Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543373/bmid_ignis-fatuus.png
4
927
927
Audiokniha Ignis fatuus, autorka Petra Klabouchová, čtou Klára Suchá a Aleš Procházka, režie Daniel Tůma. HOROROVÝ PŘÍBĚH Z MAGICKÉ ŠUMAVY, KDE SI ŽIVOT A SMRT PODÁVAJÍ RUCE. Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Horory Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audiotéka
Interpreti: Aleš Procházka , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Hodně solidně napsaný mysteriozní thriller. Děj byl napínavý a obsahoval velké množství "wtf" momentů. Většinou nemám moc rád skánání mezi časovými liniemi, ale tady mi to sedlo a nerušilo z četby, spíše naopak. Na konci jsem cítil malinkaté zklamání, ale věřím, že za nějaký čas se mi ukončení v hlavě rozleží a zklamání se vypaří jako mlha nad šumavskou slatí (popravdě se začíná rozléhat během psaní tohoto komentáře). V budoucnu určitě vyhledám další autorčiny knihy.
Mě se kniha líbila to popsání některých věcí více něco méně ze začátku se mě líbilo i pasáže z vyšetřovacího spisu později už to bylo tam moc na husto. Konec byl moc překonbinovám ale jinak dobrý
Bohužel se nemohu přidat k nadšenějším recenzím. Příběh, kulisy, atmosféra, všechno fajn. Jenže jsem měl celou dobu potřebu s knihou zatřást, aby se v ní písmenka a slova přeházela. S textem jsem víceméně pořád jen bojoval a často se podivně ztrácel, přeskakoval odstavce. Tohle mi vůbec nesedlo.
Výborné, napínavé, strašidelné, čtivé. Závěr podle mě na jedničku. Musím říct, že Květě a Klementovi jsem fakt fandila, ale žádný happy end se nekonal. Jsem moc ráda , že už jsem na Šumavě byla, jelikož po přečtení se tam opravdu nechystám a pokud někdy v daleké budoucnosti, až čas dá trochu zapomenout dojmu z knihy, tak snad jen v létě a za slunečného počasí:)
(SPOILER) První polovina knihy je velmi svižná, čtivá a člověk je takřka okamžitě vtažen do děje. Šumavu miluju a i když okolí Křemelné nemám skoro vůbec prochozené, dokázal jsem si barvitě představit, jak vypadá okolí a jak působí na hlavní hrdiny. Autorka také hojně využívá všelijaké stylistické prostředky, až jsem si vzpomněl na hodiny českého jazyka na střední škole, kde jsme hojně psali slohy. Každopádně někde za půlkou se děj překlene v totální mordu a i když jsem nečekal "Hollywodské" zakončení (romantika při západu slunce), tak si myslím, že konec byl dost přehnaný a pro mě neuspokojivý.
Musím předeslat, že nemám ráda horory jak v televizi, knihách nebo v životě. O to víc mě tahle kniha dostala. Autorka umí skvěle poeticky psát, spousta přirovnání bylo lahodné číst. Hodně míst jsem si zároveň vyhledávala, protože mě zajímalo jak vypadají a už během čtení mi došlo, že tento mistrovsky poskládaný příběh je vystavený na opravdových místních legendách. Skvělý nápad! Pro mě, jako pro krajináře velice inspirativní a kdybych nebyla strašpytel, hned bych do Křemelné vyrazila ;-).
Moc mě to mrzí, ale toto není ideální čtení pro mě. Autorka v doslovu píše, že většina se zakládá na pravdě nebo pověstech, to mě hodně překvapilo. Kniha má silnou hororovou atmosféru. Některé části , ale bohužel byly nad mé chápání. Žánr horor není můj šálek kávy. Přesto je knížka velmi čtivá, sugestivní a asi si jí budu muset zkusit za nějakou dobu přečíst znovu, třeba ji pochopím a užiji si ji více.
Z první poloviny knížky jsem byla naprosto unešená. Velmi přesvědčivý popis depresívního vojenského pásma na Šumavě v celkem nedávné historii, mlha, zima, tma, pár vědců, vojáků, záporáků a jedna velká záhada k tomu - karty jsou rozdané a můžeme vyrazit do akce... Autorka tedy vážně psát umí, má smysl pro "mikro-pointu", bohatý jazyk, načetla jistojistě tuny materiálů. Ani ty občas kritizované vložené odborné studie mě nerušily. Ale pak se to nějak zaseklo, zacyklilo a celé se mi to nějak rozsypalo pod rukama. Až příliš všeho - starých historek, mrtvol, ztracenců, šílených, bloudění, mlhy ... bylo toho prostě všeho moc a už jsem se do toho jednoho strašidelného příběhu nemohla tolik ponořit.
