Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543373/bmid_ignis-fatuus.png
4
754
754
Audiokniha Ignis fatuus, autorka Petra Klabouchová, čtou Klára Suchá a Aleš Procházka, režie Daniel Tůma. HOROROVÝ PŘÍBĚH Z MAGICKÉ ŠUMAVY, KDE SI ŽIVOT A SMRT PODÁVAJÍ RUCE. Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Horory Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audioteka
Interpreti: Aleš Procházka , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Kniha Ignis fatuus od Petry Klabouchové je fascinujícím příběhem, který vás okamžitě přenese do mrazivých zákoutí Šumavy. Autorka mistrně vykresluje tajemnou atmosféru pohraničí sedmdesátých let, kde se mísí dusivá realita doby s dávnými legendami. Čtenář se ocitá v prostředí, které je zároveň nádherné i děsivé – šumavské slatě, opředené pověstmi o bludičkách a beztělcích, jako by samy ožívaly a stávaly se živoucí součástí příběhu. Tajemné světelné jevy a napětí mezi realitou a mýty vytvářejí půdu pro originální a nezapomenutelné vyprávění.
Příběh sleduje vědeckou výpravu, která se vydává prozkoumat záhadná zjevení v nepřístupném kraji kolem řeky Křemelné. Postavy nejsou pouhými nositeli děje, ale živými bytostmi s vlastními bolestmi a tajemstvími, které si nesou z minulosti. Každý z členů výpravy je svým způsobem zranitelný, a právě to je klíčem k pochopení jejich chování uprostřed neklidné a zdánlivě nebezpečné přírody. Autorka si dává záležet na tom, aby každé jejich rozhodnutí působilo autenticky a uvěřitelně. Zároveň vás ale zanechá na pochybách – co z toho, co se děje, je skutečné, a co je jen iluze nebo výplod mysli unavené izolací a strachem?
Jedním z vrcholů knihy je dokonalé propojení dějové linky se šumavskými pověstmi. Klabouchová zachytila ducha kraje a jeho historií prodchnutou magii tak přesvědčivě, že máte pocit, jako byste byli součástí příběhu. Historický kontext a tísnivá atmosféra pohraniční stráže dodávají příběhu realističnost a hloubku. Ačkoliv se místy může zdát, že se autorka nechala unést fantazií a některé momenty působí poněkud neuvěřitelně, tato místa dodávají knize na dramatičnosti a udržují čtenáře v neustálém napětí.
K Ignis fatuus nelze přistupovat jen jako k pouhému příběhu – je to cesta. Cesta do krajiny, která nezapomíná, do mysli, která může snadno ztratit pevnou půdu pod nohama, a do minulosti, která ovlivňuje přítomnost víc, než si chceme přiznat. Pokud hledáte příběh, který vás pohltí, přiměje vás přemýšlet o hranicích mezi skutečností a legendou a nabídne nezapomenutelný čtenářský zážitek, pak je Ignis fatuus ideální volbou. Petra Klabouchová opět ukázala, že dokáže vytvořit literární dílo, které spojuje českou krajinu, historii a fantazii do podmanivého celku.
Sofistikovaně bezbřehé nebo bezbřeze tajemné? Rozpínavě znepokojivé. Umí popsat děs podobně jako Karika...jen potřebujeme vstoupit do hlubin představivosti dál a vypnout pud sebezáchovy. S ním se to číst nedá:).
"Člověče, není koně, na němž bys ujel sám sobě."
"Šumava se nedá naučit. Pochopit. Ani vysvětlit."
„Vy… vy jste nás sem zavolali, abychom tady honili… ehm… bludičky?“
Česká odpověď na slovenskou Trhlinu Jozefa Kariky. Petra Klabouchová ovšem nepatří k těm tvůrcům, jež by stylistiku brali na lehkou váhu, pročež i obyčejný popis krajiny na konci světa by jednoho dokázal dovést k depresi. A byť úvodní kapitoly vytvářejí v mysli čtenáře chaos, jakmile se přes ně prokouše, dál už mu autorka servíruje plnohodnotný horor o skupině vědců vystavené paranormálním šílenostem v mlžném prostředí šumavských hor. Kombinace strohých vědeckých zpráv a hrůzyplného očekávání pak v sobě nezapře inspiraci nejasným osudem Ďatlovovy výpravy. Spisovatelka se však nepouští do nějak sofistikovaných konspirací ani nesklouzává k banálně explicitnímu násilí. Všechno funguje takřka perfektně, až do okamžiku, kdy děj doběhne do cílové rovinky. Nejde přitom ani tak o vysvětlování nevysvětlitelného, jako spíš o dlouhé dohrávky, které jednoduchou zápletku až zbytečně moc rozvětvily, aniž by to podle mě bylo potřebné.
