witiko přečtené 680

Germáni 1999, Malcolm Todd

Měl jsem v ruce a porovnával všechny tři knihy o Germánech, které v češtině postupně vyšly (viz Podobné knihy) a tato stojí uprostřed mezi tou nejstarší (podle mě nejlepší) a nejnovější (podle mě nejméně dobrou). Rovnocenně se věnuje jak dějinách Germánů v jejich vztahu k Římské říši, tak i jejich etnografii. V porovnání s oběma je ale poněkud suše napsaná.... celý text

Germáni: Tajemné národy ze severu 2019, Ernst Künzl

Měl jsem v ruce a porovnával všechny tři knihy o Germánech, které v češtině postupně vyšly (viz Podobné knihy) a tato se mi líbí nejméně. Má trochu divnou strukturu a dost výběrovou koncepci založenou na infoboxech a dílčích, poněkud neuspořádaných zajímavostech. Spousta věcí je tu jen povrchně naťuknutých, v přiblížení života Germánů je nejméně podrobná a soustředí se daleko spíš na jejich dějinné vztahy Římské říši, což mě tolik nebaví. Jediné, co mi připadalo velice užitečné, je soupis a stručná charakteristika jednotlivých germánských kmenů. Také je bohatě obrazově vybavená. Pokud vás ale zajímá více etnografie než dějiny Germánů, doporučuju úplně nejstarší knihu od Friedricha Schletteho.... celý text

Dědictví řeči 1986, Igor Němec

Pokud milujete češtinu a rádi se zaobíráte každodenní mluvou (třeba se občas pozastavíte u některého z běžných slov s otázkou, jak a proč vlastně zvyklo, proč zní právě tak a ne jinak...), pak je toto knížka přesně pro vás. Ukazuje, jakým zajímavým vývojem mnohá slova prošla, jak se postupně proměňoval jejich význam a jak tento lexikální a sémantický vývoj odráží dávno zapomenuté aspekty naší historie a způsobu života našich předků. Velmi názorné a pěkné jsou výňatky ze starých textů. Zvlášť bych ocenil, že kniha je promyšleně uspořádaná, jednotlivé kapitoly k různým slovům na sebe bezprostředně navazují a dávají tak celkový obraz nejen jazykového vývoje, ale i proměn každodennosti. Kniha je vybavena i užitečným rejstříkem, díky kterému nemusí být jen na jedno přečtení, ale také k průběžnému vyhledávání a listování. V neposlední řadě je třeba zdůraznit krásný, lehce a libě znějící jazyk, kterým je kniha napsaná. Je velká škoda, že prozatím nevyšla v nějakém novém, pěknějším vydání, protože takto je nezaslouženě polozapomenutá (já jsem se o ní dozvěděl až z knihy Jan Žižka od Petra Čorneje, kde je na ni odkaz). Velmi doporučuji si některá probíraná slova vyhledat i v Rejzkově Českém etymologickém slovníku, kde najdete i některé jiné nebo variantní výklady (např. u slova "pryskyřice").... celý text

