši, která se uctíváním stává pravdou? Zdá se mi, že autor své vlastní myšlenky o nejzazší duchovní podstatě a univerzálním božství vkládá do úst krásné Hypatii, ale i ta má nakonec, jak se ukáže, kozí zadek, takže těžko říct... Prostě tak 70%.... celý text
Pod brněnskými věžemi
2014,
Marta Šrámková
Milá, graficky pěkně udělaná knížka a bohatě ilustrovaná, i když ilustrace jsou možná až moc dětsky veselé, některým pověstem by slušel temnější výraz. Pověsti jsou řazené podle míst, takže knížka může sloužit i jako příběhový průvodce centrem Brna a po Špilberku (komentuji třetí rozšířené vydání z roku 2014). Autorka jako etnografka věrně napodobuje postupy a mluvnický styl lidových vypravěčů, což může některým čtenářům připadat trošku dětinské, málo dramatické nebo nedostatečně pointované, ale právě v tom má knížka své autentické kouzlo, půvab a lehkost.... celý text
Konec doby ledové: dějiny lidstva od r. 20 000 do r. 5000 př. Kr.
2006,
Steven Mithen
Žádný komentář, což je škoda. Tak já to napravím příběhem. Tuhle knižní cihlu jsem přečetl už v době vydání, před 17 lety, zatímco jsem byl upoutaný na nemocniční lůžko, kde jsem strávil měsíc mezi čtyřmi sterilními stěnami, jen s výhledem z okna. Ale díky této knize jsem cestoval strojem času po celé planetě, navštěvoval nejrůznější přírodní krajiny, zavítal do nejrůznějších lidských kultur a účastnil se jejich putování a každodenního způsobu života. Všude vonělo pečené maso, ryby a jiné dobroty, což bylo vzhledem k dietní a jednotvárné nemocniční stravě dost mučivé, ale i povzbudivé, protože mi to dávalo o čem snít... Jinými slovy, tato kniha mi pomohla to všechno vydržet a přežít. I když fakta jsem už dávno zapomněl, silný dojem zůstal. Možná je načase si ji přečíst znovu, teď už pro její ohromující informační hodnotu, která, doufám, ani po těch letech nezestárla.... celý text
Staré / Nové kutnohorské pověsti
2017,
Jitka Jelínková
Nádherná, graficky skvostně vypravená a krásně vyprávěná kniha. Pověsti jsou utříděné do tematických skupin, prošpikované místními, dávno zapomenutými hornickými termíny, vybavené vysvětlivkami, bohatě a trefně ilustrované. Jako nekutnohorák potvrzuji předchozí komentář. Ano, chcete-li poznat genia loci Kutné Hory skrze příběhy, ať už jako místní nebo návštěvníci, pak je to kniha i pro vás. Závěrečný dodatek s verzemi pověstí autorčina otce je už hodně fabulovaný, pověsti se tu mění spíš v umělé pohádky, což mi nesedí, ale někomu se může líbit, jak si jádra často nedořečených příběhů vylepšuje lidská fantazie do rozsáhlejších vyprávění. Na knize mě mrzí jen to, že je přesně o milimetr větší než knihovní police, kde bych ji tematicky chtěl mít.... celý text
Mezi Svratkou a Svitavou II.
2005,
Aleš Marek
Kniha je spíš pro Brňáky, kteří si libují v hantecu, a možná i pro ty, kdo studují nářečí. Ti, kdo hledají tradiční žánr pololidové pověsti v co nejautentičtější podobě, ať raději sáhnou po knize "Brněnské kolo a drak" a "Pod brněnskými věžemi" od Oldřicha Sirovátky a Marty Šrámkové. Posledně zmiňovaná autorka jako folkloristka v doslovu své knihy podotýká, že moderní textové úpravy pověstí nejsou vždy úplně vhodné. "Tak např. dvousvazkové vydání pověstí v tzv. hantecu (...), je ukázkou toho, jak se pověsti jako součást lidové prozaické tradice nikdy nevyprávěly." Naprosto souhlasím. Nejde jen o ten trochu násilně nabobtnalý hantec, ale i to, že autoři dělají z pověstí moderní literární povídky (často s líbivě současnými obraty a prvky). Jistě, i takové pojetí ať má své čtenáře (proč by měl koneckonců žánr pověsti ustrnout a nemohl se vyvíjet dál, že ano?), ale já jako jihočeský cajzl mezi ně nepatřím.... celý text
Mezi Svratkou a Svitavou I.
