YuuMitsuko
přečtené 528
Chladnokrevně
2006,
Truman Capote
Obyčejně literaturu faktu nečtu, ale tato kniha je někde napůl cesty. Autor mohl příběh dvou chladnokrevných vrahů uchopit jakkoliv, a věřím že spousta dnešních autorů by zvolila nějakou nebohou hlavní postavu, možná pana Deweyho nebo někoho z Clutterových, jehož očima bychom sledovali celý proces. Ale pokud by to pan Capote napsal takto, nedosahovala by kniha takové kvality, jaké dosahuje právě ve své podobě. To, že je zcela odosobněná, pocity jsou vyjádřené jen pokud mluví nějaká osoba, je věcná a přesná. A ačkoliv často odbíhá od hlavního tématu, vysvětluje pouze další okolnosti a dokresluje prostředí, ve kterém se pohybujeme. To všechno včetně výpovědí oněch vrahů vytváří mrazivou a svým způsobem velice děsivou atmosféru. Jedno z nejlepších počtení za dlouhou dobu.... celý text
Dvě pravdy a lež
2013,
Sara Shepard
Už třetí díl a pořád si drží tři hvězdy. 1) páni ten konec, to bylo vážně nečekané když úplně stejně dopadly i dva díly předtím, vážně se těším na ty nečekané konce dalších dílů 2) začínám mít čím dál větší pocit, že vrahem je buď Ethan nebo mu Ethan pomáhá 3) nakonec je to celkem fajn oddechové čtení, je to plynulé, rychlé, zbytečně se autorka nezabývá blbostmi, co mi zase vadí je blbost některých postav, jako třeba, když Emma ví, kde našli její auto, proč se tam nezajde podívat po nějakých stopách? nebo proč žádnou z holek neudivuje Emmina neznalost všeho? Jo tři hvězdy jsou tak akorát, těším se na další díl a doufám, že bude o něco méně předvídatelný než doposud... celý text
Nikdy v životě
2013,
Sara Shepard
*Spoiler alert* Takže v prvním díle byly podezřelé Madeline, Charlotte a Laurel. Ve druhém díle to byly stoprocentně Gabby a Lilly. Do třetího jdeme s tím, že vrahem je na 98% Thayer. Upřímně doufám, že to takhle nebude pokračovat všech 6 knih. Protože je mi to opravdu protivný sledovat takhle stejnou linku. (Ten je vrah, chce mě zabít, bojím se být s ním sama, ha, není to on, tak koho se budu bát teď?... jako vážně?) Na druhou stranu, mám velikou slabost pro Ethena a on a Emma prostě patří k sobě, takže bych četla dál jenom kvůli němu. Navíc, když pominu linku s vrahem Sutton, je tam spousta dalších charakterů se svými tajemstvími, které doufám, že odhalí autorka v dalších dílech (třeba na linku s Madeline se opravdu těším). Takže 3 hvězdy a potenciál do budoucna :)... celý text
Polibek pro Annu
2012,
Stephanie Perkins
Young Adult jako podle šablony. Ztracená dívka, problémy doma, nikdo jí nerozumí, potká skvělého kluka, kterého chce každá a který se z nějakého nepochopitelného důvodu zamiluje do právě do ní. A ona tento fakt odmítá přijmout, protože je zcela očividně mimo její ligu ale taky se do něj zamiluje a na konci.. No však to znáte. Je to milé čtení, ale ne skvělé, ne báječné. Není to překvapivé, není to neotřelé. Já Young Adult knížky čtu ráda a tudíž budu nadále číst i knížky jako je Polibek pro Annu, ale mám pocit, že ve mně pokaždé něco malého umře, když to pořád pokračuje stejně, stejně to začíná, stejně to končí. Občas mám pocit, že by stačilo vyměnit jména postav a místopisné názvy a můžu číst další a další… Nakonec ale musím uznat, že si to čtení i přesto užívám. Protože když něco v životě nedává smysl, když se holka cítí ztracená, možná potřebuje číst o jiných ztracených holkách, které dostanou svůj happy ending. Protože někdy prostě potřebujeme naději.... celý text
Papírová města
2014,
John Green