První setkání z autorkou.
Oslovila mě již obálka knížky a prostředí Šumavy, do kterého je děj zasazen.
Příběh je zajímavě postavený, autorka si vyhrála s mýty a legendami onoho kraje, které má opravdu dobře nastudované. Líbilo se mi použití faktů z autentických dokumentů.
Je čistě a poutavě napsané a nechybí notná dávka mrazení v zádech.
,Šumavská mlha je jako čas. Nikdo a nic jí neuteče. Bílá hladová prázdnota, co si najde každého."
Minulost, ukrytá za hustou mlhou tajemství opuštěných území, polorozpadlých stavení, zatížených karmou násilného vysídlení a následně psychopatickou vládou jedné strany.
Mystika starých Keltů, pověry, povídačky, pověsti, močály, bažiny a ... bludičky ...
Poetický text střídá komisní styl vyšetřovacích spisů a já jsem čím dál zmatelnější. Jakobych se společně se členy podivné expedice do nitra Šumavy motala v bludném kruhu.
Toužebně očekávám konečné rozuzlení.
Sugestivnost textu je až neskutečná.
PŘÍTOMNOST:
Praha, hodina mezi psem a vlkem a já mám konečně dotčeno. Konečně!
Co to bylo?!
Slyším podivné klepání, šustění...
Světlo bliká...
Hlasy?!
Ignis fatuus prostoupil hranicí magičnosti.
Ignis fatuus je zde...
P.S.: A lesy kolem už zase vaří mlhu....
Je to tak trochu jiný žánr. Autorka sice vždy poukáže na události z historie, ale vždy to pojme svým způsobem. Já jsem se třeba vůbec nebála, ale brala jsem to jako symfonii slov. Hrozně jsem si užívala, jak byl ten příběh seskládaný. Slova, atmosféra, legendy. Krásné.
Absolutni cringe. Vetsinu textu zaplnuji kvetnate popisy, privlastky a prirovnani a dej se tam moc nevyskytuje (fakt jak nejaka stredoskolska soutez ve slohu). Dalsi otravna vec bylo predcitani ze spisu. Nedrzi to cele moc pohromade, nedava mi to smysl, nema to pravidla a nechapu to, ale to muze byt problem na moji strane. Zaverecna tretina mi tam prisla uplne zbytecna. Co se podarilo, byla dost ponura atmosfera, ale na dobry pribeh nestaci psat, jak je vsechno na levacku.
Děsivé! Ale skvělé. Já se nerada bojím, ani u knížek ani u filmů. Ale tuto jsem musela dočíst. I když jsem si ji musela párkrát odložit na druhý den, protože jsem z toho napětí měla mizernou náladu. Autorka vypráví skvěle. Umí navodit atmosféru. Mně to opravdu ovlivňovalo emoce, hodně to se mnou pracovalo. Děsivé mi přijde i to, kolik z toho může být pravda - viz. epilog. Postupně si chodím stezku kolem republiky, Šumavu mám před sebou, nevím, jestli tam zvládnu přespat v lese, v tuto chvíli bych to fakt nedala. Od autorky je to moje druhá kniha, každá jiná, a obě výborné.
Už nikdy asi úplně klidně neusnu v Kašperských Horách. Bylo to příjemně mrazivé. Jen konec byl takový zvláštní, asi dvakrát jsem měla dojem, že už čtu poslední stranu a zjistila jsem, že se pletu.
Atmosférická kniha z mojí milované Šumavy. Autorka se zřejmě
inspirovala Trhlinou od Kariky, ale má svůj typický, nezaměnitelný
styl. Zakomponované i prvky skutečné historie. Pěkné!
Šumava nezapomíná.