2005,
Aleš Marek
Kniha je spíš pro Brňáky, kteří si libují v hantecu, a možná i pro ty, kdo studují nářečí. Ti, kdo hledají tradiční žánr pololidové pověsti v co nejautentičtější podobě, ať raději sáhnou po knize "Brněnské kolo a drak" a "Pod brněnskými věžemi" od Oldřicha Sirovátky a Marty Šrámkové. Posledně zmiňovaná autorka jako folkloristka v doslovu své knihy podotýká, že moderní textové úpravy pověstí nejsou vždy úplně vhodné. "Tak např. dvousvazkové vydání pověstí v tzv. hantecu (...), je ukázkou toho, jak se pověsti jako součást lidové prozaické tradice nikdy nevyprávěly." Naprosto souhlasím. Nejde jen o ten trochu násilně nabobtnalý hantec, ale i to, že autoři dělají z pověstí moderní literární povídky (často s líbivě současnými obraty a prvky). Jistě, i takové pojetí ať má své čtenáře (proč by měl koneckonců žánr pověsti ustrnout a nemohl se vyvíjet dál, že ano?), ale já jako jihočeský cajzl mezi ně nepatřím.... celý text
Pověsti a události města Olomouce
2012,
Willibald Müller
Pěkně napsané i přeložené. Zvláštní atmosféru dodávají knize původní ilustrace. Nakonec i ten vysloužilý habsburský patriotismus má z dnešního pohledu svoje kouzlo.... celý text
Za horama za dolama
1966,
Helena Lisická
Autorka je skvělá vypravěčka, některé staré olomoucké pověsti zdařile fabuluje a literárně rozvádí, jiné vypráví tak, že ani nepoznáte, že jsou ve skutečnosti "nové", tj. její vlastní. Knížka s námi jela na Olomoucko a moc pěkně jsme si ji s dětmi užili.... celý text
Tyll
2019,
Daniel Kehlmann
Pokud jste zvyklí brát s rezervou nadšené ohlasy na obálkách knižních novinek, tady můžete svou zdravou skepsi klidně odložit. Alespoň mě kniha dostala, jako dlouho už žádná jiná. Za prvé, skvělý nápad dosadit legendární postavu Enšpígla do doby třicetileté války. Geniální blázen na pozadí šílené doby je vlastně trochu švejkovský motiv. Za druhé, způsob vyprávění je úžasně strhující a evokující. Autor používá hemingwayovskou metodu ledovce – stručné, úsečné věty a dialogy a pod tím spousta vnitřního napětí a přesně, ale jen zhruba načrtnutých obrazů, do kterých si čtenář může dosadit svou vlastní představu. Ačkoli jde o knihu drsně syrovou, autor si nijak nelibuje v naturalistickém líčení hrůz, pouze suše konstatuje a jde dál. Záleží na vás, jak moc si to ne/chcete vybavit na vlastní oči. Jak říká jedna postava: "Už nikdy nebudu takový, jako dřív, pomyslel si, zatímco si razili cestu k městské bráně, a pak: Jsou to přece pouhé obrazy, nemohou mi ublížit, netýkají se mě, pouhé obrazy. A představoval si, že je někdo jiný a ten, neviditelný, kráčí vedle nich a nemusí se dívat na to, co vidí." Hrůza je tu vykoupena očistným nadhledem a všudypřítomným lehkým humorem, ve kterém je úlevný cynismus přesně namíchán s hlubokým lidstvím. A za třetí, je to skvělá povídková kompozice románu, který má v sobě hodně z magického realismu – nejen tím, jaké kousky Tyll občas předvádí, ale také podivuhodným křížením časových rovin, vzpomínek a představ vynořujících se z vědomí i podvědomí. Jednotlivé části románu se postupně skládají do jasné chronologie a odkazují na sebe, samy o sobě jsou literárně vyšperkované a dohromady vytvářejí geniální celek. Takže za mě jde o literární událost číslo jedna. P.S. Pro našince je kniha přitažlivá také proto, že hodně těží i z českého prostředí.... celý text
