YuuMitsuko
přečtené 528
Kaziměsti
2017,
Martin Bečan
Znáte ten pocit, kdy si vás vybere kniha? Tak mě si vybrala tahle v jednom knihkupectví. Aniž bych četla o čem je nebo si zjišťovala nějaké podrobnosti jsem si ji prostě chtěla zkusit. Hned prvních pár stránek mě uchvátilo, což možná bylo i tím, že se kniha (ne)odehrává v Olomouci, což autor nikdy neřekne na přímo, ale dovednými kličkami odhalí těm, kteří Olomouc znají, že je to právě ona! Ale nenechte se zmást, autor možná vzdá menší úctu Olomouci, ale dále už si hraje na svém vlastním písečku ve svém vlastním světě. V něm potom můžete obdivovat jeho nezměrnou fantasii, doslova na každé stránce čekáte, jakou další blbost vymyslí. Ale kupodivu všechno má svoje pravidla a řád, nezapomíná na věci, se kterými pracoval, a děj se díky tomu posouvá rychle vpřed. (Jen tak letmo - kanály, které požírají všechno živé, hospoda ve skříni, zlí kozí jednorožci). Za zápor bych brala to, že některé postavy byly až příliš plytké a ačkoliv chápu, že Podivno funguje podle jiných pravidel, některé věci byly předhozeny stylem: takhle to je, smiř se s tím, jdeme dál. To mi nestačí. Celkově mi přišli obyvatelé Podivna až příliš smíření se všemi katastrofami, kterým museli čelit. Ale chápu, žádné scény navíc. Hlavně musíme umět jít dál.... celý text
Tehanu
2007,
Ursula K. Le Guin
Sérii Zeměmoří mám vážně ráda a každý díl mě zatím rychle chytil. Jenže tento ne. Člověk pořád čeká a čeká a ono to nějak nepřichází. Vlastně vůbec nic nepřichází. Thera a její příběh / začátky jsou zcela jistě důležité pro další vývoj děje (kdo ví, zatím jsem nečetla) a celkem jsem si ji během čtení oblíbila. Samozřejmě znovu se setkat s Tenar a Gedem bylo rovněž kouzelné, ale přesto tak nějak nic neříkající. Posuny v ději jsou velmi minimální, spíše jak jim ubíhá den za dnem. Celou dobu je čtenář strašen strašnými zloduchy, se kterými je nakonec udělán velmi krátký proces. A samozřejmě, jako v mnoha jiných knihách, to hlavní nám všem unikne. Jenže dobré vysvětlení a konečně veliký posun v ději na posledních dvou stránkách nezachrání to všechno předtím. Takže doufám, že další čtení už bude o dost lepší.... celý text
Zbraně Avalonu
1993,
Roger Zelazny
Bitky, mocenské spory, intriky a žádné zbytečné řeči navíc. Roger Zelazny rozhodně ví, jak upoutat čtenáře a kolik si toho může dovolit, aby ničí pozornost neopadla. I přes pomalejší začátek (který byl ještě víc matoucí s ohledem na to, že jsem si moc nepamatovala, co se dělo v prvním díle), nakonec pohltí čtenáře a vyplivne ho až na konci dost zbídačeného s jedinou myšlenkou: a co bylo dál? Ano, svět Amberu funguje podle trochu jiných pravidel a většina z nich je dost těžko pochopitelná, takže když si takhle Corwin každou chvíli proběhne stíny a je pokaždé někde jinde a přesto pořád na stejném místě, je to dost divné čtení. Nakonec nezbývá než pokrčit rameny a jít s dějem dál, což je jedna z mála věcí co si fantasy svět může čas od času dovolit. I přes tyto pasáže to byla bezvadná jízda od začátku do konce. A samozřejmě dává hned celou řadu mouder do života, např: "Knihy byly všechny na policích. Ty kradou jen vaši přátelé, když jim je půjčujete."... celý text
Sonáta pro Azazela
2013,
Dušan Fabian
Série Kladivo na čaroděje umí zaujmout svými netypickými "hrdiny" a vážně střelenými zápletkami. Takže jsem očekávala podobnou jízdu jako u předchozích třech dílů (a jedné povídky) a byla jsem ne úplně mile překvapena. Samozřejmě člověk musí počítat s jiným stylem psaní a vedením příběhu, když se autoři střídají. Ale občas jsem přemýšlela, jestli se prostě něco neztratilo v překladu ze slovenštiny. Odpustím, že mi chyběly dvě hlavní postavy, které se tam jednou mihly úplně mimo příběh jako by autor chtěl naznačit: hele žijí, ale nechci je tu. Neodpustím, že zbylé dvě postavy neodpovídaly zcela svým charakterům a upřímně, ani zbylé nové postavy na tom nebyly o mnoho lépe. Nikdo z nich totiž zřejmě nepotřeboval skutečnou povahu, která by se během děje projevovala. Zápletka jak z nějakého románu Dana Browna až na to, že nebyla tolik propracovaná, promyšlená a často měla co dělat, aby vůbec stačila akci. Protože ta často taky nedávala úplně smysl. Malé trošku významné plus u mě má autor za některé scény, u kterých zvládl udržet napětí a hororovou atmosféru. A taky za ajťáka Rasťu, který byl jako jeden z mála opravdu dobře zpracovaný.... celý text
Moře a jed
1980,
Šúsaku Endó
Japonská literatura je o dost jinačí než ta Západní, není divu že ve světě patří k oblíbeným japonským autorům Haruki Murakami, který píše i "západním stylem". Někdy je opravdu těžké těm japonským knihám porozumět a oblíbit si je. A přesto, tady je. Moře a jed. Typicky japonské a naprosto perfektní. Není to čtení pro každého a vlastně si i troufám říct, že pro většinu lidí to vhodné čtení vůbec není. Moře a jed je naturalismus ve své nejskvělejší podobě. Kde jinde se nejen dočtete o pokusech na lidech, ale i s podrobnými popisy, jak všechno vlastně probíhá? Kde jinde se setkáte se skvěle vykreslenými postavami, s jejich pohnutkami, s jejich minulostí i budoucností. Vy nejen že víte, proč to dělají, ale vlastně je i chápete. A je vám jich možná i líto. Možná ne. Možná si řeknete, že to jsou zvěrstva, jenže ta zvěrstva opravdu probíhala. Kde byla tenkrát ta morálka? Proč teď se tváříme, že něco takového se nemohlo stát? Kniha přesně pro ty, kteří nechtějí zavírat oči - před přítomností, minulostí ani budoucností. Přeci jen dávám jen 4 hvězdičky, protože je kniha na můj vkus moc krátká a některé její pasáže mě zase tolik neoslovily (třeba část se zdravotní sestrou).... celý text
