Yogi
přečtené 381
Šelma
2018,
Andrew Mayne
Tak tohle bylo trochu něco jinýho než neustálý omílání aminokyselin na přednášce z bioinformatiky. :D Abych začala. Námět knihy pro mě originální teda nebyl - něco podobnýho jsem viděla kdysi v nějaký seriálový detektivce, takže žádný překvápko. Prakticky do půlky knihy jsem se bavila. Bylo to napínavý, přestože místy ne tolik uvěřitelný, děsně čtivý a hlavní postavu jsem si fakt oblíbila a ještě se dozvěděla spousta zajímavejch věcí (teda alespoň za předpokladu, že je to všechno pravdivý). Ironií je, že to začalo drhnout hned, jakmile se na scéně objevil vrah. Škoda. Konec byl hrozně uspěchanej a ve svý podstatě k smíchu. Jo a nečinná totálně hloupá policie - to už je taková tradice, no ne? Hodně toho zůstalo otevřenýho a nedořešenýho, což mě dost vyvedlo z míry. A ještě něco - nebyla jsem si jistá, jestli mi dělení na krátký kapitoly sedělo nebo ne - vždycky jsem věděla, kde jsem skončila, na druhou stranu mi to přišlo celý trhaný - Theo byl na jednom místě, v další kapitole zas jinde skoro s nulovým vysvětlením, vyhrabal mrtvolu támhle, dal si dvě a dvě dohromady a jak jinak, měl prostě pravdu (!), vyhrabal mrtvolu tady, našel tohohle člověka a hned věděl, že má spojitost s vrahem - like - what the fuck? Takhle v praxi věda snad nefunguje. Váhala jsem mezi 3* a 4* - 4 jsou moc, takže tak 3,5 s tím, že se stejně na další autorovy počiny těším, protože mě styl jeho psaní baví.... celý text
Není úniku
2018,
Taylor Adams
No. Musím přiznat, že prvních několik desítek stránek jsem se fakt bavila - až jsem si říkala, že třeba bude konečně něco z edice "světovejch bestsellerů" stát za to. Příběh měl určitě skvěle našlápnuto. Adams má dobrej vypravěčskej styl, kterej mi dost seděl, takže se knížka četla dobře, to se musí nechat. Zarazilo mě ale, jak rychle byl svým způsobem odhalen pachatel - od tý doby jsem tak nějak tušila, že mě už nemá co překvapit - a taky že nepřekvapilo. A myslím, že zrovna to má být v thrillerech klíčový - ten prvek překvapení. Takže za mě spíš ten průměr - občas dost plytký a nerealistický, předvídatelný. Takový chození v kruhu - skoro doslova - kdy člověk stejně ví, jak to skončí. Atmosféra zapadlýho odpočívadla, sněhový "apokalypsy" a žádný možnosti útěku nabízela podstatně víc, takřka nepřeberný množství variací na mnohem kvalitnější zápletku. Spíš to působilo dojmem o něco málo zvrhlejším prvoplánovým young adult - a to asi proto, jak tam bylo přeteenagerováno.... celý text
A každé ráno je cesta domů delší a delší
2018,
Fredrik Backman
Moje první zkušenost s tímto autorem - a předem říkám, že mě příběh tak dojal, že rozhodně nebude poslední. Krásná knížka, ve který je navzdory počtu stránek ukryto velký poselství - je plná něžností i hořkosladkosti končícího a začínajícího života, s prchajícími vzpomínkami, přestože to nejdůležitější se nikdy nezapomíná. Jo, a taky voní po hyacintech. Moc se mi líbily ilustrace, mile doplňujou atmosféru celého vyznění, a to, že honorář z prodeje putuje nadaci Hjärnfonden, věnující se výzkumu nemocí postihujících mozek. Stejně je lidstvo zvláštní zvířecí druh - učíme se jadernou fyziku, léčíme nemoci a lítáme do Vesmíru, ale nedokážeme si poradit s globálními krizemi, prozkoumali jsme jen nicotnou část všech oceánů a vlastně často neznáme ani sami sebe. "Náš mozek je nejnekonečnější rovnice; až se ji lidstvu podaří rozluštit, bude to větší úspěch, než když jsme doletěli na Měsíc. Ani ve vesmíru není větší záhada než člověk."... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
