Michail Jurjevič Lermontov citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1814 - 1841

Citáty (36)

„...pádíme krajem jako bouře a chtěl jsem splynout s tělem oře, aby moh ještě zrychlit cval...“

„"Moju dušu pokazil svet, moja obrazotvornosť je nespokojná a moje srdce nenásytné, všetko je mi málo: s takou istou ľahkosťou privykám smútku ako rozkošiam - a môj život stáva sa zo dňa na deň opustenejší." (Hrdina našich čias, s. 47)“

„(o ženách): Abychom se naučili jejich dialektice, musíme převrátit ve svém rozumu všechna školní pravidla logiky. Například- obvyklý způsob: Tento muž mě miluje, ale já jsem vdaná, z toho vyplývá, že ho nemůžu milovat. Ženský způsob: Nemůžu ho milovat, protože jsem vdaná, ale on mě miluje, z toho vyplývá… Několik teček, protože soudnost už neříká nic, ale většinou mluví oči, jazyk a vzápětí poté srdce, když vůbec nějaké je. (Hrdina naší doby)“

„Ač miluji, můj život jest krásnější leda o bolest.“

„Co smrt si sevře do svých pout, to jí už nelze vytrhnout.“ — Démon

„Co žena neudělá na zlost své sokyni. Vzpomínám si, že mi jedna žena věnovala svou lásku proto, že jsem miloval jinou.“

„Čím bez tebe je pro mě věčnost i všech mých panství nekonečnost? Zvuk prázdných slov, jež v prázdnu dlí, chrám bez božstva, byť rozlehlý.“ — Démon

„Člověk! Jak ubohý to tvor! ... Co chce? Všem zbývá místa dosti zde, pod čistými nebesy. Proč jediný, pln msty a zlosti, vždy nové krve přeje si?“

„Dvacetkrát vydám v sázku svůj život, dokonce i čest... ale svobodu neprodám!“

„Je strašné pomyslet, že jednou přijde den, kdy již nebudu moci povědět: já. (v osmnácti)“

„K jakému cíli jsem se narodil! Jistě nějaký byl a jistě jsem měl vykonat něco velkého, protože cítím, že mám nesmírnou duševní sílu... Jenomže jsem svůj úkol nenašel a dal jsem se strhnout nástrahami prázdných a zvrácených vášní. Z jejich výhně jsem vyšel tvrdý a chladný jako ocel, ale ztratil jsem navždy nejkrásnější květ života, ušlechtilé nadšení. (Hrdina naší doby)“

„K velikým lidem táhnou strázně jako bouře k horám.“

„Kam život lidský chce se pnout, když musí zase pominout? Zbude jen spravedlivý soud. Ač odsoudí, dá odpuštění. Jen smutek nelze překlenout, tak jako mně mu konce není. Ten nemá v hrobě klidně spát. Hned přivine se jako had, hned šlehá, pálí jako plamen, hned drtí mysl jako kámen. A přitom hrobkou věčně je, do níž jsem pohřbil naděje.“ — Démon

„Každá připomínka minulého smutku nebo radosti bolestně zasáhne mou duši a vyloudí z ní vždycky tytéž zvuky... Jsem hloupě stvořen, na nic nezapomenu... na nic! (Hrdina naší doby)“

„Kdo se domnívá, že prohlédá cizí srdce nebo, že do všech podrobností zná život svého nejlepšího přítele, krutě se mýlí. Každým srdcem, každým životem prochvěl cit, proletěla událost, jež nikdo nikomu nesvěří, a právě ony jsou to nejzávaznější, právě ony dávají tajný směr citům a skutkům.“

„Když umřít, tak umřít. Malá ztráta pro svět. (Hrdina naší doby)“

„Láska je jako oheň: pokud na něj nepřikládáš, vyhasne.“

„Mám v očích slzy, v srdci žár, a utichá ten žár a zchladá a na kámen má slza padá.“ — Z plamene a jasu

„Miluji nepřátele, i když ne po křesťansku. (Hrdina naší doby)“

„Myslel som: nevie nič, ona je na vine, nepoznal, zabudne, všetko sa pominie. (Maškaráda)“

„Rád jsem si představoval střídavě hned chmurné, hned duhové obrazy, které mi kreslila má neklidná a dychtivá fantazie. Ale co mi z toho zbylo? Jen únava jako po noční bitvě s přízrakem a zmatená vzpomínka, plná touhy. V tom marném boji jsem ztratil žár své duše i vytrvalost nutnou pro skutečný život. Vstoupil jsem do života, který jsem v myšlenkách už prožil, a zachvátil mě odpor a nuda jako toho, kdo čte špatnou nápodobu dávno známé knihy. (Hrdina naší doby)“

„Rád se projíždím na bujném koni ve vysoké trávě proti stepnímu větru. Dychtivě hltám voňavý vzduch, upírám oči do modré dálky a usilovně lovím mlhavé obrysy předmětů. (Hrdina naší doby)“

„Ráně v srdci se říká láska.“

„Soudit o duši a rozumu ženy, když jste si s ní zatancovali mazurku, je totéž, jako soudit o názorech a citech novináře, když jste si přečetli jeden jeho článek.“

„Spíš se mi dívej do očí něžně a s láskou horoucí, tak abych v přítomnosti bílé skoncoval s dávným černým zlem a vešel do jediné chvíle se vším, co žiji a jsem.“ — Z plamene a jasu

„Stesk - toť krutý vládce.“

„Ten, kdo je prázdný, je naplněn sám sebou.“

„To je tak aj s dušou: niekedy cítiš k človeku odpor, prinútiš sa byť k nemu milý, usiluješ sa ho mať rád... a on sa ti odvďačí zákernosťou. (Čudný človek)“

„Úcta má své hranice, kdežto láska žádné.“

„Už dávno nežiju srdcem, ale hlavou. Promýšlím a rozebírám své vlastní vášně a city s přísnou zvědavostí, ale bez účasti. Ve mně jsou dva lidé. Jeden v plném smyslu slova žije, druhý přemýšlí a soudí ho. (Hrdina naší doby)“