Ignis fatuus přehled

dnes

Tak já vám nějak nevím... od autorky jsem četla Prameny Vltavy a to se mi líbilo.. ale.. tady to bylo všechno nějak moc překombinovaný.. Šumavu mám prochozenou křížem krážem a je super číst mrazivé až mysteriózní příběhy z míst, kde to znám, ale tohle mi nějak nešlo. Propojení šumavských legend s testováním lidí, kdy si ke konci člověk říká, že neví, jestli to vlastně pochopil správně... hodně mi to připomnělo Karikovu Trhlinu, kde jsem se chvílema opravdu bála. Tady jsem se nebála vůbec.

včera

(SPOILER) Kniha je psána poetickým jazykem, který se až k popsaným hrůzám vlastně nehodí. Avšak vzhledem k tomu, že autorka chce ponechat jistý půvab Šumavě, nejen děsivé ticho s očima (tedy v tomto případě mlha s očima?), pak je její záměr pochopitelný. Kniha je provázána složitým uzlem článků, které se zakládají na pravdě, lze je snadno dohledat, a vlastně i ověřit.

Nuže, tato knížka vlastně ani není o hrůzách paranormálních jevů, ale spíše o hrůzách nejen socialismu. Šumava jako oblast obehnaná drátem, který brání přechodu na západ. Šumava jako oblast spojená s nacisty. Autorka nenásilně popisuje hrůzy, které místní zažili.

Největší zimomriavky mi způsobilo zjištění, že tato výprava sloužila pouze jako experimentální králíci režimu, protože 'rudým' bylo jasné, že všech sedm členů zemře. Vlastně ono bude pouze o sedm zdrogovaných králíků méně. Chytrých. Pouze chtěli ověřit, kdy a jak se tomu stane, v jaké souvislosti.

Ve finále chápu i hlasy, které říkají, že to bylo moc překombinované. Vlastně souhlasím - bludičky, lidské prase, nemrtví, ale ani neživí, cestování časem, dvě duše v jednom těle, kapičky od režimu na omámení. Ale prostě to sedlo. Taková povýšená Trhlina. Avšak za přesah do oblastí socialismu, které moji hlavu zaměstnaly na hodnou chvíli, nemohu, než dát plný počet.