Boží duha přehled
Jaroslav Durych
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344876/bmid_bozi-duha-bjI-344876.jpg
4
62
62
Balada v próze o setkání dvou lidí, mladé ženy a starého muže, v opuštěném pohraničí zřejmě hned po válce. Dochází k trýznivému střetnutí, v němž jedna, trapičská stránka mužova charakteru nutí ženu k výpovědi o jejím minulém utrpení, zatímco druhá stránka mužovy povahy pomáhá oběma minulost překonat a najít cestu společného dorozumění. Prolínání protikladů stáří a mládí, smyslů a ducha, lidské konečnosti a věčnosti, životního utrpení a pocitu životní krásy vytváří přízračně působivou atmosféru. S doslovem Jana Patočky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Boží duha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Pořád to ve mně zůstává trochu vzpříčené, připadá mi, že žena tu nevystupuje jako člověk, ale spíš jako prostředek vysněný k vypravěčovu (a autorovu?) vykoupení. Monolog převlečený za dialog. Nějak se mi to nezdá správné.
V Zahradě mrtvých duší byla o této knize zmínka, takže logický krok byl ji přečíst. A rozhodně to stálo za to! Když si vypomohu slovy z příběhu, tak tato balada je něžná i posměšná, sladká i opovržlivá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Boží duha v seznamech
| v Přečtených | 94x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 31x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 5x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 1993 |  Bloudění |
| 1989 | Rekviem |
| 1969 | Boží duha |
| 1996 |  Služebníci neužiteční |
| 1991 | Z růže kvítek vykvet nám |
Kde novelu a beletrii čtenář hledá, nachází baladickou filozofii přetékající symbolikou sázející na čtenářův důvtip. Samotné Durychovy postavy jako by z románů psychologických, filozofických či teologických disputací vzešly. Snadné jsou paralely starý a mladý, vinen - nevinen, svědomí - bezcitnost. Ještě snadnější je skrýt je do aktů napůl vyslovených či vůbec nevyslovených. A tak já nepoučený čtenář - knihu si vybírám dle anotace - čtu však za tak dlouho, že její obsah ani náznakem už v paměti neuchovám - vstupuji do labyrintu úvah Durychových postav. Jen zlé skutky a neskrývaný strach napovídají. Nečetla jsem (zatím) jiné Durychy, a tak jsem byla bez přípravy vhozena do proudu jeho myšlenek. Dodatečně si přečtu, že novela byla napsána v letech 1945-1955. Aha! Čas i místo dostaly zřetelnější tvary, pokud by snad čtenář přece jen tápal. Pak již zůstává jen On a Ona. A smysl bytí v hrůze nebytí. Nepochybuji, že Boží duha si pro svou univerzální platnost musí svého čtenáře dnešní doby najít.