Horory jako takové cíleně nečtu, tady jsem po knížce šáhla, aniž bych dopředu tušila, co mě čeká. Než explicitně popsané scény, které mi místo příjemné husí kůže přivolají spíš pocit na zvracení, mám raději postupně budované tajemno a náznaky. Díky poměrně silné obrazotvornosti pak ty hnusné scény vidím v hlavě ještě dlouho a dlouho a dost mi kazí dojmy. A pokaždé si říkám, co je autor za psychopata, že "umí" vymyslet tak hnusné a drastické scény, co je vede k tomu, to takto napsat, a u autorek mě to mrzí ještě víc.
Závěr mi přišel trošku laciný.
***
Celé odpoledne jsem při procházce městem přemýšlela o tom, jak to vlastně celé bylo ... a nakonec jsem přišla na to, že jsem to asi vůbec nepochopila.
Šumavská mlha je jako čas. Nikdo a nic jí neuteče. Bílá hladová prázdnota, co si najde každého
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je Státní tajnou bezpečností do vojenského prostoru Dobrá Voda v oblasti Křemelné vyslán šestičlený tým vědců, kteří zde mají za úkol prozkoumat neobvyklé jevy, které se zde vyskytují … záhadné světla .. ignis fatuus … bludičky … Jsou skutečné? Nebo je to akce západní rozvědky, která má pokročilejší technologie? Jsou legendy ze staré Šumavy pravdivé anebo je to jen náboženský výmysl? To vše mají brzy zjistit ….
Fantastický a až mrazivě brutální příběh, který hned od počátku nabere rychlé tempo, realita se prolíná se vizemi, co je skutečnost a co jsou jen bludy? Všudypřítomný strach, deprese, studená a vlezlá mlha co je cítit po hnilobě, která zalézá za nehty a studí až do morku kostí. Úžasně popsaná příroda i místa v okolí Stodůlek a Křemelné, bláto, mokřady, při četbě cítíte tu zimu, která se vám dostává pod kabát, mokro v botách a hlavně tu nekonečně tísnivou atmosféru, beznaděj, kdy se ze tmy pomalu zjevuje ignis fatuus.
Tato kniha mě nadchla, šumavské legendy o nekřtěňátkách, beztělcích, věčně bloudících duších, dávno zapomenuté tragédie, vraždy, prokládanou zprávami z STB o konkrétních lokalitách, kde docházelo k výskytu paranormálních jevů. Klabouchová nádherně a reálně vystihla ducha těchto míst. Při četbě mě bavilo hledat v mapách tyto lokality, o kterých se psalo, abych si spojil konkrétní místa, kde se nacházejí.
To, co má člověk přímo před očima, bývá nejvíc neviditelné. Jako ty šumavské kopce a lesy kolem. Mění se, žijí, i ony stárnou. Ale ten, kdo na ně kouká den po dni, je k jejich stárnutí nejvíc slepý. Všechno jednou zmizí. Jen ty šumavské kopce kolem ne. Trochu se změní a přece stále stejné. A budou si pamatovat. Ještě dlouho po nás. Bez našich jmen a tváří, bez všeho toho pachtění, budou si pamatovat. Mne i tebe
Zajímavé, čtenářsky přitažlivé téma, po stránce jazykové výborně zpracováno, trochu slabší dějová linka ve druhé třetině, strhující závěr nepatrně rozmělněn, přesto hodnotím jako dobrou napínavou knihu, láká mě podívat se na Šumavu.
81%
Světla jsou duší zemřelých.
Objevují se v lokalitách dávných rituálů a tragédií.
Reagují na zvuk a pohyb.
Pronásledují své oběti s inteligencí myslící bytosti.
Při jejich zjevení dochází u osob ke ztrátě orientace a halucinacím.
Světla způsobují změnu v čase a prostoru, pohyb v časových smyčkách i setkání s dávno mrtvými.
Oběť umírá, beze stopa mizí nebo zešílí.
_________________________________________________________________________
Wau! Výborně vymyšlené a promyšlené. Občas mi to připomínalo Trhlinu od Kariky. Ale odehrává se to stejně jako knížka Prameny Vltavy od autorky na zrádné, tajemné i nádherné Šumavě, kde je všudypřítomná mlha. Opět mě upoutal jazykový projev Petry Klabouchové, který je nezaměnitelný.
Na bludičky jsme si hráli na táborech, ale to nejsou bludičky, soudruzi, to jsou světelné jevy! A milovala jsem Jacka.
Nemůžu říct, že to byl vyloženě horor, ale k přečtení rozhodně doporučím.
