wooloong
přečtené 1068
Tak tohle se mi už dlouho nestalo. Začala jsem číst Sněhuláka v sobotu ráno u snídaně ... a skončila s poslední stránkou večer. Prostě se od toho nedalo odtrhnout. Výborná zápletka a oproti zatím přečteným detektivkám tohoto autora s Harry Holem (Netopýr, Švábi, Spasitel) jsem se konečně dočkala i uspokojivého závěru - nejen odhalení vraha, ale také jeho životní příběh, uvěřitelné vysvětlení jeho motivace, všechny kusy skládačky zapadly pěkně na své místo, paráda. Jenom těch odchycených nepravých Sněhuláků možná mohlo být o něco méně, tohle ve mně vyvolávalo dojem zbrklosti a neprofesionality norského policejního sboru.... celý text
Cha! Prý severská detektivka! Zatím jsem od pana Nesbo četla Netopýra z Austrálie, Šváby z Thajska a do Spasitele se pro změnu přimíchávají dozvuky jugoslávské války. Pravda, Lovci hlav byli opravdu ze severu, to bych mu křivdila. Dávám pět hvězdiček za dobrou detektivku, ale varuju všechny ty, kteří si přečtou Spasitele (jako já) před Pentagramem, protože se zde dozvědí jméno hlavního "Pentagramového" padoucha.... celý text
Díky jednomu zdejšímu příspěvku jsem už od začátku věděla, kdo je vrah, takže jsem byla ochuzená o moment překvapení, místo toho jsem se mohla soustředit na to, jak nám autor postupně předhazuje různé indicie, abychom si na to mohli přijít sami. Předhazuje, a to opravdu velmi důsledně. Dějepisné, zeměpisné a mytologické vsuvky mi nevadily, ráda se dozvím něco nového. Vadily mi, jak již zde bylo několikrát řečeno, pravopisné chyby. Měla jsem knížku půjčenou z knihovny a nějaký zoufalý milovník rodného jazyka nevydržel a tužkou je podtrhával. Kdyby to neudělal on, asi bych to musela udělat já. Kruté násilí na rodném jazyce se mi příčí. Taky bych ne zrovna kladně hodnotila pomalý rozběh, a pak až příliš uspěchaný konec příběhu. Ze začátku mi dalo práci se začíst a na konci jsem si nestihla vychutnat dopadení vraha, jeho pohnutky a potrestání a Harryho ztrátu. A co že si to dal Harry nakonec vytetovat?... celý text
Nemůžu si pomoct, mně se Švábi líbili. I to, že nám autor nezatajil jedinou indicii k dopadení vraha, takže si může čtenář zaluštit s ním. Mám jen dvě výhrady - Jak to bylo s rukou slečny Runy? Proč měl autor potřebu zmrzačit hezkou mladou holku, když to nemělo žádnou souvislost se zápletkou a ani tuto záležitost nikde v ději nevysvětlil? - Harry je nám představen jako obyčejný chlapík, co tak trochu pochlastává, má nějaké ty rodinné problémy a je dobrý polda. Člověk se s ním může ztotožnit, může mu fandit a najednou přijde velké dramatické finále a ten obyčejný sympatický chlapík se najednou stane hotovým supermanem zkříženým s Jamesem Bondem a pitbulem. Jak by bylo jinak možné, aby se někdo s prostřelenou nohou, zlomenou čelistí a dalšími "drobnými oděrkami" dokázal vyšplhat po žebříku na mostní konstrukci a dorazit hlavního padoucha? V té chvíli jsem si vybavila dvě události: - Jak jsem nedávno zakopla a upadla na chodníku. Všehovšudy jsem si akorát odřela koleno, roztrhla džíny a narazila loket, přesto mi trvalo nejméně dvě minuty, než jsem byla schopná posbírat všechny své kosti, tašky a brýle a vstát. A pak jsem se tiše odplížila. Určitě bych nebyla schopná nikde pobíhat a lézt do výšek. - Scénu z filmu Monty Python a Svatý grál s Černým rytířem, který, ač už nemá jedinou končetinu, nevzdává to a křičí na soupeře: "Bojuj, srabe, je to jenom škrábnutí!" Příště, pane Nesbo, pokud potřebujete, aby se váš hrdina dopouštěl akrobatických kousků, zkuste ho zmasakrovat o něco méně.... celý text
Dům na úskalí
2005,
Agatha Christie
Hodně nápaditý a rafinovaný zločin a zločinec, který dokonce chvíli vodil za nos i samotného Poirota. Paráda!
