Démon přehled
Michail Jurjevič Lermontov
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242715/bmid_demon-VBp-242715.jpg
4
399
399
Poéma na zpola biblický a zpola apokryfní námět vypráví o padlém andělu, který je pro vzpouru proti božství odsouzen k věčnému neklidu a bezcílnému bloudění vesmírem. Báseň je nejen ohlasem básníkova vědomí bezmocnosti pod útlakem mikulášovské reakce, ale, jak říká autor doslovu, působí i jako nad jiné průkazný manifest takzvaného aktivního, nespokojeneckého, revolučního křídla v ruském romantismu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Démon. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (55)
Když si člověk uvědomí v kolika letech to Lermontov psal... opravdu geniální. Velká škoda, že zemřel tak mladý, mohl se velmi přiblížit ke svému životnímu vzoru Puškinovi.
Krásná poéma, kterou se ale vyplatí číst souběžně v několika překladech. Vlivem něj některé významy a situace mohou uniknout.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (5)
„Čím bez tebe je pro mě věčnost i všech mých panství nekonečnost? Zvuk prázdných slov, jež v prázdnu dlí, chrám bez božstva, byť rozlehlý.“
„Kam život lidský chce se pnout, když musí zase pominout? Zbude jen spravedlivý soud. Ač odsoudí, dá odpuštění. Jen smutek nelze překlenout, tak jako mně mu konce není. Ten nemá v hrobě klidně spát. Hned přivine se jako had, hned šlehá, pálí jako plamen, hned drtí mysl jako kámen. A přitom hrobkou věčně je, do níž jsem pohřbil naděje.“
„Co smrt si sevře do svých pout, to jí už nelze vytrhnout.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Démon v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 621x |
| ve Čtenářské výzvě | 48x |
| v Doporučených | 38x |
| v Mé knihovně | 174x |
| v Chystám se číst | 176x |
| v Chci si koupit | 29x |
| v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Démon |
| 1983 | Hrdina naší doby |
| 1978 | Z plamene a jasu |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1916 | Básně |
U maturity jsem si vytáhla romantismus a všechny překvapila, když jsem místo Máchova Máje začala mluvit o Lermonotovově Démonovi. Kromě závěru jsem zapomněla o čem vlastně byl, tak jsem po něm sáhla znovu. A jsem nadšená. Opravdu hodně nadšená. Asi víc, než když jsem ho četla v sedmnácti. V porovnání s Májem je to čtivější, přímější a není tam zbytečná vata, která mě u Máje trochu vadí.