zanzara
přečtené 340
Hordubal
1939,
Karel Čapek
Juraj Hordubal, hlavní hrdina tohoto románu, je vnímán sousedy jako příliš měkký pro svou nevěrnou ženu. Soudci si kvůli tomu myslí, že je prostě tupý. A on, zda se mí, je prostě citlivý chlap, asi miluje svou ženu a je dobrákem, který nechápe, že staré hodnoty selské poctivostí už neplatí. Že svět se změnil. On to odmítá přijmout. Když se vrátí z Ameryki, kde už viděl ten celý pokrok, chce žít, jako se žilo kdysi. Sám znám takového chlapa - v dnešní době. Nevydělá moc na rodinu, protože nestojí o peníze, nebo radši neumí a nechce bojovat za ně. Jedna věc, na které záleží, je dobře odvedená práce. Když takový najde tu správnou ženu - takový dva mohou být spolu šťastní. Ale musela by to být velmi trpělivá baba, navíc s porozuměním tradičním hodnotám. Měla by doma opravdového, věrného chlapa, ale žili by tak trochu v 19. století, skoro jako amišové. Mám pocit, že Čapkův Juraj je až trochu příliš jemný - chová se trochu jako hrdina středověkého dvorského románu. Jenomže v příběhu Tristana a Izoldy umírá žena, aby udělala místo pro milenku rytíře, tady zase toto je schopný pro ní udělat chlap...Hodnotím vysoce provedení zápletky a jazyk románu.... celý text
Mort
2006,
Terry Pratchett
Pán Smrtka se hrozně nudí - jmenuje se to pracovní vyhoření. Z te nudy hledá jinou práci. A přesto občas kniha doslova zabíjí. Smíchem...
Poslední hlídka
2006,
Sergej Lukjaněnko
Poslední hlídka není vůbec poslední díl řady - zatím existují už 3 další - tady jde jen o název nové party Jiných, kteří si rozjedou vlastní a samozvanou hlídku. Anton si odjede do Skotska a do Uzbekistánu na delegací, potká hrdiny přímo z mytologie, jako perský Rustam a keltský Merlin, a je to... Zbytek si každý přečte sám. A není to nuda - naopak: radši detektivka. Což já osobně nemám moc rád. Příliš často se prali, příliš málo bylo to o Rusku. Ovšem, je tam maličko, i když jen jednou. Jako vždycky líbila se mi zlobivá ironie autora, která stačí za politický komentář: Geser si pořídil terrarium z pavouky, jež pro něj funguje jako simulacrum (napodobení) asi ruské společností. Hlavny pavouk sedí na nejdůležitějším místě (je to miniaturní záchodová mísa z plastu čínské produkcí), a druhý hraje roli obránce a opatrovníka. Že by narážka na Dmitrije a Vladimíra?... celý text
Postav hlídku
2016,
Harper Lee
Tato kniha není pokračování „Jako zabít ptáčka“, což, zda se, hodně lidem vůbec nedojde. Harper Lee napsala tohle nejdřív (1957), ale v roku 1960 bylo to pořád příliš aktuální (sociální nepokoje po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v kauze "separate but equal" v 1954). Politický mainstream severních států a publikum velkých měst nebyly schopné nejen přijmout názory, ale vůbec naslouchat argumentům spoluobčanů jihu, odkud autorka pochází. A tamhle příliš rychle společenské změny ohrožovaly klid a bezpečí života, navíc byly v podstatě zlomením konstitucí... Kvůli tomu vydavatel požádal Harper Lee, aby knihu přepsala nově jako pro dětí: aby všechno bylo černo-bílé - jako ve westernu. Asi měl pravdu, protože se to (skoro) všem líbilo - tak určitě se to vyplatilo v dolarech. Až po 50 letech lide dospělí k tomu, aby se podívat na to, jak tohle viděli ti druzí. A je vidět, že ti byli pragmatičtější, že se řídili realitou, místo ideologickým násilím. Jenom když se ideologie chytí mocí, nikdo neposlouchá argumenty opačné strany, protože ideologie neberou v úvahu realitu. Což je v podstatě smutný. A dopadne to tak skoro vždycky, když velcí měšťané reformují život vesničanům, anebo když popřípadě laici snaží se věřícím organizovat kostel.... celý text
