Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543373/bmid_ignis-fatuus.png
4
403
403
Audiokniha Ignis fatuus, autorka Petra Klabouchová, čtou Klára Suchá a Aleš Procházka, režie Daniel Tůma. HOROROVÝ PŘÍBĚH Z MAGICKÉ ŠUMAVY, KDE SI ŽIVOT A SMRT PODÁVAJÍ RUCE. Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Horory Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audiotéka
Interpreti: Aleš Procházka , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha je psána poetickým jazykem, který se až k popsaným hrůzám vlastně nehodí. Avšak vzhledem k tomu, že autorka chce ponechat jistý půvab Šumavě, nejen děsivé ticho s očima (tedy v tomto případě mlha s očima?), pak je její záměr pochopitelný. Kniha je provázána složitým uzlem článků, které se zakládají na pravdě, lze je snadno dohledat, a vlastně i ověřit.
Nuže, tato knížka vlastně ani není o hrůzách paranormálních jevů, ale spíše o hrůzách nejen socialismu. Šumava jako oblast obehnaná drátem, který brání přechodu na západ. Šumava jako oblast spojená s nacisty. Autorka nenásilně popisuje hrůzy, které místní zažili.
Největší zimomriavky mi způsobilo zjištění, že tato výprava sloužila pouze jako experimentální králíci režimu, protože 'rudým' bylo jasné, že všech sedm členů zemře. Vlastně ono bude pouze o sedm zdrogovaných králíků méně. Chytrých. Pouze chtěli ověřit, kdy a jak se tomu stane, v jaké souvislosti.
Ve finále chápu i hlasy, které říkají, že to bylo moc překombinované. Vlastně souhlasím - bludičky, lidské prase, nemrtví, ale ani neživí, cestování časem, dvě duše v jednom těle, kapičky od režimu na omámení. Ale prostě to sedlo. Taková povýšená Trhlina. Avšak za přesah do oblastí socialismu, které moji hlavu zaměstnaly na hodnou chvíli, nemohu, než dát plný počet.
Audiokniha:
No páni. No páni, no páni... Za 1. Obrovské překvapení z pera české spisovatelky a za 2. Totálně mimo můj žánr, přesto jsem hltala každé slovo. Příběh je velmi napínavý. Zpočátku jsem si říkala, že to bude jednoduché a přesné vím, co se stane. Ale jak se příběh posouval, tím víc do toho spisovatelka čtenáře zamotávala. Až jsem dospěla k bodu, kdy už to má hlava absolutně nepobírala a já neustále dumala, jak to vlastně je. Co je skutečnost a co jen výmysl lidské mysli. A konec mě dostal úplně nejvíc. Celé rozuzlení a nakonec i závěr jedné z postav. Velice příjemné překvapení. Opět důkaz, že bych měla dávat českým autorům větší šance.
Tak jsem to nějak nemohla dočíst, kniha podle mne velmi sugestivní a i když jsem byla téměř u konce a nemám ráda nedočtené příběhy...prostě to nešlo, přenechám jiným čtenářům i tak je to na 5 hvězd
Tato kniha ve mně vzbudila spoustu pocitů, otázek, mrazení a zvědavosti. Šumava je jedno z mých nejoblíbenějších míst v naší zemi, a zasadit tak temný a mysteriózní příběh právě do ní byl výborný nápad. Některé pasáže mě trochu zmátly, ale vlastně mi to bylo příjemné.
Možná duše opravdu nezemře a žije dál. Jen nevíme kde, ani kdy. Natož, co má za lubem...
Díla Petry Klabouchové si nějak získaly moji oblibu. Mají nezaměnitelný rukopis a je na nich znát faktologická příprava. Ale hlavně, každá kniha je zcela jiná. Alespoň, ty co jsem zatím četl. A tak je přirozené, že ne každá kniha všechny zaujme. Já už se těším, co přijde příště?
Po nadšení z knihy U severní zdi, jsem sáhla po dalším díle autorky, z počátku jsem byla nadšená, ale to brzy opadlo, přišlo mi to neskutečně zmatený a zamotaný, jediné co bylo čtivé byly pasáže s fakty
Knihu Ignis fatuus jsem si vybral, protože velice rád jezdím na Šumavu a mám rád její pověsti. Už samotná obálka mě zaujala a hned jsem tušil, že mě čeká něco mimořádného. A opravdu – kniha je skutečná jízda. Je to horor, jak má být, plný temných zákoutí a atmosféry, která vás vtáhne do světa šumavských legend a tajemství.
