Knihy Jakubovy přehled
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329912/bmid_knihy-jakubovy.jpg
4
81
81
Opus magnum světoznámé polské autorky. Rok 1752. Podolí, součást Polského království, území ležící na dnešní jihozápadní Ukrajině, oblast osídlená křesťany, židy i muslimy. Polskou společnost soužil rozkol mezi královským dvorem, venkovskou šlechtou a bezzemky, jejichž síla se v osmnáctém století začala naplno projevovat. Díky kvetoucímu obchodu s muslimským světem docházelo k bohaté kulturní výměně. Pozvolný hospodářský a morální úpadek však plíživě pronikal do všech pater společnosti, a ta se pokoušela nalézt viníka. Židé mezitím čekali na svou příležitost k emancipaci. Podstatná část příběhu se odehrává i v židovském městě Brünn, tedy v Brně, ale ocitneme se i v jiných evropských městech. Čtenáři se tak nabízí zvláštní paralela se současným dramatickým střetem s jinými kulturami. Díky poutavému vyprávění Olgy Tokarczukové získáváme neodbytný pocit, že mezikulturní střet je v této části světa přítomen odpradávna. Román je obrazem dávného Polska, mocného a vlivného království na vrcholu své státnosti, ale zároveň těsně před pádem do osudové propasti zájmů sousedních mocností.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Knihy Jakubovy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Tohle je román podle mého gusta - hluboký, nízký, napínavý, hloubavě didaktický, pestrý i šedivý jak vousiska patriarchů... ale hlavně: tlustý!! Taky mě docela rajcuje, že je to podle skutečnosti, a žasnu, jak lidé osmnáctého věku - téměř osvícení osvícenstvím - sedli na lep takovým konspiracím. Bravo, paní Olgo!
(SPOILER) Kniha má úžasný potenciál k okouzlení lidstva. Zavádí čtenáře do neprobádaných oblastí na Ukrajině a v Polsku, ukazuje život tamních židů, je hodně inspirativní, naučná ohledně jejich historie, mystiky. Tento Opus Megalo-magni lze chápat jako cestu generace určité skupiny lidí, kteří se dokázali vymanit z židovství, aby jejich potomci, osvobozeni od náboženského dogmatismu, měli lehčí život. Ale všechny trumfy jakoby paní Tokarczuk zabila svým přebujelým uměleckým grafomanstvím, inflací slov. Úžasné téma rozdrobila do nudného popisu drobných, i když mistrně, popsaných denních peripetií. A tím jakoby kniha ztrácela dynamiku a nadhled. O čem vlastně kniha pojednává z hlediska historie, si čtenář, brodící se stovkami stran, lépe zjistí na Wikipedii. Přestože je kniha tak podrobná a obsáhlá, jakoby šla po povrchu, něco přesahujícího tomu chybělo, to co z množství popsaného papíru samo nevznikne.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (5)
„Má duše se nenechá zavřít do vězení, do klece ze železa nebo do klece ze vzduchu. Má duše chce být jako loď na nebi a hranice těla ji nemohou zastavit. A žádné zdi ji neuvězní: ani ty, které postavily lidské ruce, ani zdi slušnosti, ani zdi laskavosti nebo dobré výchovy. Nepolapí ji krásná slova, hranice království, dobrý původ – Nic. Duše přelétává nad tím vším velmi snadno, je nad tím, co se nachází ve slovech, a mimo to, co se ve slovech nenachází. Je mimo radost a mimo strach. Překračuje to, co je hezké a vznešené, jakož i to, co je zlé a strašné. Pomoz mi, dobrý Bože, a zařiď, aby mě život nezranil. Dej mi schopnost mluvit, dej mi jazyk a slova a pak vyslovím pravdu o Tobě.“
„Není to snad pojivo lidského světa? Nepotřebujeme snad jiné lidi proto, aby nám dopřáli tu radost, že jsme lepší než oni?“
„Pokud myslíš, že jsi schopen ničit, zamysli se i nad tím, že jsi schopen budovat.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Ocenění knihy (1)
2015 -
Nagroda Literacka „Nike”
Kniha Knihy Jakubovy v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 100x |
| ve Čtenářské výzvě | 24x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 92x |
| v Chystám se číst | 162x |
| v Chci si koupit | 25x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Polsko polská literatura Polsko-litevská unie
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
„Pokud myslíš, že jsi schopen ničit, zamysli se i nad tím, že jsi schopen budovat.“
Prvých cca 150 strán trvalo, kým som sa do tej buchle začítala, ale potom to tak nejak odsýpalo samo. Prinajmenšom som si už aspoň nemusela v zadnom registri vyhľadávať každé divné židovské slovíčko/narážku/tradíciu. Autorka si vzala v opačnom číslovaní príklad z hebrejských kníh a je celkom praktické, keď človek vie, koľko mu ešte zostáva do konca.
Súhlasím, že kniha nie je kvôli bohatým opisom, listom a rozpitvávaniu všedných životov veľmi dynamická, ale mne sa to tak páčilo. Dej vďaka tomu plynul úplne prirodzene a celkový rytmus sadol k popisovanému 18. storočiu ako riť na šerbeľ. Toto defilé postáv, väčších a menších príbehov, ktoré sa všetky skôr či neskôr, menej či viac sústredili okolo Jakuba Franka, pripomínalo staré zatuchnuté romány. Fascinujúce čítanie je kontrastom k idealizovaným románom o osvietenstve.
Nakoniec by ma zaujímalo, ako by dopadol Jakub a podobní heretici dnes. Koniec koncov, osobných a iných modiel máme čoraz viac.
Odchádzam príjemne unavená a odškrtávam si ďalšiu nositeľku Nobelovej ceny za literatúry, aj tentokrát zaslúženej.
„Má duše
se nenechá zavřít do vězení,
do klece ze železa nebo do klece ze vzduchu.
Má duše chce být jako loď na nebi
a hranice těla ji nemohou zastavit.
A žádné zdi ji neuvězní:
ani ty, které postavily lidské ruce,
ani zdi slušnosti,
ani zdi laskavosti
nebo dobré výchovy.
Nepolapí ji krásná slova,
hranice království,
dobrý původ – Nic.
Duše přelétává nad tím vším
velmi snadno,
je nad tím, co se nachází ve slovech,
a mimo to, co se ve slovech nenachází.
Je mimo radost a mimo strach.
Překračuje to, co je hezké a vznešené,
jakož i to, co je zlé a strašné.
Pomoz mi, dobrý Bože, a zařiď, aby mě život nezranil.
Dej mi schopnost mluvit, dej mi jazyk a slova
a pak vyslovím pravdu
o Tobě.“