zarivybagr
přečtené 156
Apoteóza vykořeněnosti
1995,
Lev Šestov (p)
K odvaze a ptaní se i tam, kde ostatní mlčí, vybízející kniha. Připomíná Pascalovy myšlenky, jednak aforistickou formou, jednak hlubokými sondami do lidského údělu. Je v ní plno boje proti obecným pravdám, autonomní morálce, spekulativním metafyzickým systémům, pozitivismu a vědě, která si činí právo být završující pravdou. Velmi připomíná myšlení filosofa Šafaříka, styčné body by se našly i s Berďajevem, minimálně ve výzvách k osobnímu hledání, odporu k objektivaci, proti které oba dva staví osobní, jedinečnou mystickou cestu.... celý text
Divoké palmy
2001,
William Faulkner
Tímto románem jsem pochopil, proč Ernesto Sabato tak vysoce cenil Faulknera. Jde opravdu o vyjímečného a mimořádného spisovatele. Z jeho ranné knihy Komáři, kterou jsem přečetl před nějakým časem to nebylo tak jasně patrné, Divoké palmy, napsané o 13 let později jsou již skutečně mistrovským dílem. Román je komponován velmi netradičně, jako prolínání dvou na sobě zcela nezávislých příběhů: Divoké palmy - o tragické lásce mladého lékaře a vdané umělkyně a druhý příběh Stařec Missisipi o trestanci, který za povodní zachrání rodící ženu, nějaký čas se o ni stará a žije s ní, aby pak nakonec byl jeho čin klasifikován jako útěk a on za něj dostal 10 let trestu navíc. Faulkner kombinuje různé vypravěčské pohledy spolu s vnitřními monology svých hrdinů, v Divokých palmách je velmi silné zobrazení vědomí mladého lékaře, jeho lásky, tragického činu pokusu o potrat, následného trestu a jeho odhodlání žít ve vězení v bolesti ve vzpomínkách. Osobnost ženy umělkyně je také velmi plastická, stejně tak je velmi zajímavý lidský typ její bývalý muž a jeho lidské vstupy do příběhu. Kniha velmi silná, pochmurná a tragická. Faulkner dokáže situace vylíčit poeticky a přitom syrově, toto spojení je obzlášť působivé a drásající. Rozhodně podnětný studijní materiál a velmi dobrý román,... celý text
Hyperion aneb eremita v Řecku
1999,
Friedrich Hölderlin
Pateticko-romantická báseň v próze, kde však patos nedráždí, protože je spojen s mnoha přesnými myšlenkami a jeho autor je typický člověk čistého srdce, idealista naturelem. Podobně jako jemu v tomto podobný pozdější autor Robert Walser končí šílenstvím, respektive vyloučením z "normální" společnosti jako údajný šílenec. Romantické ladění je zde spojeno s klasicistním ideálem Řecka, kde se většina děje, kterým jsou ale spíš hloubavé úvahy a hrstka dialogů psané formou dopisů, odehrává.... celý text
Lazebník - Hra doopravdy
1974,
Richard Weiner
Velmi spřízněná duše. Autor, člověk, který zcela jasně pochopil, co znamená "být a žít v Bohu" a kdo, nebo co, je Bůh. Zároveň si velmi silně uvědomoval, jak těžce sdělitelná, pokud vůbec, je tato zkušenost, toto poznání pro ty, kteří žijí v zajetí nevědomosti. Celý Lazebník je prodchnut Weinerovým útrpným pokusem se k duši nevědomého čtenáře různými triky probourat. Jak při tom musel trpět ! Velmi dobře rozumím jeho pocitům osamělosti....... celý text
S bolestí druhých před očima
2011,
Susan Sontag
Skvělá, velmi citlivá a své téma vyčerpávajícím a účastným způsobem popisující esej. Obžaloba války neskrývající jistou bezmoc z její zrůdností a toho, že jí lidé jsou schopni. Kniha jemně, hřejivě a přesvědčivě vybízející k lidskosti, ke které nás nedovedou mediální obrazy vzdáleného utrpení, ale jedině, kromě přímého prožitku, upřímně míněná snaha po pochopení. Podnět k účastnosti a dalšímu přemýšlení.... celý text