Příběh dokonale pracuje s prostředím mlhou zastřených kopců a lesů, které znáte, a právě to dodává knize tu správnou dávku děsu. Autorka bravurně mísí prvky nadpřirozena s místními pověstmi, což vytváří atmosféru, která je nejen strašidelná, ale i fascinující.
Po dočtení této knihy se na Šumavu jen tak brzy nevrátím bez toho, aby mi v hlavě nezůstávaly obrazy z tohoto příběhu. Je to rozhodně čtivé a skvěle zpracované, a pokud máte rádi horory, které se dotýkají místní historie a pověstí, určitě Ignis fatuus stojí za přečtení.
„Jsou chvíle, kdy je mlčení mnohem horší, než řev.A oni v té tmě obarvené úplňkem do všech odstínů hřbitovní černi mlčeli ještě děsivěji."
V prvé řadě musím opět smeknout před autorkou, co nám to zase nasadila do hlavy :-D Tato její nejnovější kniha pojednává o tajemných a temných legendách nevyzpytatelné Šumavy a tamější krajiny. Příběh je prokládaný výtažky z různých výzkumných materiálů, které tedy celé knize dodaly úplně jiný rozměr. Místy byly opravdu děsivé a znepokojující. Já si právě i díky nim knihu neskutečně užila.
Na začátku knihy se nečekaně objeví spálené tělo! Ale komu patří? Co se to v těch končinách vlastně děje? Proč se všechno děje v utajení? Co tam vlastně zkoumají?
Vzápětí se v příběhu objevuje postava Květy, která se zrovna loučí se svou malou dcerkou Pavlínkou. Květa je uznávaná botanička a má odjet na týden na záhadný výzkum na Šumavu. Pavlínka má před jejím odjezdem určité předtuchy, které si nenechá pro sebe...upřímně v téhle části jsem se bála asi nejvíc z celé knihy. Jsem totiž typ člověka, který věří na nadpřirozeno a v této části byla v tomto ohledu naprosto skvělá atmosféra a celkově za mě nejlepší část knihy.
Květa ovšem i přes všechna varování odjede, nemá totiž na výběr a my s ní tudíž vyrážíme po stopách výzkumné výpravy, která se vydává k řece Křemelná, zkoumat záhadné světelné jevy. Mají se pokusit odhalit zda se jedná o přírodní či umělý jev.
V této části jsem si myslela, že se budu bát mnohem víc, ale spíš mě fascinovalo to gradující duševní šílenství, kterého jsme byli svědky. Zažít něco podobného by nechtěl určitě nikdo z nás.
Finále knihy bylo skvělé a já jsem nadšená :-)
Šumava a její legendy jsou pro mě fascinující, ovšem další cesty do těchto končin si velmi rozmyslím, co kdybychom přece jen narazili na mlhu s tisícem očí, která smrdí mršinou...:-)
„Naučili se s tím žít. S přeludem. Se špatným svědomím. Protože Šumava nezapomíná. A neodpouští."
Jako kdyby King zajel na dovolenou na Šumavu.
Pro mě je to teď jeden z nejlepších hororů co jsem četl. Na knihu jsem myslel i po odložení. Vzbuzovala takový ten podmanivý, vnitřní strach a pocit že za vámi někdo stojí. Děj má spád, každá kapitola končí napínavě a jsou prokládány skutečnými událostmi. V celé knize se setkáváme s inspirací skutečnými příběhy. Jen mě mrz,í že jsem knihu nečetl na mlhavý podzim, ale za slunného léta.
Autorka umí skvěle navodit děsivou atmosféru tajemné Šumavy. O to více, že čerpá z tamních příběhů a kronik. Horory příliš nemusím, takže jsem dost vystoupila ze své komfortní zóny, čehož rozhodně nelituji. Nicméně při čtení jsem se moc nebála a místy byla v dějí celkem ztracená. I zpětné přemýšlím, co se tam vlastně všechno stalo. Celkově byl příběh hodně zajímavý, ale od autorky preferuji jiné knihy.