Sedmdesátá léta na Šumavě. Rostlinnou bioložku Květu (krycí jméno) povolá StB spolu s dalšími 4 vědci do oblasti Křemelné, aby zde zkoumali světélkující jevy, které se zde vyskytují. Mají udělat průzkum, zda se jedná o přírodní jevy nebo o nějaké moderní technologie ze západu. Jakmile se skupina vědců vydá do lesa, čas přestává existovat a hranice mezi pravdou a halucinacemi se neustupující mlze rozplývá.
Tak díky Petře na Šumavu už nikdy nejedu. A pravděpodobně už nikdy nepůjdu ani do lesa.
Já v kloboucích vypadám divně, takže před Petrou smekám pouze ten pomyslný. Jedna z nejlepších knih tohoto roku. Petra Vás vtáhne do děsivého příběhu, kdy po celou dobu čtení budete napjatí a plní úzkosti. Já byla místy taky dost pos… vystrašená. Prý pohádka pro dospělé, to určitě
Propojení pravdivých událostí, skutečných lidí, nechutných praktik StB s babskými povídačkami a legendami vytvoří kombinaci, ze které opravdu mrazí. („Babiččino vyprávění před spaním, které sice nikdy nikoho neuspalo, ale zato jsme už strachy z postele nevylezli až do rána.“) Nevím, jestli mě víc děsili beztělci a dvoudušníci nebo SUPi a pavilon 17. Ani nevím, kde byla ta hranice mezi pravdou a mýty a to mě děsí nejvíc – Tanec s mrtvolami byl skutečný? Vážně?!?
Petra je fantastická vypravěčka a já potřebuji další její knihu.
5*/5* Já opravdu nemám slov. WOW.
Ačkoli horory nevyhledávám, po knize jsem sáhla po přečtení skvělého románu U severní zdi. Velmi se mi líbí, jak autorka pracuje s jazykem a umí skvěle vykreslit atmosféru. To se jí povedlo i v Ignis fatuus, hlavně začátek byl pro mě napínavý, čekala jsem, co přijde, a už při scéně ve vlaku mi bylo úzko. Každopádně asi v polovině knihy mi nastalé situace a jevy přišly poněkud překombinované a při některých výjevech jsem vnitřně „odvracela zrak“. Závěr byl za mě dobrým rozuzlením. Oceňuji začlenění vyšetřovacích spisů, připomnělo mi to Tučkové Žítkovské bohyně.
Od autorky znám jen U severní zdi, což je pro mě jedna z nejkrásnějších knih, které jsem v posledních 2-3 letech četl. Byl jsem zvědavý, co autorku, která takovým způsobem dokáže zpracovat tak závažné téma, vede k napsání hororu. Bohužel jsem to nepochopil. To, co bylo v této knize nejsilnější, byly ty vlastně realistické popisy komunistické likvidace Šumavy. Tohle, kdyby se pořádně rozpracovalo, mohlo klidně konkurovat Zdi. Bohužel ty hororové časti byly o několik levelů níže. A když už to začalo být zajímavé a tajemné, přišly vstupy ze současnosti, které to tajemno zase odstřelily. Proboha, co to je na VŠCHT za katedru? Před 50 lety jsme se tam učili jen chemii. I když vlastně jako Pardubičák nevím, co měli za předměty Pražáci :-). Musím zkusit i nějakou autorčinu detektivku.
Krásně tajemné vyprávění že Šumavy. To mám ráda. Moc se těším na další knihy, našla jsem oblíbenou autorku.
Asi takhle: knihu jsem četla za denního světla, měla fakt atmosféru. :)
Nejsem fanda žánru, ale času s touhle knihou nelituju. Příběh s využitím reálných událostí a míst, člověka to nutí přemýšlet, co je ještě možné, co ne, a jak by sám obstál.
Přestože horory moc nečtu, tak když se ke mně dostala knížka od Petry Klabouchové, od které jsem ještě nic nečetla, řekla jsem si, že ji dám šanci. Musím absolutně vyzdvihnout atmosféru, která byla v knížce vykreslená. Úplně mě pohltila mysteriózní nálada, která koukala z každé stránky a přestože jsem měla zadek stažený strachy, tak jsem potřebovala číst dál.
Na Šumavě jsem byla, naposledy před dvěma lety a uměla jsem si spoustu míst představit. Sama v horách bydlím a vím, jak mlha je v horách magická.