Sám na lodi kolem světa 2002, Joshua Slocum

Těžko se to hodnotí "jen" jako kniha, když šlo především o tak velkolepý počin a tak obdivuhodnou sílu osobnosti. Vlastně je zvláštní, že Slocum mimo jiných knih, které na cestě četl, se zmiňuje o Kolumbovi, když ve skutečnosti jeho cesta šla ve stopách (nebo spíš plula na vlnách) daleko úchvatnější cesty Magellanovy. Přestože Slocum byl především námořník a nikoli literát, je jeho text velice živý, o dobrodružství a jiné pozoruhodné, ale ani komické příhody tu není nouze. Určitě bych uvítal podstatně více barvitých popisů a evokací, aby si člověk mohl ten pobyt na vodní šíři i navštívené krajiny lépe představit. V tomto ohledu je autor spíš stručný vypravěč / komentátor. Také mě jako bytostného suchozemce překvapilo (možná i trochu zklamalo), že místy je kniha spíš o větru než o moři, neboli těch popisů větru (a v závislosti na něm i manévrů s lodí) je tam nakonec možná víc než popisů toho, jaké je to být tolik měsíců sám na otevřeném oceánu. Návštěvy civilizovaných ostrovů a audience u nejrůznějších místních potentátů jsou docela nuda, vždycky jsem se nemohl dočkat, až zase vyrazíme na moře. Asi nejlepší částí knihy je strastiplné potýkání se kolem Hornova mysu. Občas mi dělala potíže logika a návaznost vět, ale nevím, jestli to není překladem. Také je škoda, že se autor trochu víc nerozepsal o svém rozhodnutí, motivaci a plánu. Např. jak vlastně chtěl původně plout, se dozvídáme až po prvním přeplutí Atlantiku na Gibraltaru, kde mění plán své cesty a znovu se vydává na Atlantik, tentokrát jihovýchodním směrem. Že neumí plavat, si náhle uvědomí (!) až tehdy, kdy se s ním převrhne člun! Teprve v závěru knihy se dovídáme, že má zchromlou ruku! Zvlášť mě udivilo, že před cestou nelíčí žádné loučení se svými nejbližšími, během cesty ani jedna vzpomínka na rodinu (až na konci knihy se zmiňuje, že mu sestra před vyplutím upekla na palubu koláč). Zkrátka, v mnoha ohledech je pan kapitán nepochopitelně nesdílný, což čtenáři znemožňuje si cestu kolem světa s ním opravdu prožít. Porozumění přirozeně komplikuje i spousta termínů a činností z lodnictví a námořnictví, které suchozemec prostě nemůže znát. Tím spíš mě vyloženě zklamalo nové vydání tohoto díla (2002). Předpokládal jsem, že tu bude třeba slovníček těchto pojmů, zasvěcený komentář nebo doslov, ale přesně naopak –  toto vydání je ještě chudší než vydání starší. Chybí tu druhý text Plavba na Liberdade a krásná předmluva Arthura Ransoma. Dokonce i mapka je hůře čitelná. Ještě že tu jsou aspoň malé fotečky autora a jeho lodi na obálce. Takže abych to shrnul – pěkná knížka, ale moje srdce snílka a romantika občas trošku prahlo. ... celý text

Neznámá moře 2006, Ronald Watkins

Skutečný majstrštyk populárně naučné literatury! Skvěle vystihuje kulturně-historické, ekonomické a politické souvislosti, příčiny a důsledky jedné ze tří nejvýznamnějších objevných plaveb v lidských dějinách, a to čtivě, poutavě a napínavě. Autor nenápadně využívá beletristické postupy, aniž by sklouzl do vyloženě fiktivní literatury. Pomocí autentických, téměř reportážních prvků (časté citace dobových dokumentů) dokáže evokovat atmosféru plavby a podat první cestu Vasca de Gamy kolem Afriky do Indie jako úchvatný příběh, ve kterém se touha po poznání dosud neobjeveného a vyšší ideály přirozeně prolínají s přirozenou lidskou ziskuchtivostí, touhou po bohatství a po moci. Osobnost tohoto portugalského kapitána fascinuje nejen přirozenou autoritou, kterou si vždy dokázal udržet, a námořními schopnostmi, ale také obdivuhodným diplomatickým úsudkem, bez kterého by ničeho nedosáhl. V tom se tolik lišil nejen od Magellana, který byl zatvrzelý paličák a introvertní vizionář, ale hlavně od Kolumba, který byl ve srovnání s ním spíš jen nesoudný a nepoučitelný chvástal, kterému pomohla především náhoda. Moc se mi líbí i to, že na závěr autor připojil dodatek s alternativními názory a interpretacemi jiných autorů.... celý text

Příběhy z Dalmácie 2003, Jaroslav Otčenášek

Výborné čtení na dalmatskou pláž. Příběhy, které zaujmou i pobaví, velmi přesně vystihují charakter lidového podání. Pokud tyto nápadně často šibalské pověsti vystihují mentalitu Dalmácie, pak lze hádat, že zvláštní pozornosti se tu těšila chytrost, mazanost a chytráctví všeho druhu a nic tu lidem nebylo svaté ani nedotknutelné. V tom je kouzlo těchto příběhů.... celý text

