Ignis fatuus
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543373/bmid_ignis-fatuus.png
4
403
403
Audiokniha Ignis fatuus, autorka Petra Klabouchová, čtou Klára Suchá a Aleš Procházka, režie Daniel Tůma. HOROROVÝ PŘÍBĚH Z MAGICKÉ ŠUMAVY, KDE SI ŽIVOT A SMRT PODÁVAJÍ RUCE. Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.... celý text
Horory Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Host
, Audiotéka
Interpreti: Aleš Procházka , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se začetla. O čem to, do háje, čtu? Pak to ale začalo být zajímavé a napínavé a já se nemohla odtrhnout. V tu chvíli mě ale prozměnu autorka dokázala dokonale zhnusit krvavými scénami, to byl teda hnus! No jo, jenže ono to pak do sebe začalo nakonec všechno zapadat a ke svému překvapení jsem zjistila, že si říkám, že to vlastně nebylo vůbec špatný (i když vyvržený vnitřnosti budu mít před očima asi ještě dlouho).
Tenhle koktejl legend, babských povídaček, pověstí a reálných událostí se každopádně povedl a pokud se nebojíte, že po jejím přečtení už se na Šumavu nikdy nevydáte, pusťte se do ní.
Uvod knihy me moc nebral, nastesti se dej rozjel a pridal na ctivosti. Pribeh jsem si uzivala a mile me prekvapily necekane zvraty. Zaver jsem cekala asi jiny. Uplne me to nevystrelilo z kecek. Neco mi tam chybelo.
ještě bych přistoupil na parodii drsné americké detektivky, ale s démony a bludičkami (= překlad názvu) na mne nechoďte, čertů jsem se nebál, ani když chodili s Mikulášem, a pokoušet se vyvolávat hrůzu stěhováním duší, pradávnými kletbami, prokletými pohřebišti a vymítáním ďábla, to je jak z béčkového filmu osmdesátek
velkou hvězdu Klabouchové za výjimečný dar slova při synestetickém líčení šumavských lesů, od první stránky se mi po nich začalo stýskat, hned bych se sbalil a vypadl z městského betonu, asfaltu a smradu domů - a kde jsem doma, tam se neumím bát...
Neskutečné, co se dá vykouzlit z pověr, babských povídaček, pověstí a legend. K tomu reálná krajina, zasazení do reálné nedávné historie, parta reálných vědců a horor je na světě. Autorka příběh nazývá pohádkou pro dospělé, ale já doporučuji tomuto označení nevěřit. Většinu času jsem se klepala strachy a žádný princ se neukázal. Děsivá a záhadná atmosféra je vykreslena za pomoci pár cárů mlhu, tmy a šeptajících světel. Odpočinek od tajemných situací nacházíme při čtení vyšetřovacích spisů, jimž jsou časti děje odděleny. Ale ten konec! To nebylo od autorky vůbec pěkné! Znáte ten pocit, kdy jsou v příběhu všichni šťastní, ale do konce zbývá ještě 40 stran a vy se bojíte, protože se může ještě cokoliv pokazit? Jak říká v příběhu Laco:"Mal by si sa bať."
Tak tohle je fakt jízda, která vás protáhne historií Šumavy od Keltů, přes Slovany, německé osídlení, krvavý poválečný odsun, zakázanou zónu v době socialismu, kdy tu umírali ti, co se pokoušeli utéct za hranice, až do současnosti (Ivan Roubal!). Mísí se tu skutečné šumavské reálie (doktor jezdící za pacienty na koni, zvěrstva pohraničníků) i méně známé informace (existence Psychoenergetické laboratoře při VŠCHT, která se zaměřovala na paranormální jevy - PEL), to vše s pověrami, legendami, pověstmi a pohádkami. Nikdy mě nenapadlo, že je Šumava tak temný kraj s tak ponurou historií... Většina postav má k tomuto území nějaké vazby z minulosti, byť si je často ani neuvědomují, velkou roli hrají i okolnosti dané dobou. Líčení samotné expedice je dost drsné a děsivé, není nouze o brutální scény (Kristovy oči, lov koloucha), musela jsem si při čtení dávat i pauzy, jak autenticky to na mě působilo, naštěstí jsou tyto části prokládány dokumenty ze spisů, které dané jevy uvádějí do kontextu. Bavil mě jazyk, který se přizpůsoboval tomu, kdo v danou chvíli promlouval, pomáhalo to vytvářet atmosféru. Jak horory obecně moc nemusím, tak tohle mě zaujalo, asi proto, že se nejednalo jen o nechutné násilí, ale i umně propletený koncept, který měl na konci dokonce i částečně logické vysvětlení a nešel nikam do ztracena, což oceňuji. Měla jsem sice občast trochu problém se v postavách zorientovat (inu, dvoudušníci), ale dalo se to překonat.