Co mě maličko mrzelo bylo, že jsem si nevytvořila vztah k žádné postavě a vlastně mi bylo úplně jedno, co se s nimi bude dít. Vím, že zde měla mít hlavní úlohu příroda a atmosféra knížky, já ale mám ráda, když můžu postavám fandit a nebo jim přát jejich smůlu. Mě ale byli všichni jedno.
V příběhu bylo pár pasáží, u kterých mě úplně zamrazilo a já si je četla několikrát dokola. A to mi teda v tu chvíli jedno nebylo.
Od paní autorky jsem četla knihu U severní zdi, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její dílo. Tentokrát jsem zvolila audioformu a nesmírně jsem si to užila.
Moc mne bavila ta zápletka - dobře vystavěná, za mne dobře propracované od začátku až do konce. Umělo mne to pohltit, udržet pozornost až do konce, prožívat to s těmi postavami. Hodně tu zapracoval genius loci - skvěle popsané místo, to prostředí, skvělá atmosféra, lokální legendy. V kombinaci s vyšetřováním a zapojením vojenských aktivit a tajností - dobře zvládnuté.
Pravda, zpočátku bylo pro mne trochu matoucí sledovat ten časový sled a orientovat se v postavách, ale jakmile jsem si to ujasnila, šlo to jako po másle a byla to za mne vynikající jízda. Místy mi to trochu připomínalo Jozefa Kariku a jeho Trhlinu, což jsem ocenila. Pro mne to je příjemně napínavé, tajemné, mysteriózní. Moc jsem si to užila.
Své určitě udělalo i to, že knihu namluvili Klára Suchá a Aleš Procházka, kteří tu odvedli vynikající kus práce.
Nakonec tedy plný počet. Sice slabších 5 hvězd, to kvůli tomu pro mne zmatenému začátku, ale celkově za mne pecka. Tohle se mi fakt trefilo do noty. Za sebe rozhodně mohu doporučit.
Autorka píše moc hezky, sloh perfektní, vyjádření dokonalé - excelentní. Tedy forma na jedničku. Vybrané prostředí - Šumava obdivovaná mnou popsána tak jak jsem očekával . na jedničku. Spojení fikce s dobovými dokumenty: příběh staví přede mne vzhledem k mému věku ztíženou orientaci v textu - zde to pro mou věkovou skupinu na jedničku nevidím. Od zhruba poloviny knihy jakoby se příběh expedice motal v kruhu - možná zbytečné natahování děje.
Je to moc pěkné čtení, přesto jsem se nemohla začíst. Asi nebudu jediná, pro koho to byla nečekaně "těžká" kniha. Jak tak o tom přemýšlím, docházím k závěru, že tam toho prostě bylo moc. Moc paranormálních jevů na krátkou dobu a na hrstku lidí. Líbilo se mi prolínání děje s odbornými texty, několikrát jsem se vracela na začátek knihy, abych se ujistila, co kdo kde a kdy viděl. Že je Šumava po všech směrech drsná, to tak nějak víme, ale líbila se mi představa téhle ještě drsnější, až krvelačné Šumavy. Zajímavé, že k nám dál do jižních Čech se tyhle báchorky už nedostaly, tady si normálně žijeme a umíráme, ale na Šumavě? Co smrt, to dvoudušník, jako na běžícím pásu! :-) Autorka má nadání na lákavá témata, jsem zvědavá, s čím se vytasí příště.
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Prvotně jsem knihu zvolila proto, že se děj odehrává kolem mé milované Křemelné a od Vydry, aby se pak spojily do Otavy. Už jen cesta podél břehu obou řek vám vypráví příběhy. Už jen příroda tady čaruje a bájí . Když k tomu přidáte ne ledajaký příběh , vznikne z toho naprostý unikát- Ignis Fatuus. V 70 letech se na mnohá místa Šumavy dostali buď jen pohraniční stráž, nebo lidé opouštějící na věky své domovy. A to vše, jejich bol a jejich naděje, si zdejší příroda zapamatovala a vypráví dál....
Do Kašperek jsme jezdívali ještě s dětmi a nechali jsme je různě po lesích pobíhat - no ale teď , pokud se tam podíváme s vnoučaty.... nevím, nevím, jestli je pustím z dohledu...