záškodník
přečtené 167
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
2003,
Alexandre Dumas, st.
Nenalézám pýchu v tom, když tvrdím, že je to tuze dlouhá kniha, jelikož komentáře podobného typu mi často lezou na nervy, ale faktem je, že Hrabě Monte Cristo má skoro 1300 stránek ze kterých by dobrých 300 mohlo shořet. Na podobný defekt trpí i "Běsi", přesto že dílá to jsou velkolepá. Moderní čtenář k dílu musí přistoupit s ocelovou trpělivostí a tolerancí vůči nudě, jelikož ať se vám to líbí nebo ne, v Hraběti se nepřílíš strhujících pasáží najde spousta. A. Dumas byl podobně jako Dostojevský v případě "Besů" vyplácen za stránky. Z mého pohledu tento přístup vybízí autora k nadhodnocování kvantity za cenu kvality, tím ovšem nemíním řící, že je to dílo opovržení-hodné, a člověk by s ním neměl ztrácet svůj drahocenný čas. Přes zmíněné nedostatky je Hrabě příběh ultimátního rozměru od historického kontextu (Francie v období ponapoleonském či v jeho závěru), psychologie postav (jejich nepravosti/nectnosti, jejich vášně, vnitřní konflikty) až po samotnou pomstu, o které tato dílo je. Hrabě je příběh o zadostiučinění, o rozhodnutích a nevyhnutelných následcích, o lidké houževnatosti a smrti. Až po útěk z vězení bylo dílo neuvěřitelně strhující a já se s rozumem v hrsti naivně neoddal představě, že takový bude i zbytek knihy. Abbé Faria, Edmondův intelektuální otec, se velmi rychle stal mojí nejoblíbenější postavou z díla. “You are my son Dantés! You are the child of my captivity. My priestly office condemned me to celibacy: God sent you to me both to console the man who could not be a father and the prisoner who could not be free Kniha mi velmi připoměla další francouzské dílo, které jsem četl pár let zpátky (Papillon, Henri Charrière).... celý text
