Michail Jurjevič Lermontov

Jako nedělní chvilka poezie vzpomínka na Démona tohoto mladého muže - básníka :

Má duše, vzpomínám, od dětských let
hledala zázračné, A měl jsem rád
veškeré svody světa, ne však svět
ten uměl mě jen zřídka upoutat ....

Jenomže všechny tyto představy
veliké lásky, nebo bezpráví
nebyly z hlíny země - byly báj
všechno v nich bylo peklo - nebo ráj ...

Zrozen po Napoleonově vítězném debaklu na Rusi.
Jak krutým osudem byly souboje, tak jako A. Puškin i J.M.Lermontov umírá v souboji jen o dost mladší, ve věku 27 let.
Básník kol něj smrt kosí přátele sdílí v básních svůj žal nad jejich ztrátou. Lásky a vroucí cit k ruské zemi jsou pastvou pro vyprahlé duše čtenářů.

Krásné verše talentovaného mládí.


Citace:
"Chci žít, jen ať mě smutek zkruši.
Štěstí a láska přespříliš
mě hýčkala už a mé duši
by prospěla teď muka spíš.
Je nejvyšší čas v boji se lstí
zaplašit všechny něžné sny.
Co je to básník bez bolesti,
moře, když bouře neběsní?
Za každé políbení Múzy,
jež spěchá k němu z rajských vrat,
básník svou trýzní platit musí.
Zadarmo slávu nesmí brát."

Upřímně - nikdy jsem nečekala, že mě může někdo z ruských autorů, kteří mi vždy přišli svým myšlením něčím vzdálení, takto zaujmout. A pak jsem narazila na Démona, který mě naprosto okouzlil a přes něj jsem se dál a dál dostávala k dalším básním, které tento talentovaný spisovatel za svého krátkého života stihl napsat a nezbylo mi nic jiného, než ho všem doporučit. Také se mi nelíbí vše - hlavně takové ty oslavy krajiny v Rusku a podobné věci, které se asi od zástupců romantismu očekávaly, ale v jeho díle se dá určitě nalézt velká spousta kvalitní a přemýšlivé tvorby.

"Na jaře, kdy se ledy hnou
a plují řekou neklidnou,
kdy místy holá země vnadí
svou černí louky budoucí,
kdy pole teprv čeká mládí
a mlha se v nich převrací,
má to v mé nahé duši snadné
to neblahé zlé tušení,
dívám se, jak příroda mládne,
a zda je mládnutí jen v ní.
Ruměnec, nedotčené rysy,
to všechno bere čas a jde,
a ten, kdo tolik trpěl kdysi,
už lásku v srdci nenajde."