Díky týhle knize jsem se zase přesvědčila o tom, že dobrej příběh fakt nedělá všechno. Spisovatel musí taky umět trochu psát. A takovej pocit jsem z autorky teda neměla. Možná je to jen překladem, ale první část mi přišla jako shluk nesmyslnejch dětskejch žvástů. Pak se to trochu zlepšilo, ale furt to byl takovej pubertální nepovedej slohovej blábol deváťáka ze základky. Fakt si stojim za tim, že jedno konkrétní jméno by se nemělo v nějakým krátkym odstavci vyskytovat ani dvakrát, natož třikrát a víckrát. Hned za sebou jdoucí věty typu "Anne sedí na pohoce. Anne chce zavolat mamince." - jo, a takový hlody tam vážně byly! - hrozně rušily a úplně mi zkazily požitek z celýho čtení. Žádný z postav jsem nefandila, všechny byly naprosto nezajímavý, plochý a daly by se popsat jediným slovem. I když čistě příběh mi nepřišel špatnej, přestože jsem oba aktéry odhadovala - stejně si ale myslím, že by se to dalo napsat daleko líp. Jakože DALEKO líp. (A jen tak na okraj - marketing "světovejch bestsellerů" teda dělá divy, jen co je pravda.)... celý text
Ostré předměty
2013,
Gillian Flynn
No, já teda nějak nevím. Musela jsem si knihu i seriál (na kterej jsem koukala během čtení... asi docela blbost, co?) nechat uležet v hlavě a trochu se tím probrat. Nepomohlo to. Pořád z toho mám dost nejasný pocity a rozporuplný dojmy. Co ale vím - rozhodně nejsou úplně pozitivní. Tak v první řadě. Za mě určitě nejslabší kniha od týhle autorky. Temné kouty mi přišly super, Zmizelá už je v podstatě kult. Nedá se odepřít, že Flynnová má brilantní vypravěčskej styl, kterej mně osobně neskutečně sedí. Nehledě na to, že její detektivky-thrillery-říkejtesitomujakchcete jsou pojatý trochu jinačím, zajímavým způsobem - neřeší jen vraždy, ale i různý problémy sužující dnešní konzumní společnost. Ty její postavy jsou sice pošuci jeden vedle druhýho, zralý na psychárnu, totálně zavrženíhodný, a rozebrání jejich osobností by vydalo na dalších několik knih - ale to je právě to, co mě u týhle spisovatelky tak bere. Ale tohle byl maličko přešlap. Slovo, který to dokáže perfektně vystihnout a který se mi po celou dobu čtení honilo hlavou, jako by to Camille taky měla vypálený na kůži, bylo "těžký". Ta kniha byla prostě těžká, dusivá. Všechny témata v ní obsažený. Natolik, že jsem z toho až občas nedokázala dejchat, a to jsem zvyklá na ledacos. Navíc mi to přišlo celý chaotický a nesmyslný - hlavně krátký, počet stran tomu hrozně uškodil. To, co by potřebovalo vysvětlit mnohem víc, bylo zamlčený. A naopak z toho, co autorka vůbec nemusela rozvádět, byly najednou tři stránky popisů. Ztrácela jsem se v postavách, vztazích i dialozích. Vlastně i v myšlenkách. A to vyprávění o děsivý párty náctiletejch bylo skoro až groteskní. Vážně si každej dospělej myslí, že to zrovna takhle vypadá, jo? *(asi?) SPOILER: Amma působila jako takovej pokus o vytvoření Lolity 21. století se sadomaso sklonama. Camille hysterka. Skvělá byla až matka - alespoň jsem se dozvěděla o Münchhausenově syndromu - o tom jsem zatím teda neslyšela. Příběh Adory a Marian mě jako jedinej fakt bavil. //* Zbytek úplně nefungoval. Konec moc nepřekvapil. Rušily trhliny ve vyšetřování, nedotažený dějový linky a nesmyslnosti okolo vražd, který člověka hned trkly, aniž by se nad tím nějak víc zamyslel. Na prvotinu možná super, ale v jiných měřítkách spíš o něco málo lepší průměr.... celý text
