witiko
přečtené 683

Malované děti
1949,
Pavel Eisner
Je zvláštní, že autor má díky svým nesmrtelným opusům (Chrám i tvrz, Čeština poklepem i poslechem, Rady Čechům...) dodnes tolik čtenářů, ale nikoho z nich nenapadne sáhnout po tomto malém skvostu. Vtipně a nápaditě psaná kniha s pozoruhodnými výňatky z lidových písní (mnohé mě i podnítily, abych si dohledal plný text), u které při čtení žasnete, dojímáte i smějete se nahlas... Navíc s krásnými ilustracemi.... celý text

Města, která utvářela starověký svět
2016,
John Julius Norwich
Je škoda, že místo těch čtyřiceti kniha neobsahuje rovnou padesát měst, pak by tam určitě nechybělo Jericho, Konstantinopol a jiné, které tam zaručeně chybí. Nevím proč. Fotografie jsou úžasné, ale je škoda, že tu nejsou nějaké přibližné plánky měst nebo jejich pozůstatků. Kapitoly jsou hodně dějinně popisné, faktografické, ale něco mi tam chybí – asi trochu víc básnické evokace nebo génia loci...... celý text

Mýty a texty
2021,
Gary Snyder
Jak mám Garyho Snydera rád, lepší hodnocení dát nemůžu. Pro mě je to poezie, kde se poetičnost už natolik ztrácí v literárních a mytologických narážkách, citacích a asociacích, že je takřka nesrozumitelná a významuplná jen pro samotného autora. Potřebujete k ní komentář a výklad, což mě u poezie nebaví, ale i když je dostanete (překladatel se v připojených poznámkách snaží, jak může, to je třeba ocenit!), málokdy se vám význam básně sepne do výrazného prožitku, obrazu nebo ideje. Oceňuju velmi pečlivé české vydání a také se mi líbí celkový (trojdílný) myšlenkový koncept sbírky, ale v prakticky jsem nenarazil na báseň, která by mi šla do krve. Velice zajímavé srovnání, které ukazuje, kam Snyder jako básník došel, poskytuje jeho v češtině zatím poslední vydaná sbírka Nebezpečí na vrcholcích. To je Snyder, jak ho mám rád.... celý text

Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají
2021,
Miroslav Bárta
Kniha je důležitá především tím, že tak naléhavá témata podává srozumitelnou formou, přístupnou všem aspoň trochu přemýšlivých čtenářům. Je plná velmi zajímavých a poučných příkladů (třeba proč v dosavadní historii automobilového průmyslu vítězila benzínová auta nad elektrickými), trefných analýz, které se nebojí pojmenovávat věci správnými slovy (třeba neutěšený, skoro až neudržitelný stav zákonodárství a soudnictví), i když občas se najde i nějaké to slabší, banálnější místo (třeba, že bychom měli častěji vzhlížet k nebi, abychom si uvědomovali širší rozměr). Výborné a velmi názorné jsou i fotografie a grafy. Musím přiznat, že mě trochu naštvala poněkud laciná kapitola o nezvládání pandemie covidu v Česku. V obecných závěrech s autorem naprosto souhlasím, ale jeho kritika vládních opatření se mi zdá stejně zmatená, nelogická a nedůsledná jako byla ta opatření samotná. Z kapitoly mám dojem, že byla sepsána narychlo těsně před vydáním bez možnosti nějaké opravdu hlubší analýzy. Jinak se mi zdá, že koncepce knihy nedrží úplně pohromadě, protože v jednotlivých kapitolách autor utíká k velmi vzdáleným souvislostem, které se samotného tématu kapitoly dotýkají už spíš vzdáleně. Vlastně mi ani těch 7 zákonů nepřijde zcela srovnatelných na to, abychom je brali jako nějaké ucelené "zlaté sedmero". Spíš těch sedm kapitol beru jako pokus dát strukturu velmi širokým úvahám a souvislostem. Ale s chutí a s velkým zájmem jsem si přečetl a vřele knihu doporučuji. Akorát to netesejme do kamene a mysleme u toho!... celý text