Ideální kniha k večerům ke krbu nebo na opuštěnou chatu, nebo do stanu... Plíží se za Tebou, před Tebou se mihotá. Kvílí a chichotá, příslib mrazivé reálnosti, která Ti zaleze pod kůži.
Navnadila mě anotace a některé komentáře. Kniha předčila moje očekávání. Už dlouho se mi nestalo, že bych nechtěla číst knihu po setmění. Navíc si ji autorka jen tak nevycucala z prstu, vycházela ze skutečných případů a z místních pověstí. Prý pohádka pro dospělé, pěkně mrazivá pohádka. Rozhodně bych nechtěla jet do toho místa v době dušiček, co kdyby ...
Kniha mě doslova uchvátila. První dílo, které jsem od autorky četla.
Myslím, že je opravdu nutné mít dobrou představivost a velkou dávku fantazie, aby kniha zafungovala. Já třeba posledních 50 stran knihy měla takové bušení srdce, že jsem myslela, že už se po mě sápe to co se sápe v té knize :) Takové nutkání sunout se v knize dopředu a nedočkavě ke konci jsem už dlouho neměla. Ta vykreslenost postav, ta Květa. To že se to nezvrtlo ke konci, který by si čtenář možná i přál. Smekám.
Kniha asi není pro každého, je to o vkusu, a do mého to tedy zacvaklo.
Neposedná světýlka představují výlet do morytátů, folklóru a pověstí ze staré Šumavy. Od děsivých mordů přes tanec s mrtvolami, od divokých odsunů Němců po zakázaná území s ploty nabitými elektřinou.
Některé věci byly jenom naznačené: je náhoda, že voják, obr s pisklavým hlasem se jmenuje Rankl?
Líbí se mi ta představa, že spravedlnost si viníka najde (někdy i v další generaci a trochu nespravedlivě).
Bavil mne začátek knihy, expozice postav, atmosféra tajuplné podzimní Šumavy, další část mne trochu nudila, konec byl svižný a se spoustou nečekaných zvratů.
Petra Klabouchová je pro mě takovou autorkou na jistotu. Její Prameny Vltavy i U severní zdi si mě naprosto podmanily a já doufala, že Ignis Fatuus nebude jiný. A opravdu nebyl. Příběh byl opravdu precizně vypracovaný a hltala jsem jednu stránku za druhou, jen abych věděla, jak příběh pokračuje dál. Přiznám se, že při některých pasážích jsem se necítila úplně komfortně a měla jsem z nich až husinu. Takový zvrat, který ke konci přišel, jsem opravdu nečekala, dost mi tím autorka hodila vidle pod nohy, protože se celá kniha otočila o 360 stupňů. Možná jsem na konci knihy čekala alespoň nějaký náznak toho, co světelné jevy jsou, ale asi je nakonec dobře, že to nevím... Jedno je jasné, na Šumavu už mě nikdo přes noc nedostane, a do šumavského lesa i přes den jen s velkým rozmyslem.
Děsivé, opravdu hodně, ale opravdu hodně se mi líbila až druhá polovina, kde se přichází více různým věcem na kloub.
