Yogi
přečtené 381
Čekání na Godota
2005,
Samuel Beckett
Miluju existencionalistický průpovídky, filozofii (ať už tu populární, nebo složitější) a příběhy, ve kterých můžu číst mezi řádky - takže je asi jasný, že tohle dílko pro mě bude to pravý ořechový. S myšlenkama, který jsou do tak útlý knížky vložený, se peru prakticky celej svůj dosavadní život a budou mi, předpokládám, ještě dlouho ležet v hlavě. Co se vlastně skrývá pod slovy "čekat na Godota"? Je to čekání na změnu, na něco nového, na něco lepšího, o čem stejně víme, že to nikdy nepřijde? Nebo je to čekání na vysvobození, na uvolnění, na světlejší budoucnost a na správnou příležitost? Godot je symbolem pro něco, co člověk vždycky někde hluboko uvnitř postrádá – jsou to místa nepoznaná, lidé nepoznaní, pocity nepoznané. My jsme, my žijeme. Čekáme, přemítáme, nahlížíme do čepic a hledáme provazy. Jsme otroci, jsme vládci, jsme tuláci. Ale nakonec všichni vězíme pod stromem a čekáme, nevědíc na co. Koneckonců, nejspíš právě Godota.... celý text
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
"Vědět víc o sebezničení..." Stejnojmenný opěvovaný film v hlavní roli s mnou tolik milovaným Edwardem Nortonem naprosto zbožňuju. A co je tedy automatickou povinností knihovníka? Yeah, přečíst si i inkoustovou předlohu. Palahniukovi krátký, úderný věty jsou něco, co sedí do mýho stylu a do mý hlavy jako puzzle - přesně to, co jsem poslední dobou potřebovala. Nefalšovaná syrovost, rvačky, krev, díry ve tváři a hlavní nejmenovaný protagonista, s nímž jistým zvláštním způsobem soucítím a jehož hněvu vůči světu naprosto rozumím. Durden se s ničím nepárá, balancuje na ostří nože samotného života a naschvál občas povyskočí, aby mu nemilosrdná čepel ještě víc zajela hluboko do masa. Nad všemi těmi absurdními myšlenkami Tylera kroutíte hlavou a říkáte si, to pro mě sakra neplatí... přestože ve skrytu duše víte, že to pravda je. Jsme jen hovna, nic víc. "Když Tyler říkal, že jsme bezvýznamní a otroci dějin, bylo to přesně to, co jsem cítil." Co je ještě neocenitelný - člověk jako já, který se zajímá o psychický poruchy, jejich průběh, stádia, příčiny a důsledky, musí vyzdvihnout vyobrazení šílené mysli postihnuté disociativní poruchou identity. A jinak? Dle mého geniálně znázorněný odraz ubíjejícího stereotypu každýho dalšího dne a sžírajícího konzumního způsobu života, který ovlivňuje nás všechny. "Jsem Joeovo Zlomené Srdce, protože se na mě Tyler vykašlal. Protože se na mě vykašlal můj otec. Ech, mohl bych pokračovat donekonečna."... celý text