Planeta Eden
2018,
Stanisław Lem
Už někdy v 80. letech jsem jako kluk se zatajeným dech hltal rozhlasovou četbu z této knihy na pokračování. Teď, když největší Lemovy "pecky" začaly konečně vycházet v pěkném novém vydání, jsem se do Planety Eden znovu pustil a musím říct, že dech se mi tajil i podruhé. Ano, je to "první schod" na cestě Stanisława Lema k jeho největším dílům (jak píše autor doslovu), ale v žádném případě nestojí v jejich stínu. Napětí, tajemství a rostoucí tíseň by se tu daly krájet. Někteří předchozí komentátoři si stěžují na popisnost, ale ta je tu podle mě naopak jednou z velkých předností. Pokud jste se ještě nikdy nedostali na žádnou jinou planetu, tak tady máte možnost, a to se vším všudy. Jiná krajina, jiné nebe, barvy, pachy, natož pak cizí formy života a nepochopitelná technologie. Autor tu vlastně detailně až hyperrealisticky (má to v sobě až snovou poetiku) popisuje něco, co se popsat nedá, protože nám k tomu chybí slova. A i když už nějaká vhodná slova najde, vznikne popis zcela se vymykající naší představivosti. A i když si to přeci jen představíme, stejně se to bude vymykat našemu smyslu a výkladu... Jak se potom s "těmi druhými" můžeme dorozumět a jak se k nim vztahovat? Právě o takových limitech našeho poznání a konání tato kniha je. Jistě, najde se tu několik technicky dnes až legračně zastaralých detailů (např. knihovna v raketě, natáčení na filmový pás, hvězdná mapa, která se nevejde na stůl, nebo nepochopitelná potřeba astronautů si občas zapálit) a vlastně je s podivem, že Lem jako autor sci-fi a futurologické literatury si ani v nejmenším nedokázal představit digitalizaci, na druhou stranu tu ale neuvěřitelně výstižně předpověděl mnohé současné fenomény, jako je riziko genetické manipulace, informační společnost a informační válka, síla dezinformací, sociální bubliny a rozpad společenského konsensu... V žádném případě tedy nejde o jakousi lacinou a době svého vzniku poplatnou alegorii, jak tu také někdo píše. Kniha je stále mimořádně nadčasová. Zajímavé je, že anonymní postavy astronautů představují různé směry lidského poznání, ale přitom vůbec nejsou typizované, naopak i zde významně prosakuje psychologie, ačkoli nestojí v prvním plánu. Jinak, pozor pro čtenáře nového vydání (2018), které zřejmě z předchozího vydání přebírá některé překlepy (jak jsem zjistil srovnáním s vydáním prvním): Na s. 110 si opravte "pět metrů pod zemí" na "pět metrů nad zemí" (tahle zdánlivá maličkost může způsobit docela velkou prostorovou dezorientaci) a na s. 132 místo "dlouhým, úzkým balkonům" má být samozřejmě "balonům". Jinak jde ale o velmi pěkný ediční a grafický počin (včetně výborného doslovu), který dává této nespravedlivě přehlížené staré Lemovce nový život, přitažlivost a aktuálnost. A pro ty, které by trápila obtížná představitelnost dobrodružství na planetě Eden, přidávám do Zajímavostí jednu zajímavost :-) ... celý text

Ďábel na řetězu
2013,
Otomar Dvořák
Jak už jsem si od osvědčeného autora zvykl, opět perfektní popis doby, prostředí i lidsky hodnověrné přiblížení historických postav. Otmar Dvořák vlastně dokáže prázdná místa v pečlivě nastudované historii doplnit a propojit tak logicky a přirozeně, že dávají větší smysl než to málo, co z historie víme. Pravda, v některých případech může i překvapovat dávkou licence (např. že by se sv. Prokop sám vydával s Břetislavem do Polska a osobně vydobýval ostatky sv. Vojtěcha z hrobu?), ale jindy zas potěší, jak krásně dokáže popsat i setkání osobností, o kterých nevíme, jestli se znali (setkání sv. Prokopa se sv. Vintířem), až si pak řeknete, že by bylo vlastně divné, kdyby se neznali. Jedinou vadou téhle knihy může být, že aspoň pro mě osobně nebyla až tak strhující, protože čtenář alespoň základně obeznámený s dějinami ví, co bude následovat. Takže ani ne tak samotné dějiny, ale spíš výborně promyšlená a smysluplně poskládaná prázdná místa v dějinách jsou tím, co je na této knize to nejlepší.... celý text