Obvykle platí, že jedna stránka filmového scénáře vydá na jednu minutu filmu. A protože taková Záhada Blair Witch, jejíž děj by se dal k příběhu Ignis Fatuus, má 81 minut, lze předpokládat, že její scénář má zhruba 80 stran. To by tak nějak bylo adekvátní i pro děj téhle knihy.
Neberte to jen špatně. Klabouchová píše čtivě, příběh má spád, každá kapitola končí cliffhangerem… Ale občas je to prostě natahované trošku na sílu, jazyk je expresivní, aby vzbudil ty správné emoce, jen to místy působí otravně. Problémem taky je, že když autorka nepíše za hlavní postavu (ich forma), popisuje děj očima vedlejších postav (er forma), ale všichni znějí a myslí úplně stejně.
Kolem a kolem je to solidní žánrovka, na české poměry super, ale trochu u mě převládá zklamání.
Tohle je můj šálek kávy. Miluju duchařinu. Netvrdím, že jsem všechno pochopila, ani neříkám, že nejsem zmatená. Ale to mi vůbec nevadí. Jsem krásně zmatená. Narozdíl od postav v příběhu. Ty jsou zmateny děsivě. Posloucháno jako audio, perfektně namluveno.
„Všechno jednou zmizí. Jen ty šumavské kopce kolem ne. Trochu se změní, a přece stále stejné. A budou si pamatovat. Ještě dlouho po nás. Všechny ty, co za pár stříbrných Šumavu zradili, zjizvili, rvali na kusy.“
Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době přečetla. Nepochybovala jsem o její kvalitě už před jejím uvedením na trh, líbily se mi totiž i autorčiny knihy předešlé. Ale tohle je fakt pecka!
(SPOILER)
Šumavská pohádka pro dospělé, složená (nejen) z místních povídaček a pověstí, šmrncnutá socialismem. Drsná, občas děsivá a smutná - Příběh vykresluje hlavně lidskou povahu a to, že největší zlo se často ukrývá v lidech a někdy vyleze ven.
Sedmičlenná výprava, zima, les, všudypřítomné bahno, neidentifikovatelná světýlka, dezorientace, strach, panika a černá šmouha na duši téměř všech zúčastněných
Během čtení si nelze nevzpomenout na Trhlinu od Kariky, která je však psána úplně jiným stylem a má i jiný spád. Pokud zde však byla inspirace, tak autorka příběh o tajemných světlech rozhodně posunula o stupínek výš.
Text je psán jak ich formě tak er formě - je tak jasné, kdo je hlavní postava, která uceluje celý příběh. Prokládání zápisky z vyšetřování je zajímavá forma jak nerušivě nahlédnout do pověstí či starších událostí. Jen na konci mi zůstalo neznámé - kdo a jak skupinu pozoroval, že dokázali určit přesný čas úmrtí. A trochu mi bylo líto, že v příběhu nedostal větší prostor Hadí velitel a Pavlínka.
V epilogu se z úst autorky dovídáme, že tanec s mrtvými je skutečným příběhem. Ten je omílán i v mnoha novinových článcích - stačí gůglit. A není tak problém najít odkaz na badatele.net kde je tento příběh vyvrácen a doložen dokumentem, že likvidaci hrobky provedli referent ONV a zaměstnanci STK. - To je tak na objasnění, že ani v doslovu nelze všemu věřit :)
Proč já si tohle dělám? Přesně vím, na co si můj mozek vzpomene ve chvíli, kdy budu bloumat sama uprostřed hor na nějakém svém dalším výletě. Samozřejmě, že na příběh z téhle knihy. I tak bych se ale nejraději na Šumavu hned rozjela. Po přečtení vás to tam začne táhnout a minimálně budete zkoumat mapy a fotky z těch míst. Co se týče příběhu, může působit trochu překombinovaně, ale podle mě je to tím, že se autorka snažila do jedné knihy vměstnat co nejvíc z legend a příběhů, které nasbírala, tak jak uvádí v epilogu. Každopádně jsem knihu i tak raději četla přes den. Po večer totiž můžete i v bezpečí panelákového bytu slýchat zvuky, které vás znervózní..
To, že Petra Klabouchová skvěle píše, asi všichni víme. To, že kniha U severní zdi byla dokonalá, netřeba připomínat. To, že se pokaždé všichni velmi těšíme, ale zároveň možná i trochu bojíme, když našim oblíbeným autorům vychází kniha, je asi jasné. Bojíme, protože chceme, aby laťka zůstala stejně vysoko. A já mám takovou radost, že mě kniha Ignis fatuus nezklamala!