Vsadila jsem na oblíbenost autorky navzdory neoblíbenosti žánru, do kterého se tentokrát pustila. A bohužel vyhrál žánr. Mám raději reálnější příběhy. Jako četla jsem s napětím až do konce, co z toho vyleze, jestli to bude mít nějaké "logické" vysvětlení. No bohužel nemělo. Každopádně to nic nemění na mém názoru, že paní Klabouchová prostě umí. Nenapsat to ona svým vážně dobrým stylem, tak to ani nedočtu.
Jako milovník jihočeských autorů (Hájíček,Bolavá) jsem si na letní dovolenou přibalila poprvé Petru Klabouchovou.Ze začátku jsem si říkala překombinované, neuvěřitelné až trochu hysterické.Vydržela jsem,každou vsuvku začala vyhledávat a našla zdroje,začala se zajímat o ty paranormální jevy,konec s vysvětlením mi to pěkně uzavřel a musím říct,že to bylo sice něco jiného než jsem původně čekala, ale jsem ráda, že jsem jí dočetla.
Tohle bylo velmi mrazivé až mrazivě nepříjemné čtení. Což myslím v dobrém slova smyslu ovšem, neboť k tomuto žánru přesně takové pocity z čtení patří. Zprvu mi chvilku trvalo se začíst, ale jak jsem se chytla, už jsem knížku nepustila z ruky. Napínavé čtení, kdy některé z okamžiků můžou být velmi slušnou noční můrou. Petra Klabouchová znovu ukázala, jak atmosféricky psát umí. Její jazyk krásně plyne, přitom je poetický, až skoro hladí po duši. 4,4
PS: Materiály k šumavským "záhadám" mě bavily. A krásná obálka, musím ještě napsat.
Tak toto nebyl až tak můj šálek kávy,přišlo mi to takové překombinované,zvláštní.......je to pravda,tak asi ano dle spisů....já jsem se při čtení tedy moc nebála,jak píší ostatní. Když jsem knížku dočetla,tak jsem nad příběhem dlouho ještě přemýšlela to ano.Nemůžu říct,že se mi to nelíbilo,ale po druhý už si jí nepřečtu. Asi nejsem moc na horory. Škoda,že to byla od autorky moje první knížka do,které jsem se pustila,čeká mě ještě U severní zdi,která v mé knihovně je poměrně dlouho a na tu se opravdu těším.
Styl Petry Klabouchové mě hodně baví. Líbily se mi popisy lokalit, počasí, postav. Líbily se mi i všechny detaily, které někomu připadaly zbytečné. Co mě ale hodně nebavilo, byl děj. Musím dodat, že nejsem na horory, obvykle mi připadají nesmyslné a to se pak odrazí na hodnocení. Tady byl děj předvídatelný a navíc se pořád cyklil. Něco se stalo, hned to ostatní popřeli, že to odehrálo jen někomu v představách. A tak pořád dokola. Čtenářům hororů by se asi kniha mohla líbit víc, pro mě to byla trochu nuda.
Knihu jsem přečetl velmi rychle a mohu říci, že mě hodně bavila. Začátek se trochu hůře kousal, než jsem plně pochopil autorčit vypravěčský styl/záměr. Pak se ale příběh rozjel na všech rovinách a už bylo jasno.
Nejspiíš bych ji nesrovnával s Trhlinou pana Kariky, ikdyž se to asi nabízí. Autorka má jiný styl. I atmosféra se liší.
Záhady jsou trochu mým koníčkem, takže mám povědomí z jakých zdrojů autorka čerpala. Velmi dobrá práce.
Za mě výborné čtení a mohu doporučit.
Štítky knihy
Šumava pověsti horory pohraničí mysteriózní, mystéria české horory
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Ani třetí kniha, kterou jsem od autorky četla, mně nezklamala. I když jsou každá jiná, všechny jsou super. Tentokrát jde o horor. Sice jsem se nebála, ale některé scény, když jsem si je představila, byly opravdu hrůzostrašné. Nečekala jsem, že bude kniha tak moc hororová a překvapilo mně to. Do textu jsou vloženy Vyšetřovací spisy se skutečnými událostmi, které autorka čerpala ze starých zápisků farností a matrik, skvěle doplňují celý příběh. Když připočítám skvělý styl psaní, mohu jen doporučit.