Lucemburská zahrada
2011,
Michal Ajvaz
Knihu jsem dočetl jen díky tomu, že je (na autora nezvykle) tenká a ještě k tomu jsem onemocněl. Velkou čtenářskou krizi jsem měl za Simoninou pomstou. Ty pitomé audioanimatronické figuríny mě celou dobu štvaly a zdálo se mi, že i samotný příběh je kvůli nim tak krkolomně, až loutkově smontovaný. Přestalo mě zajímat, co bude dál. Ajvazovu lehkost a radost z vypravování jsem našel až v kapitole na ostrově a nakonec jsem byl rád, že jsem se překonal a knihu dočetl. V každém případě jde o knihu jinou než všechny předchozí – především tu jde o jeden příběh bez košatých a bujných vsuvek a odboček. Na druhou stranu je krásně napsaná (např. úžasný popis Paulova mystického zážitku v Lucemburské zahradě), snad nejbásnivěji ze všech Ajvazových knih. Možná i to je důvod, proč právě tato kniha, u Ajvazových čtenářů zjevně nejméně oblíbená, získala tak významnou literární cenu. Pokud Ajvaze neznáte, tímto nezačínejte, a pokud znáte, nenechte se odradit a nechte se autorem přenést do trochu jiných poloh. To nové, co jsem tu našel já, je určité životní smíření a moudrost. Jsem zvědav, čím autor překvapí příště. 70%... celý text
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
2019,
Josef Kroutvor
Přesně vystižená a skvěle napsaná krása i bolest Novohradských hor. Ano, i když v názvu knihy je Šumava, naprostá většina esejů, miniatur i básní se ve skutečnosti vtahuje k Novohradským horám, které autor v názvu poněkud anonymně (v rozporu s jeho zjevnou láskou k tomuto území) označuje jen jako "česko-rakouské pomezí". Snad proto, že mluví nejen o českých Novohradských horách, ale také o jejich rakouské straně a přilehlém Vitorazsku..? Přestože Novohradské hory znám a žiju na dohled od nich, kniha je plná tipů, podnětů a inspirací, o kterých jsem dosud nevěděl. Děkuji autorovi za ně! Někdy jsem s ním musel nesouhlasit (např. u bezvýhradného tvrzení, že odchodem lidí zde příroda nijak nezískala; také jeho postoj k vysídlení mi připadá příliš černobílý a všudypřítomná nostalgie po německých starousedlících poněkud jednostrunná), ale jako celek na mě kniha zapůsobila velmi přesvědčivě. Barbarizace vysídlené a kořenů zbavené krajiny vystupuje ve zvlášť smutném protikladu vůči krajině za hraniční čárou. Teď už budu hledět směrem k Novohradským horám trochu jinýma, poučenějšíma, ale i okouzlenějšíma očima.... celý text
Magellanova cesta kolem světa
1986,
Herbert Wotte
Tedy, to byla divoká jízda (vlastně plavba)! Na dovolenou u moře jsem si chtěl vzít něco, co se odehrává na moři a vzpomněl jsem si na tuto knihu, kterou jsem četl jako kluk. Už tenkrát na mě udělala silný dojem a teď s překvapením zjišťuju, že ačkoliv česky vyšla v dětské edici, vlastně je psaná spíš pro dospělé. A pokud se líbí i dětem, tak proto, že je až po palubu naložená napětím a dobrodružstvím, které není nijak vymyšlené ani přikrášlené, ale drsně skutečné. Autor se přesně drží historických faktů, ale přitom umí děj oživit osobními dramaty, psychologií postav, námořnickými reáliemi a skvělými popisy krajin a prostředí. Pokud se chcete přesvědčit, že na dobrodružnou literaturu není člověk nikdy starý, pak doporučuju tuto úžasnou, výborně napsanou knihu (a to nejen k moři)! P.S. Nepochopitelné je, že vydání neobsahuje žádnou mapku, chce to číst s atlasem v ruce.... celý text
