yar
přečtené 458
Poslední orákulum
2009,
James Rollins (p)
Taková slabší variace na kombinaci Toma Clancyho a Dana Browna. Figur tam je jak v šachách, ale mentálně se to spíše blíží úrovni člověče nezlobse.
Sedmikrásky
2013,
Kristina Ohlsson
Až mi vyhrkly slzy, jak tam všem furt vyhrkávají slzy. Ve zkratce bych to popsal slovy Cimrmana: Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.” Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.” Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.” Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.” Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.” Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...” Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.” Tomáš: "To není možné!” (Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.) Otec: "Má pravdu, Tomáši.” Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..." Švagr: "Nejsem tvůj švagr.” Tomáš: "Ne?" Švagr: "Jsem tvůj bratranec.” Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.” Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta." Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?" Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.” Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.” Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.” Tomáš: "A maminka?" Otec: "To je babička z otcovy strany.” Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”... celý text