To vám zase bylo skvělý!!! Hororový příběh ze Šumavy, vycházející z lidových pověr a pověstí, plný záhadných světel, která umí okouzlit, přivábit a zabít… Kniha je vlastně taková (ne)typická vyvražďovačka, kdy se skupina lidí dostane do nějakého místa/situace a postupně ubývají.
Celou dobu budete přemýšlet, co je realita a co sen, kdy už se celá záležitost nějak rozumně vysvětlí (a je to vůbec potřeba?), budete fandit některým postavám, ale možná ve skrytu duše budete fandit i bludičkám, jejichž kouzlo se skrze stránky přenese i na vás...
Skvělý, smekám, 5/5, knihu si stopro poslechnu i v audioverzi a nutně potřebuji jet na Šumavu, kouknout se, jestli nenajdu nějaká ta světýlka…
No ty kráso! Tohle jsem teda vážně nečekal. Snad se autorka neurazí, když jí přirovnám k tomu nejlepšímu z próz Ludvíka Součka. Součka miluju a za mě to bylo naprosto skvělý. Pokud máte rádi "Součkovský" tajemno (v tomhle případě bez propagandy), pak rozhodně doporučuji. Byl by to skvělej námět i na zfilmování a bylo by hrozně fajn, kdyby se toho někdo odvážnej chytnul!
Začala jsem ji číst v papírové podobě téměř hned, jak vyšla. Ale ve vedrech u bazénu se mi netrefila do nálady a já ji odložila na podzim. PAK na mě vyskočila jako audiokniha na Audiotéce.
Zapla jsem ji do ucha na vycházkách se psem, při západu slunce a pak po tmě, tmavým lesíkem. Nádhera. Jak já se bála děcko! Tak moc sakryš.
Takže, toto je milý čtenáři knížka, u které se budeš bát. Tím bych začala a je to alfa a omega tohoto titulu.
A jestli se rád bojíš, budeš se krásné bát, vytříbeně. ;-)
Unikátní krajina zakonzervovaná v čase -
to je přátele Šumava.
Po úvodu jsem si říkala - tam pojedu na dovolenou, to z ní jak pro mě, paráda.
No…. :-D po poslední stránce mě tam nikdo nedostane, mám nyní nefalšovány respekt a tuhne mi krev v žilách. Říkám si, jestli to nebyl záměr autorky ať jim tam netrajdá moc turistů.
“Ticho toho místa bylo výhružné. Nechtělo nás tam. Všude kolem. Všude pod námi. V té prastaré šumavské půdě spali mrtví a zase je tu někdo budil, další vetřelci.
Skupině lidi na Šumavě se dějí podivné věci, u kterých oni i ty přemýšlíte, jestli se dají racionálně vysvětlit.
Tato rovina se odehrává během komunismu.
Nicméně koncept knížky je tak chytře udělaný, že se podíváš i do dob minulých. Střídají se tu totiž v pravidelných intervalech i pasáže, které popisují lidové pověry a znepokojivé události dané oblasti.
Ty hrůzy tady jsou původem nadpřirozené i lidského charakteru, děsivost stoupá, přemýšlíš, co je horší a konec ti vyrazí dech a vše ti krásně do sebe zapadne.
Je to zase vymazlená knížka, která určitě dala spoustu práce, informačně bohatá. Zaslouží si, abych ji po čase vstřebala opět a zachytila co mi uniklo, třeba už v té papírové podobě.
Audioknihu doporučuju moc. Střídají se tu Klára Suchá a můj milovaný Aleš Procházka.
Štítky knihy
Šumava pověsti horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Tak já vám nějak nevím... od autorky jsem četla Prameny Vltavy a to se mi líbilo.. ale.. tady to bylo všechno nějak moc překombinovaný.. Šumavu mám prochozenou křížem krážem a je super číst mrazivé až mysteriózní příběhy z míst, kde to znám, ale tohle mi nějak nešlo. Propojení šumavských legend s testováním lidí, kdy si ke konci člověk říká, že neví, jestli to vlastně pochopil správně... hodně mi to připomnělo Karikovu Trhlinu, kde jsem se chvílema opravdu bála. Tady jsem se nebála vůbec.