Čas krkavčích hodů
2019,
Tomáš Sterneck
"Příliš zamotaná historie, přespříliš. Řekl bych, že až přešmodrchaná", říká hlavní hrdina v závěru a nelze než souhlasit. Nicméně nejsem čtenářem detektivních příběhů, někdo jiný by to třeba ocenil. Knize bych vytkl, ale i pochválil přesně to, co jsem napsal k prvnímu dílu. Líbí se mi dobře vystižené dobové poměry i reálie, napětí, dramatické situace a také hlavní hrdina, které se svojí hluboce a pevně zakotvenou vírou na pozadí doby plné zvratů, intrik a názorových veletočů dobře vyniká a proplouvá jí se sympatickou zásadovostí, ale i jistou dávkou cynické protřelosti, jež si přestává dělat jakékoli iluze. Současně ho relativizující doba i poměry mění od víry povrchní k víře opravdové, vnitřní. Naopak mi nesedí literární styl v kostrbatě a nepřirozeně komplikovaných obratech typu "Kroky lehounké ženy téměř nebylo slyšet. Dvojí rozpohybování zašlého prkenného křídla se však postaralo o to, aby dvoje uši u stolu dostaly řízné hlášení o hnědovlásčině odchodu z komůrky", které příliš šustí papírem, místo aby prostě a trefně evokovaly. Celková stavba děje, budování zápletek a jejich rozplétání v sáhodlouhých monolozích umírajících či vyslýchaných postav působí spíš divadelně než literárně. Zároveň ale čtenář musí občas spolknout značnou dávku literární licence (např. že se se příslušník Jednoty bratrské nechá dobrovolně naverbovat do císařského vojska). Zatímco vyznění prvního dílu by se dalo shrnout do věty "Nikdy nevěř ženě!", toto volné pokračování dobře vystihuje dobu, kdy krkavci se slétají na krkavce a už ani není poznat, kdo je kdo – kdo klove a kdo je ten oklovávaný, kdo je mrchožrout a kdo mrcha. Takže četl jsem s chutí, ale poté, co se drama začalo rozplétat, už jsem se docela těšil na nějakou knihu s jasnějším, přímočarým dějem. Čtenáře, kterým se první díl líbil, autor určitě nezklame, a ty, kterým se první díl nelíbil, asi ničím zvlášť nepřekvapí. Za mě tak 70%, ale půlhvězdička tu dát nejde.... celý text
Boj o České Budějovice v letech 1618 - 1619
2019,
Tomáš Sterneck
Události, které zásadně ovlivnily neúspěch stavovského povstání, se tu odvíjí ve stručných kapitolách a napínavě se skládají jako dějství v divadelní hře. Autor se soustředí na hlavní dějovou linku celého diplomaticko-vojenského dramatu. Občas bych ocenil větší detailnost (např. jak moc jsou dobové veduty zobrazující obléhání přesné? Jak vypadalo provizorní opevnění? Jaké jsou archeologické nálezy z té doby v okolí města?...), ale je mi jasné, že prokreslenější střípky bych asi našel v textech ze seznamu literatury. Nejde tedy o vyčerpávající shrnutí, ale spíš o náčrt hlavní logiky událostí. Trochu mi nicméně chybí celkové zhodnocení významu boje o Budějovice pro další vývoj směřující k Bílé hoře, případně i náhled postoje budějovických v kontextu širších dějin tohoto jihočeského "vždy věrného" královského města. 90%... celý text
