Zrání přehled

04.09.2024

Velmi zajímavé uzavření trilogie se znaky autobiografické fikce. Co je na tom všem skutečné a co si Coetzee už domyslel, podle mě není podstatné pro celkové vyznění tohoto příběhu. Právě tento poslední díl ukazuje totiž to, že nikdo nejsme úplně odříznuti od světa ostatních, člověk vchází do interakcí s člověkem, zanechává v něm svůj otisk – často i nelichotivý – podstatné je, že jsme bytosti bytostně sociální a byl nám dán dar dávat sebe druhým, což je věc, o kterou se spíše neúspěšně snaží většina postav v tomto románě. Coetzee umí velmi dobře psát, ať už se jedná o vypravování v první osobě, v odtažité třetí osobě, v dialozích či deníkových zápiscích. Je zajímavé, jak dokáže střídat perspektivy vyprávění, a jak se různí dialogy Coetzeeho "osudových" lidí s fiktivním životopiscem podle osobnosti té které postavy. Některá vypráví suverénně, nenechá si moc skákat do řeči, druhá se se svou submisivní povahou zase spíše podvoluje více vůli životopisce a přijímá i jeho vliv na podobu vyprávěných vzpomínek.

Uvedu dva citáty:

„Ano,“ kývla jsem. „Čím jiným by kniha měla být, když ne sekerou, která prorazí zamrzlou hladinu uvnitř nás samých?“ (s. 61)

Tohle myslím, že není originální Coetzeeho myšlenka, ale jsou to slova Kafky myslím. Přesto je to právě to, co definuje Coetzeeho romány velmi trefně.

„To byste to moc zjednodušil. John se výborně hodil pro práci na vysoké škole. Jenže zároveň nebyl bůhvíjak skvělý učitel. Možná by to bylo jiné, kdyby učil sanskrt, sanskrt nebo nějaký jiný předmět, ve kterém nevadí, že jste trochu suchar, že jste rezervovaný. Jednou mi řekl, že se minul povoláním, že měl být knihovníkem. Na takovou práci by se podle mého soudu hodil ideálně.“ (s. 197)

Jako knihovník musím začít sbírat tyto citáty. Je to pro mě vždy velkým potěšením si přečíst, že je vlastně v pořádku, že jsem takový suchar.

29.12.2023

Jako třetí svazek trilogie dává celku smysl. První díly jsou opravdu jen část skládačky, kterou doskládat není snadné, jak o tom svědčí Zrání. Něco o rodině, to se zjistit dá. Jak se vztahuje k Afrikáncům, to taky. Studia - i to lze popsat. Jenomže pak je zde život, nejednoznačnosti, jednání, které se jeví jednou tak, jindy jinak. Život viděný z perspektivy svědků se náhle jeví nepřehledný, nejasný, tu se něco osvětlí, tu zase ztmavne. Nejistota v tom, kdo vlastně je John Coetzee, je nejistotou o tom, kdo jsem já, čtenář. Jak se vidím - a jaký jsem. Kdo mě zná? Co o mně vypovídá mé jednání, postoje, s kým a jaký mám sex? Jak mě vidí příbuzní? Měním se v čase, nebo jsem stále tím dítětem, o němž jsme četli v prvním svazku?
Coetzeeova Trilogie je mistrovským dílem, naprosto unikátně napsaným a zabírajícím hloubky, o nichž se jiným autorům jen zdá. O tomto díle bych chtěl psát diplomku.