Vřeteno osudu 2015, Otomar Dvořák

Abych to napsal hezky česky, lidově a od podlahy, toto je skutečný biografický majstrštyk. Navzdory podtitulu nejde o žádný laciný bulvár odhalující slabé lidské stránky slavných osobností, ale o hluboký a vrstevnatý román postavený na velice pečlivě, až obdivuhodně nastudovaných faktech. Obdivuju lehkost, s jakou se autorovi podařilo propojit Erbenův osobní život s jeho prací a literárními inspiracemi a to vše na pozadí skvěle vykreslené doby a témat, která se tenkrát mezi českými obrozenci řešila, žila a vášnivě diskutovala. V románu najdete Erbenův portrét (nejen ten vědomý, ale i podvědomý na základě jeho snů a vizí), ale setkáte se tu i s Čelakovským, Němcovou (ach, nešťastná to žena...), Palackým (kdybychom toho neměli, museli bychom si ho prostě vymyslet), Šafaříkem, Sabinou, Havlíčkem (velký sympaťák!) a zvlášť do kontrastu jsou postaveny osobnostní i tvůrčí naturely Erbena a Máchy jako dvou vrcholů českého romantismu, které si přitom vzájemně nemohly příliš porozumět. Všichni jsou vylíčeni velice plasticky a autenticky, nejde o žádné povrchní karikatury. Smekám přede všemi, kteří tenkrát pro identitu národa tolik udělali. Kniha mě úplně motivovala něco si k tomuto období našich dějin pořádně nastudovat. Ve škole se o ní učíme v podobě muzejní chodby s řadou kamenných bust na piedestalu, ale tento román odkývá vnitřní dramata, spory a konflikty, která ta doba s sebou nesla. Je vlastně škoda, že kniha nevyšla v nějakém významnějším nakladatelství, pak by totiž podle mého názoru vzbudila daleko větší pozornost a ohlas, který by jí správně náležel.... celý text

Krátká báseň 2020, Zdeněk Volf

Některé básně nemohu vystát, protože nim vůbec nenacházím cestu (nebo ony ke mně?) ať už se snažím, nebo naopak nesnažím – i když možná i ta provokace se počítá –, ale jiné jsou tak stručně geniální, že člověka zasáhnou jak osvícení. V každém případě jako koncept i jako kniha (po knihařské i grafické stránce) to nemá chybu. Je to kniha plná překvapení, zámlk, práce se zvukem slov a hlásek, ale i odkazů mimo a za slova... Jediné, co knize chybí, je záložkový ocásek :-)... celý text

Rozvrat: Jak se národy vyrovnávají s krizemi 2020, Jared Diamond

První komentář (který však nelogicky hodnotí spíš dějinné události, o kterých se v knize píše, než knihu samotnou) mě skoro od četby odradil. Už jsem si říkal, že se mistr tesař asi na stará kolena utnul. Ale ne! Další skvělá kniha, která opět skýtá radost ze čtení, radost z přemýšlení, radost ze sledování velice trefných postřehů a načrtnutých souvislostí. Zvlášť oceňuju, že Diamond dokáže osvěžovat výklad historických faktů osobními zkušenostmi a zážitky. Kniha nejen detailně poučí o několika ne až tak dávných událostech, ale dává možnost i jejich nadčasového zobecnění i určité míry poučení. Není vůbec zatížena americkým pohledem, jak první komentář naznačuje, naopak je velmi objektivní a nezřídka se trefuje i do vlastních (tj. amerických) řad. Navíc autorova brilantní analýza rozpadu politického kompromisu a celospolečenské polarizace v USA mi cosi až nepříjemně připomíná..! (Edit: A to jsem v době napsání komentáře netušil ani já ani autor, jak divoce se vyvine situace kolem prezidentských voleb v USA roku 2020). Zkrátka Diamondova erudice, schopnost objektivního úsudku a předvídavosti je obdivuhodná a moc bych mu (vlastně i nám všem) přál ještě několik takových opusů. Jen si nejsem jistý správností českého překladu názvu – "otřes" nebo "krize" mi připadají výstižnější než fatální "rozvrat". Možná se k tomuto dramatickému názvu nakladatelství rozhodlo spíš z komerčních důvodů. Ale i tak (a v každém případě) je to asi nejdůležitější kniha, kterou jsem v poslední době četl – dávám asi tak 110%.... celý text