Pod kolesom
2004,
Hermann Hesse
I když v romanu čteme o Gerbersau, jde vskutku o Calw - rodinné městečko autora. A všechno tam sedí: jako výpada topografie, z čeho žijí jeho obyvatele, dokonce jméno hlavního hrdiny - Giebenrath - je převzato od pekaře, souseda rodiny Hesse. Take ukázaná na příkladu švece Haiga pietistická zbožnost byla spisovateli známá, protože jeho rodiče a děd byli pietisté a misionáři. Na mě udělala velký dojem atmosfera semináře pro evangelické pastory v Maulbronn. Je to trochu jako vzpomínky Jamese Joyce'a v knize "Portrét umělce v jinošských letech" nebo výuka Thomase Bernharda v "Autobiografiích". Hesse umí popsat přírodu a mládí velmi jemně. A jde poznat, že byl zkušený rybář.... celý text
Tkáč iluzí
1999,
Ewa Białołęcka
Když bych to četl v mládí... Děj byl dost zajímavý, představivost krásná, ale vadila mi trochu naivita nebo sentimentalita vztahu k dětem...asi to bude tím, že psala to žena? Možná jen nejsem na to zvyklý, že draky se chovají úplně jako psí, dokonce mají srst, a přitom ještě trpí jako mladý Werther a chtějí spáchat sebevraždu ... Jako román pro mladé připadlo mi to dost avantgardní a průkopnický, že škola pro začínající kouzelníky má nevěstinec pro učitele a některé studenty, a pracují tam nejen nezletilé holčiny, ale i kluky...... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
I když psaná jako postapo, kniha je v podstatě takový road book, pří čem nejde u toho o opravdové cestovaní, a radši o dospívání hlavního hrdiny. Je to žánrově něco mezi novou Odyseou (Homer) a Pouti do Země východní (Hesse)... Mladík Art'om začíná svou pout' jako skoro tabula rasa a cestou potkává různé lidi a ideologie - hledá mistra a víru. Od každýho se něčeho naučí - hlavně, že jích cesta není jeho cesta. I když na začátku si myslí, že život a svět nemá smysl a všechno se děje náhodou, přijde čím dal víc na to, že má nějakou osobní misí a životní cíl. Konečným cílem je ale smíření se s vlastním, vnitřním strachem před tmou a zlem v sobě, s vlastním divokým ego, jehož reprezentací jsou černí "divocí" lide. Všechny "víry", jaké poukazuje autor (včetně těch politických), jsou zakrnělé, a nejvíce (a právem) autor zesměšňuje komunismus, jež by měl být - i skrz své symboly - svoláním a středem všech zlých démonů.... celý text
Zinkoví chlapci
2016,
Světlana Alexijevič (p)
Čtu rád a často dokumentární prózu, reportáže, ale tato kniha není průměrná: má úplně výjimečnou intenzitu vypravování. Mluvicí přímo k nám lide - vojáci, lékaři a sestřičky, členové ruského kontingentu v Afghánistánu, a jejích matky - svěřují se nám neuvěřitelně upřímně a emocionálně, jako by poprvé měli možnost říct pravdu, jako by se právě odtamtud vrátili. Částečně bylo to takhle. Neuvěřitelná krutost a lstivost tohoto boje - bez ohledu na to, jestli jsou to dětí, ženy anebo zvířata - a nelidské podmínky: nedostatek vody, jídla, medicíny (protože všechno se kradlo a prodávalo), nedostatek jakékoli morálky, na konci i disciplíny - a všechno jen aby