Jeho království - Jedenáct listů Marca Manilia Mezantiana z jara roku XXX. po Kristu
2001,
Mika Waltari
Trochu jsem udělal chybu, že jsem si po přečtení prošel předchozí komentáře a teď mám pocit, že nemám co říct... Ale to může být i z knihy samotné, protože ten úžas z ní může přecházet až do oněmění. Určitě jedna z nejsilnějších knih, která mě kdy potkala. Odvážil jsem se k ní až po přečtení Nepřátel lidstva, takže se mi oba díly propojily zpětně, což bylo možná ještě lepší, protože je zajímavé číst úvahy hlavního hrdiny a přitom vědět, co ho čeká. Tím to dostává další rozměr. Nejvíc mě překvapilo, jak jsou si oba díly žánrově nepodobné – druhý na mě dělal dojem výpravného velkofilmu (který svojí efektností občas až přebíjí a znejasňuje vypravěčovu psychologii), zatímco tento je spíš komorní psychologické drama s prvky cestopisu. Skočíte do velikonočních událostí a všemu, co jim přecházelo i následovalo, doslova po hlavě. Vše je neuvěřitelně živé – postavy, prostředí i reálie. Bloudíte uličkami Jeruzaléma a nestačíte se divit. Když vyjdete z města, olivová krajina krásně voní, slunce praží do zad, oslí hřbet po boku se líně pohupuje, z cest pod nohama se jen práší a nabídnutá čistá voda chladí... A za tím vším hluboké otázky, pochybnosti, ale i zrající naděje. Autor se evangelií nejen drží, ale je i vhodně doplňuje a rozvádí – třeba to, co hlavní hrdina vidí v Ježíšově prázdném hrobě, je obraz, který už nikdy nezapomenu a vždy si ho už budu se Vzkříšením spojovat. Děj se posouvá spíš v poměrně dlouhých, ale až na kost opravdových dialozích (i monolozích), které vůbec nejsou nudné, protože v nich s trochou úleku poznáváte sebe sama. Setkání s Ním jsou tak živě skutečná a dojemná, že (stejně jako hlavní hrdina) už prostě nelze zůstat stejný. SPOILER: Ale přeci jen jedno překvapení, ne-li malé zklamání. Pořád jsem čekal, že vedle spousty biblických postav se hlavní hrdina setká i s Ježíšovou matkou, dokonce jsem v tom tušil možnou závěrečnou pointu, ale nestalo se – pouze ji dvakrát letmo zahlédneme. Ale nakonec si říkám, jestli i to nebyl záměr – Jeho království se před vámi otevírá, ale Její tajemství zůstává.... celý text

Béowulf
2003,
neznámý - neuveden
Je pravda, že milostivě udělovat hvězdičky takto starým a nesmrtelným dílům je trochu legrační, ne-li trapné. Ale hodnotit lze i vydání, nejen text. Jak bych to tedy shrnul? Pokud by šlo jen o dějovou linku, která je sama o sobě archetypálně věčná a podvědomě povědomá (nebo povědomě podvědomá?), tu lze jistě v mnohem čtivější a napínavější formě získat z jakéhokoli populárního převyprávění. Je jich spousta. Ale toto vydání je taková lahůdka pro ty, kdo se chtějí dostat pod povrch příběhu s různými variantami významů a skrytých aspektů v co možná nejpůvodnější formě. Aliterační rytmus básně je až uhrančivě sugestivní, překlad do českého (vy)znění od Jana Čermáka naprosto kongeniální, vysvětlující úvod, poznámky i závěrečná stať o možnostech intepretace výborně napsané. O grafické podobě knihy v pojetí Zdeňka Zieglera lze říct, že to prostě skvost. Dlouho jsem váhal, jestli si koupit vydání novější s ilustracemi od Františka Štorma, nebo si horko těžko (a za velkou cenu) opatřit toto starší vydání s krásnými fotografiemi germánských starožitností. Nakonec jsem dal přednost staršímu Zieglerovu vydání, a to i přesto, že novější vydání je překladatelem upravené a doplněné. Zdá se mi, že František Štorm příběh posouvá do svého vlastního, až příliš hororového výtvarného pojetí, které mi moc nesedí, zatímco starogermánské artefakty vhodně vložené do textu dávají větší prostor fantazii a interpretační otevřenosti. A možná lépe odkrývají původní smysl příběhu. Překladatel v jednom rozhovoru říká, že zatímco starší vydání bylo pojaté historicky, novější je spíše mytologické, ale s tím bych polemizoval, protože v těch starogermánských artefaktech je rozhodně víc mytologie než ve Štormově poněkud záhrobní fantazii. Ale obě vydání jsou jinak skvostná, jde o individuální výtvarné cítění a také o to, jak sám ten příběh o statečnosti, osudu, naději, smrtelnosti a nesmrtelnosti chápete.... celý text