Pokušení svatého Antonína
1929,
Gustave Flaubert
Dramatický text popisující v groteskním světle pokušení provázející aksezi ranně křesťanského sv. Antonína. Je konfrontován nejen s "nepravými" kulty, bohy a sektami, ale také s celou tehdejší diskusí kolem výkladu Písma a života Krista. Setkává se tak s pohanskými bohy, s gnostiky, ariány atd., v závěru i s bájnými zvířaty a alegorickými postavami Ďábla, Vilnosti a Smrti. Vše se fiktivně odehraje během jediné noci, kdy je pochybami zkoušený Antonín vystaven mnoha, velmi obrazně propracovaným, halucinacím a vizím.... celý text
Dílo je vše
2005,
Gustave Flaubert
Flaubert ve svých dopisech skládá poklonu Umění, které je pro něj náboženstvím a které klade výš než samotný život. Autor má být ve svém díle jako Bůh (vnímaný Spinozovsky jako sama příroda) - tedy neviditelný a všudypřítomný. Opakovaně jde Flaubert v uctívání formy tak daleko, že popírá jakýkoliv význam látky a sní o formálně dokonalém díle, o vrcholu formálního Umění. Velkým paradoxem je tato snaha o maximální potlačení autora a jinde publikovaný jeho výrok "paní Bovaryová jsem já". V této jeho nejlepší a nejznámější knize zpracovává přeci své velké životní téma - člověka, jenž je zcela v zajetí literatury (modly Umění), pro kterého je život možný jen jako snaha o připodobnění literárním vzorům. Paradoxně tak největší sílu tvoří opovrhovaná látka, která u Flauberta vychází právě z jeho vlastního života. Kniha, kde je autor přítomen vlastní zkušeností, nejen jako vševědoucí Bůh v pozadí. Rozhodně ovšem inspirativní čtení zachycující vnitřní utváření spisovatele i okolnosti jeho tvůrčího procesu.... celý text
Verše Čechám / Stichi k Čechii
2014,
Marina Ivanovna Cvetajeva
Jak jinak u Cvetajevové, než velmi emotivní, vášnivé a výborně napsané verše. Svůj pobyt v Čechách, v Praze, hodnotila jako své nejšťastnější období, rozhodně je zde cítit silný vztah. Její verše reflektují ponížení Mnichovské dohody, předválečné a válečné roky. Hrají však velmi na strunu nacionalismu, vášnivého vlastenectví, což mi není vůbec blízké, ale pro situaci před druhou světovou válkou jde o naladění typické a těžko ho dnes soudit. Vášeň, vášnivý přístup k společenskému životu má ale asi k zápalu pro ideje, pro modly, pro takzvanou službu "vyšším" cílům, vždy blízko.... celý text
Ostych a důstojnost
2008,
Dag Solstad
Modernistickým psaním ovlivněná novela. Středoškolský profesor norské literatury, který si udržuje svůj "normální život" a je s ním pětadvacet let srovnaný, dostane kolaps, při němž zdemoluje neotvírající se deštník a verbálně napadne své okolostojící studenty. Ve větných repeticích a esejistickém románovém psaní jsme v retrospektivě seznámeni s hlavními okolnostmi jeho života, kde nenápadně, ale čím dál zřetelněji vysvítá fádnost, neuspokojenost, nenaplněnost a prázdnota jeho pečlivě střežené životní stavby. Svými vlastními slovy je s takovým životem smířen, ovšem kolaps na počátku novely jej přistihuje při něčem jiném. Až do konce novely sám neví, co tato událost znamená a bude znamenat, jen tuší, že je se vším známým a zavedeným konec. Styl psychologicky hluboký, podnětný a modernisticky průrazný. Ostatně slovy svého hrdiny se autor k lásce k modernismu vyznává, pro mě osobně je velmi zajímavý leitmotiv s Hansem Castropem z Kouzelného vrchu Thomase Manna.... celý text