Lovci hlav
2011,
Jo Nesbø
Asi to bude samý SPOILER, tak to když tak nečtěte, ale jsem plná dojmů, a musí ven. Velmi dobrá detektivka. Můj první Nesbo. Tolik diskutovaná scéna s latrínou podle mého nemá chybu a je velmi symbolická. Hlavní hrdina z první části knihy, malý muž s velkým mindrákem a pěknými vlasy v drahém značkovém obleku, s luxusním autem, prestižním zaměstnáním, trofejní krásnou (vysokou) ženou, kterou ovšem ze sobeckých pohnutek zranil na nejcitlivějším místě, a příliš velkým výstavním domem, žije navenek život, o kterém se kdekomu může jenom zdát. Při bližším pohledu je ovšem ta krásná duhová bublina úspěchu plná páchnoucích morálních sraček. Teprve poté, co musí bojovat o holý život, a žumpa plná vlastních (a komplicových) exkrementů mu ho zachrání, duhová bublina splaskne a my konečně vidíme hlavního hrdinu v jiném světle - jako člověka, který dokázal překročit svůj stín, a stát se konečně hrdinou, kterého lze mít rádi a kterému lze držet palce. - Líbí se mi, když se v detektivce vrství různá tajemství a záhady a všechna ta tajemná klubka jsou postupně rozmotávána a občas se objeví opravdové překvapení. Tady jich bylo hned několik. - Mám ráda, když autor odhalí všechny indicie, a nechá nás luštit zápletku spolu s ním. - Miluju černý humor a tady jsem měla hned několik příležitostí si ho plně vychutnat, například: "Pokud začnu utíkat, bude trvat nanejvýš deset vteřin, než budu mít v patách dvacet kilo neitherteriéra a v zátylku devět milimetrů olova." Několik momentů mi ale přišlo poněkud diskutabilních: - Pokud se vám do zátylku zakousne bojový pes (a neitherteriér je zde takto prezentován), asi máte pramalou šanci, že to přežijete. Díky silnému stisku čelistí vám nejspíš rozdrtí obratle a zlomí vaz. - Že by byl problém pro zkušeného patologa rozeznat otisk čelistí lidského chrupu a chrupu psa? Nebo jsou norští patologové tak ledabylí? - Totéž se týká doby úmrtí obou nalezených mužů. Je mezi nimi odstup celého dne a norská policie to zamete pod koberec s tím, že bylo otevřené okno? Ale ale!... celý text
Smrt nosí rudé škorně
2012,
Pavel Hrdlička
Příjemná knížka. Bylo na ní vidět, že autor má období středověku opravdu rád, má o něm rozsáhlé znalosti a pečlivě se drží reálií a historicky ověřitelných faktů. S takovou precizností se u historických románů moc často nesetkávám. Občas mi z textu vyčuhovala jistá didaktičnost, snaha autora vysvětlovat přímo během vyprávění příběhu některé dávno zapomenuté pojmy. Možná by nebylo od věci v příštím románu (doufám, že se s Václavem od Černého koně ještě v nějakém dalším díle setkám, je to sympaťák) nebrzdit takto spád příběhu, ale všechna ta slova ztracená a znovu nalezená v hlubinách středověku prostě uvést i s vysvětlením v příloze.... celý text
Cesta sněžných ptáků
2012,
Robert Lyndon
Upoutávka v naší knihovně se mě snažila přesvědčit, že mi tahle knížka doslova změní život a nic už nebude jako dřív. Tak to zase ne, ale několik večerů jsem se díky ní dostala na divokou cestu do hlubokého středověku plnou nástrah, nebezpečí, dobrodružství, lidské solidarity, postupně odhalovaných tajemství a závěrečného překvapivého odhalení. Hezky se to četlo u lampičky v teplé posteli! A úplně na konci jsem byla přesto dost ráda, že jsem se narodila skoro o tisíciletí později než Vallon, Hero, Wayland a jejich přátelé, a do Konstantinopole, Kyjeva nebo na Island se dá pohodlně doletět letadlem za pár hodin, ještě k tomu dostanete občerstvení a nikdo se vás při tom nesnaží zabít. :o)... celý text
To
1993,
Stephen King
Nejdřív se mi do těch 1069 stránek vůbec nechtělo, ale nakonec mě knížka chytla, zaujala a vydržela jsem až do konce. Hororová linie příběhu byla pěkně zpracovaná, napínavá, tajemství se odkrývala postupně, scény byly místy pěkně děsivé, i když se občas opakovaly. Ale to, co mě nejvíc zaujalo, byla linie, která popisovala dětství hlavních hrdinů. Vlastně si myslím, že je tahle knížka především o dětství, o době, kdy jsme navazovali opravdová pevná přátelství, kdy jsme prožívali první lásky - čisté a o to skutečnější a hlubší, kdy přísaha znamenala čestný a nezrušitelný závazek, kdy nás stavba přehrady dokázala natolik pohltit, že jsme nevnímali komáry, bláto, rozmáčené tenisky ani nějaké ty šrámy, ... Navíc