Země barbarů
2016,
Otomar Dvořák
Perfektně a v ideálním poměru namíchaná historie a fikce. Autor zjevně vychází z velmi pečlivě nastudovaných reálií a tam, kde fakta chybí, povolí prostor fantazii. A výsledek kupodivu skvěle drží pohromadě. Autor umí vykreslit prostředí, dobu, krajinu, zvyklosti a způsob myšlení, občas i ve výstižné, skoro básnické zkratce: "Bylo obtížné projít krajinami, kde nebylo cest, kde jen supové s bílými hlavami mudrců, důvěrně znající všechny podoby smrti, rozvážně hlídkovali nad neschůdnými slanisky". Někteří předchozí komentátoři píší, že je to zas tak úplně nepohltilo, což na druhou stranu chápu. Je to podle mě tím, že hlavní postava (která je samozřejmě skutečnou historickou osobností) je možná až příliš sošná, její hlavní motivací je pomsta otce a získání neprávem odepřené koruny, ale jinak nám není autorem víc psychologicky přiblížená ani sympatizovaná. Také možná chybí obecnější, nadčasová rovina. Skutečným tahounem děje tu není ani tak hlavní postava (kterou čtenář sice chápe, ale nijak zvlášť s ní necítí ani neprožívá) ani téma, jako spíš samo prostředí a doba. Zvlášť zajímavě tu jsou oživené některé archeologicky významné lokality. Pokud vás tedy zajímá doba stěhování národů, pak jde o knihu přímo pro vás, a hlavní postava vám bude dělat "pouze" průvodce po takřka polovině tehdejší Evropy. Líbí se mi, že autor pracuje s tehdejšími toponymy, na druhou stranu nechápu, jak tento vyloženě putovní román mohlo nakladatelství vydat bez jakékoli mapky. Rád jsem si přečetl a dávám 90%.... celý text

Příběh cesty na Sever III
2006,
Jana Heffernanová
Je zvláštní, jak přirozeně se v průběhu všech tří dílů promění žánr snění, aniž by příběh ztratil pevnou a přitom spíš tušenou nit návaznosti. Zpočátku jde o hodně živelnou, až horečnatou obraznost, druhý díl stojí kdesi uprostřed ale ve třetím díle už se jedná o filosofickou esej v mytologických, archetypálně univerzálních obrazech. Především jádro loveckého a zemědělského pojetí života a vztahu k přírodě mě hluboce oslovilo, proniknutí k dávné podstatě oběti se mnou až zacloumalo. Náhle i křesťanství se začne jevit v úplně jiném světle, dostane daleko širší kontext a návaznost na původní pohanské vnímání světa, místo aby jej vymazávalo a snažilo se vymýtit. Dospěl jsem k přesvědčení, že takováto otevřenost vede k moudrosti, zatímco jakákoli bigotnost a jednostrannost směrem od ní. Jen stejně jako předchozí komentátor lituji, že takový úžasný literární počin v podobě iniciační duchovní cesty nemá nějaký svůj mužský protějšek, nebo aspoň o něm nevím. V každém případě jsem přesvědčen, že kniha nespravedlivě zapadla v našich českých luzích a hájích. Kdyby byla přeložena do některého světového jazyka, stala by se událostí.... celý text

Jako když dvoranou proletí pták
2010,
Jan Čermák
Původně jsem si tuto antologii vypůjčil z knihovny jen ze zvědavosti, na letmé prolistování, ale pak jsem se začetl do skvěle napsaného úvodu i poznámky editora a teď už si kniha nadlouho trůní na mém nočním stolku. Volně si ji pročítám a nechávám na sebe působit jako sbírku poezie, kterou ostatně, i když nejenom, je. Má působivou, ostrovní, drsnou, ztemněle nostalgickou, a přitom heroickou atmosféru, která mi (samozřejmě ne náhodou) silně připomíná Tolkiena. Ten právě ze staré anglosaské literatury čerpal nejen motivy, ale i celkovou náladu svých děl. Jenže tady se ty pohádkově i tragicky znějící legendy protínají s reálnou historií, což je fascinující. Je to ideální čtení pro dlouhé podzimní dušičkové večery, zvlášť v době karantény, kdy vám ze tmy na okno zaklepou jedině ti, co už tu dávno nejsou.... celý text