Temné kouty
2014,
Gillian Flynn
Byla jsem v poslední době tak přesycená rádoby tajemnejma příběhama s trapnejma postavama a hrozně "deep" zápletkama, ve kterejch všichni jen lžou - lhaní a utajování všeho možnýho je asi v dnešní době oblíbenej trend naší zakomplexovaný společnosti, co? Ale tady... tady slovo "lež" nabralo úplně novej směr a hlavně - hlavně - rozměr. Já se teda bavila. Přímo královsky. Až do konce. Začátek knihy mi nepřišel vůbec pomalej, ba naopak, krásně to udrželo tu správnou temnou atmosféru - mírně zmatenou a zkreslenou, protože Libby je přece zmatená a zkreslená a celej její život je zmatenej a zkreslenej. Bavěj mě charaktery v knihách Flynnový, slušná přehlídka magorů, hezky vidno, do čeho nás společnost dotlačuje. V životě taky nepotkáváte jen dobrý, hodný lidi. Všichni jsme asi svym způsobem nějak zvrácený. Tady byly postavy sice víceméně trochu stereotypní, takový, který v knize tohohle typu čekáte - mladej kluk snažící se zalíbit, co je zhrzenej životem se svejma otravnejma malejma sestrama, nečinná věcně uslzená matka, která si upíchla víc dětí, než může zvládnout, a k tomu její dobrodiná sestra, punk-rock drama queen dělající bordel, aby přilákala pozornost svejch rodičů, jelikož se cejtí blbě za to, že jim nestojí ani za flusanec na podlaze - přesto měly všechny tak perfektně vykreslenou a popsanou psychologii a jejich vyprávění bylo tak silný, že mi to vůbec nevadilo. Líbilo se mi dobový zasazení (80.léta a Amerika? - no zkrátka paráda), prostředí (chudá rodina na farmě) a i celkově styl, hra se slovy, pohledy všech postav na věc, dvě časový linky i samotnej způsob vraždy. Co na to vlastně ještě říct? Asi jen - tohle se teda sakra povedlo!... celý text
Nebezpečná laskavost
2018,
Darcey Bell
Prezentuje se to jako mysteriózní thriller s geniálním plánem psychopatickýho mozku a hrozně překvapující zápletkou, při jehož čtení budete mít od začátku do konce husinu. Ale moc to nefunguje. Dočíst se to dalo. A vcelku rychle - autorčin styl mi vyhovoval. Zprvu jsem se nedokázala úplně prokousat přes blogový zápisky (jen tak mimochodem - chci v reálu vidět člověka, co by tohle doopravdy čet - jako pravidelně - no a že podle knihy ten blog četlo teda hafo lidí - asi prostě Američani), ale nakonec mi to přišlo jako příjemný osvěžení, protože co vím, nikde jinde jsem na tenhle formát zatím nenarazila. Doopravdy ale musím vytknout charaktery. Stojím si za tím, že v psychothrillerech jsou postavy klíčový - a tady nebyly vůbec dobře vyvedený, nudný, plochý, s děsně "nepředvídatelnejma" vzorcema chování, asi aby se s příběhem dobře pracovalo. Stephanie působila jako drama queen, co se neustále schovávala za svýho syna a za přesvědčení, že je dobrá matka, protože pomáhá ostatním maminkám, takže jí všechno ostatní omlouvá - co si připadala zajímavá svejma "velkýma tajemstvíma", po kterejch ve finále neštěk ani pes a během líčení