přežit. Pohrdání ženami ve vlastní posádce - všichni velitelé a vojáci s nimi zacházejí jako s děvkami. Ohromuje přede vším falešné svědomí, v jakem žijí ti lide, což je výsledkem státní propagandy, a lež a cynismus systemu, jež se jích důvěrou živi. Stejně jako samotná kniha jsou zajímavé její dějiny: Alexijevič pro tuto knihu musela se mnohokrát dostavit k soudu. Byla obviněna z hanobení vojáků.15 tisíc padlých Rusů, a přes milion Afghánců... A toto falešné imperiální svědomí pořad a pořad ještě v Rusku žije.... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Samotář Mácha, noční poutník v českých zemích, nachází v lese poblíž Bezdězu kříž, a když mu hostinský vypraví historii, odkud se tam vzal, popíše pak tento příběh svým způsobem, jako dějiny tragické lásky. Samozřejmě nejde jen o ní: vnímá přece posvátný chram přírody kolem sebe a chválí krásu českých zemí - věří pevně, že příště ty se kdysi vrátí Čechům. A přitom sám pro sebe nemá žádnou naděje... Strčí sám sebe do toho svého děje, a sám k sobě vola ke konci: "Hynku!". Přesně jako tyto dva volali jeden k druhému skrz jezero. A všechno marně... Takže vůbec to není o tom, co se tam dělo původně, a z čeho Mácha si asi vzal tento celý příběh: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1252685-reporteri-ct-machuv-maj-je-inspirovany-skutecnosti Je to o nešťastné lásce, samotě a smrtí, když člověk nevěří, že za hrobem ho ještě něco čeká.... celý text
Písničky nevinnosti a zkušenosti
2001,
William Blake
Po 200 letech Blake probudí se jako průkopník ochránců přírody a domácích zvířat, co se dneška stává tak módní. A možná jen tolik z toho zbylo? Protože pokud jde o nesouhlas s žárlivým a krutým Bohem starého zákona (a protestantů jeho doby), a také o udělaní bohem člověka, tak už básníka v tomto překonal Nietsche... A teď jsme pravě v tom bodu, jako jsem to jednou viděl odřený do lavice v nějaké univerzitní knihovně: "Bůh umřel - Nietsche." A pod tímto jiným rukopisem: "Nietsche umřel - Bůh." A co teď ?... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Příběh vyprávěný metaforický, krásně, jako kdysi "Malý princ" od Saint-Exuperyho, se skoro stejným potenciálem, aby ho chápat jako paraboli člověčenství, i když hrdinové teto knihy žijí v opravdu těžkých časech a kvůli tomu i dehumanizovaném prostředí. Ke konci, po 400 stránkách, začal jsem mít ale pocit, že autor trochu přehnal se soucitem se všemi těmito lidmi, kteří s takovým nadšením hajlováli a nenáviděli...... celý text
Mrazivé světlo
2008,
Yrsa Sigurðardóttir
Naivita advokátky Tóry, jež je hlavní hrdinou románového cyklu, mě hodně štvala. Asi jen na Islandu mohla by taková vydělat si na živobytí v profesi právníka anebo - chraň Bůh - detektiva. No a cele to strašení mrtvolami dětí...nic pro mě. Co je na plus, že autorka mícha do zápletky místní zvyky, pověry a minulý způsob života Islanďanů, což občas je zajímavé.... celý text
Kniha toužení
2008,
Leonard Cohen
Básník svěřuje se, že nebyl ani básník, ani pisničkař, ani dokonce sukničkař... Asi nas trochu koketuje? Děla to ale hrozně půvabně. Propletají se tady smělé erotiky a smiření se se staří. Cohen překvapí i kreslením: opravdu pěkné akty. A má skvělý inkan - japonskou kaligrafickou pečeť: překrývajicí se dvě srdce ve formě židovské hvězdy se zaoblenými konci.... celý text