Velký obrazový atlas gotických kachlových reliéfů
2017,
Čeněk Pavlík
Pokud byste chtěli vidět svět středověku pod drobnohledem či alespoň lupou, sáhněte po této knize. Výborné nákresy, fotografie a popisy, vše velice dobře přehledné a dohledatelné, perfektní kniha pro volné listování, prohlížení a namátkové začítání se. Překvapilo mě ale, že vedle úvodního přehledu technologie výroby kachlů tu není žádná úvodní kapitola o tom, jak se třeba jednotlivé výtvarné motivy častěji objevovaly či naopak mizely v různých dobách, jaká témata byla v různých společenských vrstvách zvlášť oblíbená atd. Autor se ani nevěnuje celkové skladbě různých motivů na jedněch kamnech, interpretuje tedy pouze části, ale málokdy dochází na celek. Což asi odráží to, že co se zachovalo, jsou pouze fragmenty jednotlivých kachlů, nikoli celých kamen, takže celistvější představa nám dnes nejspíš uniká. Ale i tak si myslím, že úvodní kapitola by tu k téhle problematice mohla být. Jinak jde o skutečně krásný a inspirativní lexikon pro všechny, kdo se zajímají o symboliku, výtvarné či užité umění i historii.... celý text

O znojemské věži a jiné pověsti
2000,
Jiří Svoboda
Do knihy jsem se pustil hlavně proto, že mě zajímaly pověsti týkající se samotného města Znojma, ale musím přiznat že u nich mě trochu rušila stylová nebo žánrová nejednotnost daná asi různými zdroji, ze kterých autor čerpal – skutečných pověstí o Znojmu je zde jen několik, ostatní jsou spíš historické povídky nebo dokonce i pohádky. Naopak mě velice zaujal druhý oddíl plný typických venkovských pověstí, z nichž některé témata jsou skutečně specificky místní (např. oddíl o Hroznové koze, podzemí nebo loupežníku Grázlovi). Především oceňuju velice svěží a vtipný styl, autor v podstatě píše přesně tak, jak by pověst živě podal výborný vypravěč. A určitě je třeba pochválit i ilustrace, které se k jeho stylu velmi hodí.... celý text

Putování Doudlebskem za jeho písmáky
2015,
Jan Šimánek
Tuhle knížku plnou vzpomínek na Doudlebsko, tak jak se ukazuje ve vypravování pamětníků, lze jen těžko docenit. Je krásně napsaná a zvlášť oceňuji, že s každou osobností se současně představuje i určité jednotlivé téma. To je výborný nápad. Výsledný obraz krajiny, lidí, jejich zvyků i osudů je tak velice plastický a živý.... celý text

Příběh cesty na Sever II
2006,
Jana Heffernanová
Druhý díl je výborným pokračováním dílu prvního především v tom, že na něj bezprostředně navazuje, ale přitom není vůbec stejný – noříme se tu do hlubších vrstev teď už nejen individuálního, ale spíš kolektivního nevědomí. Občas může setkání s archetypálními postavami vyznívat trochu mentorsky (např. Pán Hadů), kdy autorka vkládá do jejich slov až příliš mnoho moudra, nicméně je třeba přiznat, že jde skutečně o natolik pozoruhodné myšlenky, že jsem měl chuť si je natrvalo zapsat. Moc se mi líbí (což jsem opomenul v hodnocení prvního dílu), že čtenář bloudí spolu s vypravěčkou, tedy neví, co je správné a co ne, kudy jít a čemu se vyhnout. V tom je toto fantazijní vyprávění naléhavě pravdivé až na kost. Jde prostě o životní hledání sebe sama.... celý text

Doudlebsko od jara do zimy - Lidové zvyky, slavnosti a zábavy z jihu Čech
2019,
Jan Šimánek
Tahle knížka nemá v detailnosti a hloubce záběru v jihočeském národopisu obdoby. Nejvíc mě fascinuje, jak celistvě autor dokáže uchopit minulost spolu se současností. Oproti publikacím psaným v pracovně je tu plno informací, které si nelze nikde přečíst, ale autor je musel vybádat na místě, vyslechnout a zažít. A pak pro nás zaznamenat. Mimořádně cenné dílo!... celý text