příběhu jako by vyprchaly - jestli je někdo takhle posedlý něčím, co kdysi udělal špatně, a myslí si, že je monstrum, opravdu by na to tak rychle zapomněl, jo? Nevím, zkrátka mi přišlo, že Stephaniina minulostní linka byla dosazená jen proto, aby se slovo "tajemství" a "lhaní" stalo "jako by" druhou tváří knihy "naplno". Emily aka o dost tupější Gone Girl to zas moc nemyslelo. Asi měla být vykreslená jako geniální lhářka, ale její myšlenkový pochody se mi nezdály moc jasný, spíš chaotický. Seanovy kapitoly byly zas vcelku zbytečný - co jsme se o něm vlastně dozvěděli? Že se bojí svý ženy a že je Brit (to tam zaznělo asi 50x). Zhruba už v první třetině knihy jsem si byla jistá, jak to dopadne, poslední stránky mě donutily zvednout hodnocení alespoň na 2 hvězdičky - kdyby takhle přemýšlela Emily celou dobu, možná bych jí ten "psychopatickej" háv i věřila. Takhle to byla ale spíš parodie na psychopaty, sociopaty, patologický lháře a thrillery - furt ta stejná pohádka - v hlavní roli s hysterickejma matkama.... celý text
Zavraždění JFK
2013,
Bill O'Reilly
John Fitzgerald Kennedy byl hodně - milující manžel, skvělý otec, inteligentní muž, takový trochu bohém, sympaťák a nadaný spisovatel. V pořadí čtvrtý a taky poslední americký prezident, na kterého byl spáchán atentát ve vládnoucím období, jeden z nejznámějších a nejvlivnějších úřadovníků za posledních 100 let. Po zhlédnutí "Jackie" s Natalií Portman v hlavní roli jsem na 35. prezidenta USA chytla mírnou úchylku. A jsem na jednu stranu neskutečně ráda, že mě tahle kniha přinutila zamyslet se nad mým poblázněním. O Kennedym jsem toho ze začátku nevěděla moc - jen prvotní fakta, základní informace o atentátu, něco o Oswaldovi a o událostech, který se staly během let 60. - 63. Tahle knížka mi ukázala, že prezidenti USA nejspíš nebyli žádní svatoušci a měli více než jednu nebo dvě stránky osobnosti. Občas jsem byla až znechucená Kennedyho myšlenkami o zneužívání oblíbenosti Jackie na kampaň či jeho milostnými hrátkami. Líbí se mi, že je kniha psána jako příběh - hned se četla líp a člověk mnohem snadněji vstřebával všechny reálie. Ovšem, přesně kvůli takto zvolenému stylu bych čekala nějaký průběžný shrnutí v krátkých a jasných bodech, jelikož jsem se někdy trochu ztrácela. Ocenila jsem vykreslený mapky prezidentovy kolony v Dallasu či znázornění Oswaldova útěku po vypálení všech třech ran. A naprosto mě uchvátily náhodný podobnosti mezi Lincolnem a Kennedym. Neuvěřitelný. Rozhodně doporučuju přečíst, pokud se chcete dozvědět něco víc o americké historii, protože tu je i celkem dobře "populárně-naučeně" vyvedena studená válka a karibská krize, či počátky Vietnamu. Taky doporučuju, pokud se potřebujete něco přiučit z dějepisu, nebo Vás zkrátka téma Kennedyho a atentátu na něj zajímá. Jsem ráda, že tu autor nevyzdvihuje a zbytečně nerozvádí žádný konspirační teorie. Jen poutavým jazykem píše holá fakta, a ty nutí čtenáře utvořit si vlastní názor na smrt slavného prezidenta Spojených států - bylo to ztřeštěné poblázněné jednání šíleného zabijáka Oswalda, nebo pečlivě promyšlený, zkonstruovaný krok odstranění? To už se nikdy nedozvíme. Avšak čelíme stále tomuto: 22.listopadu 1963 v Dallasu v Texasu byl zabit významný muž, který toho mohl ještě mnoho dokázat.... celý text