Babička 2013, Božena Němcová

Je zvláštní, že jsem prošel vzdělávacím procesem, aniž bych v rámci povinné četby četl Babičku. Mohl jsem si ji přečíst čistě ze zájmu v dospělém věku. Přivedlo mě k tomu vydání z roku 2013 s geniálními kolážemi Miroslava Huptycha, upravené do současné češtiny. Mimochodem, nejde o žádné "převyprávění", jak se svého času neadekvátně kritizovalo, hlavně jde o zmodernizovaný slovosled a podobné formální detaily. (Srovnával jsem text s originálem, takže to můžu potvrdit.) Huptychův bohatý výtvarný doprovod dodává textu přesně tu náladu a podtóny, které mu trochu chybí – skoro Breughelovskou pitoresknost, tajemství a šerosvit nebo temnotu. Rovnou musím shrnout, že Babička mě neuchvátila, protože je až příliš patrné, že jde o vysněnou idylu, která není pravdivá – biograficky, sociálně ani etnograficky. Vadila mi schematičnost postav (které nejsou ani tak černobílé, jako spíš "bělobílé"), všichni hovoří a chovají se tak, jak se očekává a jak je zdvořilé, nikdo ničím nepřekvapí a nevyjde ze svého stereotypu. To je zesílené častým používáním přísloví, rčení, úsloví a pořekadel, které tu Němcová shromáždila (zřejmě záměrně až programově) opravdu úctyhodnou sbírku. Ale bez iracionálního příběhu Viktorky by to bylo skoro k nepřečkání. Krásu jazyka určitě nelze popřít – zvlášť při vědomí, že kniha byla napsána v době, kdy jsme se češtinu teprve učili literárně používat. Přesto jsem ale u Němcové narazil na jeden "nešvar", který mi občas ztěžoval orientaci v textu a zejména v dialozích, a to je nejasné až matoucí používání zamlčených podmětů. Jinak má kniha podtitul "Obrázky z venkovského života", ale na to, aby poskytovala skutečný obraz venkova, je v ní málo starostí, konfliktů i bídy. Rozumím tomu, že Němcové nešlo o žádné psychologické drama nebo sociální kritiku, psala to v nejtěžším životním období a chtěla spíš vystihnout zdravé jádro národa, ze kterého lze pořád čerpat a ke kterému se dá vracet. Zahrnula sem výsledky svých bohatých etnografických sběrů z různých koutů Česka i Slovenska, ale spíš metodou navlékání hezkých korálků na dost tenkou nit. Ten náhrdelník je krásný, ale bojím se ho uchopit, aby se mi v ruce nerozpadl nebo nerozplynul v mysli. Je prostě příliš éterický a chybí mu skutečná venkovanská zemitost.... celý text