Germáni mezi Thorsbergem a Ravennou
1977,
Friedrich Schlette
Měl jsem v ruce všechny tři knihy o Germánech, které v češtině postupně vyšly (viz Podobné knihy), abych si je porovnal, a byl jsem velmi překvapen... Když si odmyslíte ideové východisko historického materialismu a zřejmě povinné citáty z Marxe a Engelse (autor pocházel z NDR), je tato stará monografie jasně nejlepší – nejpodrobnější, nejlépe strukturovaná a nejlépe napsaná. Dobře to ilustruje třeba téma germánského zvěrného stylu jako vrcholu jejich uměleckého řemesla – v této knize se o tom dočtete na několika stránkách včetně černobílých i barevných ilustrací, v mladší publikaci je tomu věnován jeden odstavec a jedna stránka černobílých ilustrací, zatímco v nejnovější publikaci se o tom kromě jedné letmé zmínky nedozvíte vůbec nic. Obecně se mi líbí, že se autor nesoustředí ani tak na dějinné potýkání Germánů s Římskou říší, ale na etnografii a kulturní dějiny – podává velice podrobný popis způsobu života včetně aspektů, které v novějších dvou monografiích úplně chybí. Je také nejpoutavěji napsaná, s celou řadou opravdu zajímavých vhledů, postřehů a souvislostí. Kupodivu nijak výrazně nezastarala – určitě od té doby přibyly nové archeologické nálezy (a víme daleko více o pravlasti a šíření Indoevropanů), ale celkový obraz způsobu života Germánů je tu podaný velice přesně a detailně. Dokonce i v názornosti obrazové přílohy a množství obrázků a mapek v textu nemá konkurenci, zvlášť šikovná je i podrobná časová osa nejrůznějších vývojových aspektů germánské kultury v závěru knihy. Takže, pokud byste se chtěli o Germánech něco dozvědět, nenechte se odradit tím, že je tato kniha padesát let stará. Těm novějším pořád směle konkuruje, pokud je v mnoha ohledech vyloženě nestrčí do kapsy.... celý text

Příběh cesty na Sever I
2005,
Jana Heffernanová
Tak to je naprostý literární úkaz, ne-li zjevení. Už jsem četl řadu knih, ve kterých byly tvůrčím způsobem využity sny a jejich poetika (Kafka, Vaculík, Ajvaz...), ale tohle je podle mého názoru zcela nová literární metoda, která v naší, ale asi ani světové literatuře nemá obdoby. Je to moje opětovné setkání s autorkou po mnoha letech, už v rané dospělosti jsem četl její Tajemství dvou partnerů a dokonce jsem si na základě této skvělé příručky dlouho zapisoval sny. A musel jsem toho nechat, protože čím více jsem si je zapisoval a věnoval jim pozornost, tím delší, podrobnější a epičtější sny se mi zdály, takže jsem už neměl na jejich zapisování čas. Takže mám se sny dost bohaté zkušenosti a mohu potvrdit, že skutečně i takto románově lze snít. Trochu jsem se obával, že román bude šustit papírem a snové postavy budou sdělovat psychoterapeutická moudra, ale nic takového – kniha je skvěle a živě napsaná, autorka nenutí čtenáře do žádné teoretické interpretace a slovníček snových motivů (spíš než "symbolů") v závěru knihy je jen inspirací a obohacením o další či hlubší významy než jejich umrtvujícím rozpitváváním, které by čtenář musel rozklíčovávat a luštit jako slovník. Některé obrazy jsou tak strhující, že z nich mám trvalý pocit, jako by se zdály mě samému. Kniha je velmi napínavá, zcela ohromující svojí obrazností. Ačkoli se obrazy, situace, postavy a prostředí střídají rychle a často zcela nečekaně, nejde o surrealismus bez ladu a skladu, ale člověk za tím vším slyší probublávat hlubší smysl a velmi jasnou logiku odrážející nám všem společné hledání sebe sama. Právě to je na knize nejpřitažlivější a nejpůsobivější. Ačkoli mám často s ženskými literárními postavami potíž, tady jsem hlavní hrdinku naprosto chápal, cítil s ní a držel jí palce (a budu držet dál, protože její hledání není u konce a mohu se těšit na další dva díly). V předposlední kapitole se její zoufalství a prohry tak hromadí a vrství, až jsem se bál, kde to může skončit..., ale závěr je tak působivě uzdravující, že jsem byl až dojatý. Co říci na závěr, který je spíš dvojtečkou k dalším dvěma dílům? Snad jen tolik, že dávám 120%. ... celý text