bylo zajímavé srovnávat - dětství na konci 50. let v Americe a (to moje) v období normalizace u nás. Reálie a materiálno se samozřejmě liší, podstata zůstává. A ještě pár nesouvislých postřehů: - Malý Stephen musel mít ve škole nějakého toho Henryho (a Viktora a Krkavce), protože způsob, jakým se s ním (s nimi) nakonec vypořádal, to nebyl jen příběh, to byla hotová terapie. - Poslední část příběhu Toma (a Audrey) mi přišel dost odfláknutý. Mnoho bylo nevysvětleno, nedotaženo a nedořečeno. - Podoba To mě dost zklamala. Očekávala jsem trochu víc. SPOILER! (Kdo z vás si ještě na tomhle místě vzpomněl na Pána prstenů a Cirith Ungol?) - Napsat takhle tlustou knížku je slušný výkon, ale je taky slušný fyzický výkon ji číst. Pěkně se mi při čtení "pronesla".... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Tuhle knížku jsem si půjčila v knihovně, abych si rozšířila své doposud poměrně chabé znalosti "klasické hororové literatury". Asi čtrnáct dní jsem ji obloukem obcházela a říkala si, jestli není na čtení už příliš velké šero nebo jestli se do ní mám pustit těsně před spaním. Nejsem zrovna hrdina, a jak nerada přiznávám, před pár lety jsem se po shlédnutí některých dílů Akt X choulila pod peřinu v liché naději, že co není vidět, to emzáci, divnolidi a duchové nechají na pokoji. Nakonec jsem odvahu přeci jen sebrala. A bylo to nakonec podstatně slabší než moje očekávání. Keřová zvířátka ani dáma z 217 mě nezahnaly pod peřinu ani náhodou, A moje nejstrašidelnější scéna? Ta s Dannym a hasícím přístrojem.... celý text
Rychlé šípy
2007,
Jaroslav Foglar
Na komiksech o Rychlých šípech jsem vyrostla, prakticky jsem se na nich naučila číst a celé repliky znala zpaměti. V dětství jsem tyhle sešity (ze kterých dali dohromady výše uvedenou knížku) prostě milovala. Teď v dospělosti a s odstupem mi už ty jejich příběhy nepřijdou až tak křišťálově čisté a jejich charaktery zas tak bezchybné, ale asi už jsem na ně moc stará. Za první dojem musím dát pět hvězd.... celý text
Sputnik, má láska
2009,
Haruki Murakami
Nedávno jsem četla Kafku a 1Q84 a dost se mi to se Sputnikem míchalo. Vypravěč K. s Tengem - oba učitelé, oba mají nějakou tu vdanou "přítelkyni" a osudovou lásku. Fialka měla několik rysů shodných Fukaeri - mladá, krásná, osobitá až neomalená, obě začínající spisovatelky. Záhadná žena středního věku, která žije jen napůl - Mjú nebo Saeki? Paralelní světy. Taky mi vadil závěr. Rozplynul se do ztracena. Představovala bych si, že nakonec opravdu zazvoní telefon, a Fialka se ozve. Žádné zbytečné vysvětlování, jenom zmínka o tom, že je naživu. Bylo by to tak vlastně ještě tajemnější a ještě nedořečenější. Ještě více otázek, ale přesto by to mohlo fungovat.... celý text
Smrt v sutaně
2002,
P. D. James (p)
Pokud má tahle paní renomé nástupkyně Agathy Christie, potom to touhle detektivkou ani trochu nepotvrdila. Jak jen by si dokázala Agáta pohrát s tajemným a trochu strašidelným prostředím, jak by dokázala rozvést a pak rozplést celou zápletku až do oslnivého finále v podání pana Poirota! Škoda! Agáta byla prostě jenom jedna.... celý text
Přicházím tě zabít
1998,
P. D. James (p)
Četla jsem ji poměrně nedávno a zdlouhavě jsem se musela rozpomínat, o čem to vlastně bylo. Nebylo to úplně špatné, jenom ne tak dobré, aby mi to uvízlo na dlouho v paměti.... celý text
Rubáš pro slavíka
1983,
P. D. James (p)
Tuhle detektivku jsem četla snad ještě na základce. A tehdy se mi fakt hodně líbila.
Maják
2011,
P. D. James (p)
Autorka nám možný motiv předhodí několikrát a nakonec nám všechny kostičky puzzle seskládá přímo před očima bez jediné mezery. Podle mého by ale knížce prospěla polovina stránek. Vadí mi vycpávky, které přímo nesouvisí s dějem.... celý text
Mlčenlivé hlasy
2012,
Ann Cleeves
Překvapivé finále, dobře rozvedená zápletka. Jedna hvězda dolů je za bohorovnou, protivnou, závistivou a nesympatickou Veru Stanhope.
Stíny vzpomínek
2012,
Ann Cleeves
Tak nevím, Vera Stanhope mi přijde jako pěkně protivná baba a ty její špinavé bosé nohy v sandálech, atopické ekzémy, oškubané sukně, usmolený kabát a neurvalé chování mě vůbec nedojímají. Pokud se paní spisovatelka snažila vytvořit dámskou variantu slavného Columba, ani trochu se jí to nepovedlo, ale příběh byl super.... celý text