Malá encyklopedie Velikonoc 2006, Valburga Vavřinová

Mých prvních 54 000 let 2018, Karin Bojs

Srovnatelná kniha, která by byla tak nabitá srozumitelně a čtivě podanými informacemi o osidlování prehistorické Evropy, v češtině zatím není, to bez diskuze. Autorka zachází s fakty i hypotézami přesným způsobem a je to vědecká novinařina v tom nejlepším slova smyslu. Text je výborně strukturovaný a podává příběh Evropy ve třech hlavních kapitolách odpovídajících třem hlavním migračním vlnám – lovci a sběrači před 43 000 lety, zemědělci před 8 000 lety a Indoevropané před 4 800 lety. Jde vlastně o literaturu faktu obohacenou o osobní autobiografickou rovinu, která může sloužit i jako turistický průvodce po nejvýznamnějších archeologických a výzkumných lokalitách pravěké Evropy. Většina podaných informací je pořád ještě aktuálních, jen mě dost zklamalo, že autorka při mapování genetické prehistorie předindoevropské Evropy vychází jen z mitochondriální DNA (předávané po ženské linii), zatímco Y-DNA takřka opomíjí, protože (jak sama přiznává) v době vydání knihy bylo odebírání vzorků Y-DNA ze starých kostí ještě velmi složité a takových výsledků bylo jen málo. Dnes už je to úplně jinak. Díky tomu třeba víme, že po mužské linii se způsob šíření zemědělství dost lišil od toho, který autorka podává na základě mitochondriální DNA. Zemědělské genetické haploskupiny jsou v Evropě daleko častější na úrovni mitochondriální DNA, zatímco na úrovni mužské Y-DNA jsou spíš marginální. Skoro to vypadá tak, že muži z lovecko-sběračských skupin si velmi často brali ženy od zemědělců a tak se učili, jak obdělávat půdu, ale to je jen moje nepodložená hypotéza. Určitě však za putováním zemědělství nebyla jen migrace, jak tvrdí autorka, ale také předávání a šíření znalostí. Osobní rovina hledání autorčiných vlastních předků text zbavuje akademické suchopárnosti, možná je ale (hlavně v závěru knihy, kde mě autorčina osobní genealogie vyloženě nebavila a nedokázal jsem se na ni soustředit) až trochu předimenzovaná. To souvisí i s výraznou, i když zdaleka ne výhradní orientací na severní Evropu a hlavně Švédsko, což může být pro české čtenáře dost odtažité. Konečně mi v knize chyběla přehledná časová osa nejvýznamnějších vývojových milníků a také velmi citelně schází rejstřík. Přes to všechno chci ale vyzdvihnout jedinečnost celé knihy jako počinu a konceptu, všechny tyto pihy na kráse nakonec odpouštím a dávám maximální hodnocení.   ... celý text

Vesmír jako na dlani 2016, Christophe Galfard

Jako kluk jsem někdy míval zvláštní kosmické sny, ve kterých jsem nad sebou viděl kroužit celý vesmír. Ten mystický zážitek mě ochromoval a zároveň do sebe vtahoval a naplňoval úžasem. Tato skvělá kniha mi tyto dětské sny připomněla. Autor je empatický a entuziastický průvodce, který vás doslova bere za ruku a vede vás až k hranicím představivosti, v závěru až za její pomezí. Je to kniha psaná nejen hlavou, ale i srdcem. Je to oslava lidského ducha nejen na úrovni intelektu, ale také fantazie. Vlastně tak trochu i báseň o vesmíru. Pokud se na ni chystáte, doporučuji přečíst co nejdřív, protože bude nevyhnutelně rychle stárnout. Ale už teď zcela zásadně promění váš pohled na realitu. Jsem nadšený a poděkováním v závěru až dojatý...... celý text

Kolem Jakuba 2019, Michal Vrba

Kniha je výborně napsaná, ale přesto jsem se nemohl dočkat, až ji budu mít za sebou. Raději přečíst na posezení než s ní trávit pár týdnů... Proč? Napětí je tak dusivé, že by se dalo krájet jak ta mlha nad Jakubem v první povídce. Zkrátka nepříjemné, stísňující čtení. Za vším tušíte, že to nemůže dopadnout dobře. Autor je skvělý psycholog, umí výborně líčit psychologii postav z drobných detailů a odvozovat jejich pocity ze sotva znatelných gest nebo záchvěvů ve tváři, ale také zapůsobit na čtenáře tak, že ani nedutá. I popisy (krajiny, prostředí, pracovních činností...) jsou skvělé a výborně evokují atmosféru. Přesto mě ale kniha zklamala tím, co jsem si od ní sliboval a co se nenaplnilo – a to je spjatost lidských osudů s místem. Kolem rybníka Jakuba se ve skutečnosti odehrávají jen dvě povídky, jen v nich samo místo nějak výrazněji vstupuje do děje. Ve skutečnosti tématem povídkové knihy jsou spíš lidé, kteří prožívají vypjaté existenciální situace. (Do těchto téměř baladicky laděných příběhů mi navíc nezapadala poslední povídka, která sice docela výstižně líčí kvintesenci porevoluční doby 90. let, ale svojí strukturou ani laděním k ostatním příliš nejde.) Zkrátka bych si dovedl představit, že samo místo a krajina kolem Jakuba bude zřetelnějším hybatelem malých lidských příběhů ve velkých dějinách. Třeba tím, že jim dává kontinuitu, východisko, smysl nebo naději? Nebo jen tím, že zůstává hluché a netečné a nabízí torza předchozích, už dávno zapomenutých příběhů beze smyslu, jejichž souvislosti může odhalit až čtenář? Nevím, ale nejsem autor, abych to vymýšlel. Myslel jsem, že právě tím mě autor osloví, což se bohužel nestalo.... celý text