Po přečtení této knížky nevím, jestli se na Šumavu ještě podívám :D. Abych pravdu řekla, trošku jsem se v tom ztrácela... Některé pasáže jsem přeletěla, přišlo mi, že je to stále opakující se... Ke konci jsem si říkala, o co tady sakra běží :). Možná bych potřebovala ještě více vysvětlení, abych to celé pobrala. Každopádně, dočetla jsem ji pozdě večer a docela mě stále mrazí...
Mrazivý a velice čtivý příběh. Jeden až neví, zdaje to je pravda nebo jen nadnesený příběh. Bude stát za to se touhle knihou zabývat do hloubky. Pokud mohu, opravdu doporučuji. Nebudete litovat
Ignis fatuus vás vezme do šumavského pohraničí v době, kdy nebylo radno se tu jen tak potloukat. Skupina vědců je vyslána, aby prozkoumala neznámé světelné jevy, které se v lokalitě začaly objevovat. Jenomže nic není tak, jak se na prvni pohled zdá....jsou tam bludičky? Západní agenti? Nebo něco úplně jiného...?
Musím říct že toto byla pecka. Nejenom že je knížka napínavá a děsivá, autorka má navíc nádhernou češtinu a já si tak při čtení krom příběhu užívala i jeho sloh. Bavilo mě propojení fikce s dobovými dokumenty, díky kterým působil celý příběh velmi autenticky.
V druhé polovině knihy se pro mě příběh začal lehce motat v kruhu a já už navíc nebyla schopná odhadnout, čemu vlastně můžu věřit a čemu ne. Na konci se ale kniha krásně rozmotala a celé to do sebe zapadlo.
S příběhem jsem strávila skvělých skoro 14 dní a na knížku a osudy jejich hrdinů určitě jen tak nezapomenu. Bylo to drsné, nemilosrdné a ponuré. A to já můžu!
Jako rodilý Jihočech (sic pocházející z podhůří Novohradských hor) jsem si knihu nechal nadělit pod vánoční stromeček s velkým očekáváním. Těšil jsem se na příběh, který mi připomene známé končiny, a zároveň obohatí mou knihovnu o dílo spojené s mým domovem. Bohužel musím přiznat, že výsledný dojem z četby mě poněkud zklamal. Už od začátku jsem měl problém se do knihy plně ponořit. Styl psaní autorky na mě působil zvláštně a nesourodě – některé věty na sebe nenavazovaly a místy mi přišlo, že text postrádá plynulost. Několikrát jsem se i přistihl, že místo pořádného čtení odstavců je spíš očima rychle prolétávám, jen abych měl určitou pasáž za sebou. Na druhou stranu uznávám, že autorka oplývá bohatou a květnatou slovní zásobou. Ovšem na tak krátký rozsah užívá až zbytečně velké množství přirovnání a metafor, které se navíc neustále opakovaly. Děj, který měl slibný rozjezd v první třetině, bohužel postupně upadl do fádnosti a opakování sebe sama. Nicméně prvních sto stran mě skutečně vtáhlo zpět do časů, kdy jsem trávil víkendy na čundrech a spal pod širákem v Novohradkách a na Šumavě, jen jsem se zpětně zděsil, co nás tam mohlo všechno potkat :)
Tahle kniha je skvost. Mám ráda tajemno a staré legendy, takže to byla kniha přímo pro mě. Poslouhala jsem jako audioknihu, takže navíc velmi oceňuji tu temnotu příběhu, která mi nedávala spát.
Za mě teda opravdu pecka horor! Atmosféra se dala krájet, tajemno na každém kroku. Dobrá rada pro všechny, komu spisy ruší příběh: vynechejte je, můžete si je přečíst až na konci. ;-) Mně to pasovalo všechno dohromady a jsem nadšená, že tak parádní horor napsala česká autorka.
Temný román odehrávající se za totality u hranic na Šumavě. Místy jsem se ztrácela, protože děj je neuspořádaný. Přeskakuje z konce na začátek, pak doprostřed atd.. Myšlenka je ale zajímavá a prostředí děsuplné.
Štítky knihy
mýty a legendy Šumava pověsti česká literatura horory pohraničí mysteriózní, mystéria české pověsti české hororyAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Šumava má mlhu, která vidí.
Mlhu s očima
Tríbeč ticho s očima
Bruntál žáby se zubama.
A já mám strach.
Jak má toto pobrat člověk ze srdce Slovácka, kde nás strašili jen čertama, které navíc jde lehce přechytračit, dobré víly tančí u studánek a nejhůř projede bezhlavý rytíř s ohnivým mečem.
Geniálně napsané, nemohla jsm přestat číst, četla jsem pořád, při vaření, v čekárně u veterináře , na parkovišti, pořád a večer jsem se bála i solární žabky u dveří. Protože ty světla na Klimentku se také objevila a zmizela a auto to nebylo.
Kolik toho dokáže sugesce, co jsou halucinace a co je pravda...