“Nothing ever happens like you imagine it will” S knihami Johna Greena je to jako na houpačce, jedna je dobrá, jedna špatná. Nakonec mě napadá, zdali má tak vrtkavý styl psaní nebo je tak těžké pochopit o čem ve skutečnosti píše. Je pravda, že hlavní postavy Margo i Quentin znějí a jednají podobně (dá se říci vlastně stejně) jako postavy v Hledání Aljašky. A je to zvláštní, protože Aljaška se mi vlastně vůbec nelíbila. Ale Papírová města jsem si zamilovala. Ne od první stránky, ale od chvíle, kdy jsem pochopila. Každý z nás je někým, někým zcela nepochopitelným pro ostatní. A každý z nás má v hlavě ideu všech lidí kolem sebe a neakceptujeme se, místo toho se buď přikrášlujeme a nebo naopak zhoršujeme. Soudíme. Předpokládáme. Zklamáváme se. ("...lidi nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého.") Myslím si, že o tom to je. Že nemůžeme úplně pochopit proč Margo chtěla odejít ze svého života. A nemůžeme úplně pochopit ani to, proč se ji tak Q snažit zachránit. Proč se na ni Lacey nevykašlala po tom všem. Můžeme to jen akceptovat a někdy je přijetí skutečnosti tou nejlepší radou do života.... celý text
Smrtná zima
2015,
Kate A. Boorman
Kniha se dobře a rychle čte, nezdržuje se zbytečnými popisy nebo odbíháním od hlavního děje. Co jí musím vytknout je na druhou stranu velký nedostatek informací. Představuje nám místo, město, kde se všichni bojí vyjít za hradby. Občas sice Emmeline pronese něco o jeho historii a co je dovedlo až sem, ale je toho málo a o takovém světě bych si ráda udělala lepší představu, navíc mi není zcela jasné, jestli se tento příběh odehrává v našem světě nebo v nějakém smyšleném ( i ve smyšlených světech může být angličtina a francouzština). Taky mohla autorka věnovat méně stran popisů jak se Em potlouká kolem různých kluků a neví co si o každém myslet a chvíli je s tím a chvíli s druhým, upřímně, vůbec mě to nezajímalo. Nebo alespoň ne tolik, jako třeba co má ten zpropadenej vůdce za problém, popřípadě mohla Em více riskovat a potloukat se místo kolem Kanea a Toma a vůdce třeba někde po lesích. Nakonec, celá knížka mi až příliš nutila pocit, že čtu znovu Hlas nože od Patricka Nesse, což myslím není úplně dobře. Ale přes to všechno, se mi ta knížka líbila a užila jsem si čtení každé stránky.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Za prvé, než se mě kdokoliv pokusí ukamenovat za tři hvězdy, tu knížku zbožňuji. Ale znovu ji číst nechci, protože já si chci naději uchovat. Jde jen o to přežít, jen jeden den, ještě jeden den a pak bude všechno v pořádku. O tom celá ta kniha je. Velice obdivuji hlavního hrdinu, který ačkoliv sám musel vědět, že nic lepšího je nikdy nečeká, vždy dával synovi naději, která je nakonec oba držela při životě. Co se mi nelíbilo z hlediska struktury a stylizace bylo použití nevlastní přímé řeči, protože občas jsem se ztrácela, kdo co komu říká. Taky mě mátly občasné skoky do minulosti, než jsem se zorientovala, že jsme v minulosti, už jsme zase byli v přítomnosti. Musela jsem ty části potom číst několikrát. Ale jistě, obojí ke knížce vlastně patří a nedovedu si představit, že by to autor napsal jinak. Pravděpodobně by to rušilo celistvost textu tak jako tak.... celý text
Devět princů Amberu
2006,
Roger Zelazny
Tady máte důkaz, že dobré fantasy nemusí mít přehršel stránek a vážit dvacet kilo. Rozhodně je to živá kniha s rychlým tempem, tak rychlým, že nebudete chtít odejít. Původně jsem trochu váhala, jméno Roger Zelazny jsem párkrát slyšela, ale v žádné konkrétní souvislosti. Co mě skutečně přimělo číst, bylo jméno Jana Kantůrka, které je pro mě zárukou kvality. A rozhodně jsem nelitovala. Pan Zelazny si zajímavě spojuje naši realitu s vlastním světem, který (alespoň mě) nezapadá do konvencí. Najednou tu máme město Amber, které zapadá i nezapadá. Jen posuďte sami.... celý text