S malířem kolem Evropy 2019, Jiří Kalousek

Výborně (tj. faktograficky výstižně a přitom pro děti poutavě) napsané a bohatě vybavené ilustracemi, které nezestárnou. Skvělý ediční počin k výročí Albatrosu!... celý text

100 zajímavostí ze starých Českých Budějovic 2019, kolektiv autorů

Spousta tematicky utříděných zajímavostí, kuriozit a pozoruhodností, ale také řada faktů, o kterých jsem nevěděl. Naopak na jiné náměty, o kterých vím, se už nedostalo místo, takže si klidně umím představit (pro tuto edici běžné) druhé i třetí pokračování.... celý text

Jan Žižka 2019, Petr Čornej

Že Petr Čornej umí psát nejen erudovaně, ale i čtivě, vím od doby, kdy jsem přelouskal jeho osmisetstránkové Velké dějiny zemí Koruny české V. jako ten nejnapínavější román. Také tady autor zúročuje svoji schopnost vyprávět historii faktograficky přesně, objektivně a přitom literárně přitažlivě a s určitou obecně lidskou nadstavbou. Dokáže psát přehledně, vypíchnout hlavní body a zdůraznit motivy, které se budou opakovat, přesně odlišit fakta od možností, domněnek a spekulací a nikdy neztrácí ze zřetele širší nadčasový kontext. Nebojí se ani tu a tam si lidsky povzdechnout a nikdy neztrácí smysl pro dějinnou ironii. To vše v mimořádně poutavém dramatickém oblouku, který vás nenechá knihu odložit, dokud nedospějete k závěru. Jan Žižka se nám tu ze zákulisí dějin postupně vynořuje takřka jako (z různých úhlů nasvěcovaná) divadelní postava. Čím víc se o něm dozvídáme a začínáme chápat jeho motivy, tím víc fascinuje svojí trvalou záhadností. Dovedu si představit, že řada čtenářů může být zklamána tím, že kniha je spíš o husitství než o Žižkovi samotném. Nicméně tak skoupá je řeč historických pramenů. Čornejova kniha je nakonec nejen o Žižkovi a husitství, ale v dalším plánu též o roli jedince v dějinách, o vrženosti člověka do určité doby a prostředí, a také trefně postihuje obecně platné rysy všech revolucí. Že nejde "jen" o biografii, je také díky tomu, že Jan Žižka tu má rovnocenného protihráče v osobě krále Zikmunda, jehož politická strategie (na rozdíl od jeho fatálních vojenských neúspěchů) tu nijak nezaostává za vojenskou genialitou jednookého hejtmana. Je to vyloženě napínavá partie, zvlášť pokud si nejste jistí, komu vlastně fandíte... Kdo víc ničil zemi, husité, nebo křižáci? Co při četbě vyloženě bolí, je poznání, kolik utrpení jsou si lidé schopni způsobovat lpěním na správném výkladu víry. Osobně mě drásá pochybnost, jestli bylo husitství (se všemi následky, které přineslo do dalších století) prokletím, nebo požehnáním našich dějin. Pokud se chcete v jednom z těchto krajních názorů jednoduše utvrdit, toto určitě není kniha pro vás.... celý text

Dárek pro Ježíška 2012, Stjepan Lice

Jihočeské vánoce 2012, Lubomír Tyllner

Výborně sestavená kniha. Zahrnuje nejen písně (včetně pečlivého rejstříku, komentáře a soupisu zdrojů), ale také zvyky a vyprávění. Zimní a vánoční atmosféru knihy dotvářejí pěkné fotografie, jen je škoda, že nepokrývají více jihočeských lokalit.... celý text

Kapličky, sochy a křížky: drobná sakrální architektura na území města Českých Budějovic 2019, Daniel Kovář

Velice záslužná knížka dokumentující drobné památky, ke kterým jsme většinou nevšímaví a někdy i bezohlední.