zarivybagr
přečtené 156
Flush
1994,
Virginia Woolf
Půvabná novelka o kokršpaněli Flushovi patřící nemocné básnířce Browningové (reálná básnířka E.B. Browningová, autorka Portugalských sonetů a Aurory Leigh). Woolfová zachycuje fiktivní životopis psa od narození po smrt a pozadí reálného života Browningové s velkou citlivostí a láskou ke psům. jejich vnímání, cítění, věrnosti a prožívání... celý text
Deníky
2006,
Virginia Woolf
Dnes jsem v práci doposlouchal rozhlasové zpracování Deníků Virginie Woolfové. Krásná možnost poslouchat literaturu při mé nezáživné práci pro peníze, při mé technologické každodenní otupělosti, čas zde pak nabere zcela jiný rozměr. Navíc dobře načtený text je silným zážitkem a člověk rychleji poslouchá, než sám čte. Poslech mi trval dva dny, četba by byla alespoň na týden. Ale k Deníkům samotným. Woolfová byla zcela zaujata svou prací. Zrodem každého díla, jeho završováním a následnými prvními reakcemi. Při každé práci se vznášela i trpěla, kritiku prožívala velmi silně osobně. Samozřejmě kromě toho je deník plný vjemů přírody, návštěv v jejich domě, okolí, procházek. Úvahy, většinou o sobě, o své práci jsou tak, jako v jejích románech prošpikovány vrstvami impresivních obrazů. Přestože mnohokrát zmiňuje, že neustálá sebereflexe jí škodí, oddává se jí téměř v každém zápisu. Je možno jí jen závidět její životní podmínky (životní, ne psychické), kdy mohla každý den půl dne psát a pak přemýšlet, co bude dělat dál, zda studovat ruštinu, nebo zaštupuje nějakou ponožku. Výdělkem ze svých knih sice na chod domácnosti přispívala, základ své exsitence však měla zajištěn dědictvím po rodičích. Jak je ale jemná! Jak dokáže procítit každý detail svého psaní, z Deníků vyznívá že spíše citového a intuitivního, jak silně vnímá rozhovory a dění ve městě i na své zahradě. Při takto zjemnělé citlivosti je samozřejmě velmi zřetelné, jak temně a hrozivě prožívala válku a její zrod. Poslední zápis ze 3.března 1941 se sice snaží temnoty rozehnat znovu vyhalšovaným úsilím k práci, nicméně po knize Mezi akty již nic nenapsala a 28. března ukončila sama svůj život. V řece, ve Vlnách, jak zní i název jednoho jejího díla. Musím si jej přečíst, z jejích deníků se zdá, že pro ni mělo velkou závažnost: "něco v tom je", opakovala mnohokrát. Přepokládám, že bude tento román jedním velkým a silným tokem. Každé její psaní začíná velkým zápalem a končí v marnosti. S věkem se marnost prohlubuje, deprese sílí, vidí svůj a Thomasův dům rozbombardovaný, cítí se žít ve světě bez jakékoliv naděje. Zabila ji její enormní citlivost, právě její jemnocitné a proslavené impresivní vnímání okolí a světa, zabila je zrůdnost válečných let. A navíc stáří, které u ní nepřineslo v pohnuté době přílišné zklidnění, jako spíš ještě větší pocity marnosti a beznaděje. V posledním roce se již vidí za svým zenitem, vnímá se jako zapomenutá autorka, outsider. Kdyby jen věděla, jaký věhlas má do dnešních dní ! Na rozdíl od deníků například Gombrowiczových je Deník Woolfové mnohem intimnější, a i když se věnuje dění literárnímu i jiným autorům, či lidem v okolí, je zaměřen především na intimní svět autorky samotné. Ostatně sama to přiznává, že je pro ni deník tichou, nestrannou společnicí. Určitě o Woolfové něco napíšu. Něco ve smyslu - zjitřená citlivost, zaujaté oči a okolní svět.... celý text
Spisovatel a jeho přízraky
2002,
Ernesto Sabato
Vynikající a pro mě zcela zásadní sbírka esejů o psaní, především románů. Sabato vidí literatury, tedy tu její část, která jej zajímá jako objevování, nahlížení do známého neznámým, detailním způsobem. Román pak vidí opakovaně jako formu, v níž probíhá syntéza objektivního a subjektivního, abstrakce a konkrétního, dobra a zla, a která ve své polyfoničnosti, zásadní nedokonalosti je nejvýstižnějším způsobem zachycení „špinavého a nejednoznačného“ světa. Filosoficky pojmenovává onen typ psaní, který jej zajímá jako romantickou fenomenologii, tedy fenomenologické zaměření, výsek, s romantickým zápalem a vírou ve spisovatelovu volenost, kdy téma si nevolí on, ale sám je tématem svého díla volen, sám je vláčen touhou vyslovit „své“. Důležitým tématem je také rozpor mezi vědeckým, abstraktním poznáním v „čistých idejích“ a poznáním existenciálním, nečistým, ale bližším konkrétní existenci.... celý text
