Kruté morality přehled
Donatien Alphonse François de Sade
Vykonstruované, naprosto nepravděpodobné životní příběhy většinou mladých krásných žen, které se potýkají s neštěstím, zradou, zhrzenou láskou atd. Oblíbené téma autorovo je incest. Knížka dává čtenáři alespoň částečnou představu o literárním díle markýze de Sade.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1997 , Aurora (Praha)Originální název:
Les Crimes de l'Amour, 1800
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kruté morality. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Trefne vypointované príbehy. V jednotlivých poviedkach, s farbistým ironicko-sarkastickým, a na druhej strane akoby objektívne nezúčastneným komentárom, dostáva starosvetská, uprdená meštiacka morálka na frak. Veď sa na to pozrite sami. Väčšinou ide o dievča, ktoré z toho alebo iného dôvodu upne na niekoho, kto jej vôbec nie je spočiatku pochuti. V zálohe sa však skrýva zisk šľachtického titulu či obrovského bohatstva. Alebo ide o prílišnú poslušnosť nezmyselným príkazom matky - inak takto neukojenej chlípnej samice. Láska vždy končí totálnou katastrofou - náprava je nemožná, respektíve stopne ju smrť. De Sade nekompromisný, pričom ani o jednej z poviedok nie je možné povedať, že by bola perverzná, či pornografická. Vytríbené čítanie pre fajnšmekrov.
Sice jsem zatím nečetl nic pikantnějšího od pana markýze, ale po těchto povídkách se autorově další tvorbě nebudu bránit! Úzkoprsá morálka tu dostává za vyučenou a to docela divokým způsobem, jsem zvědav, kam až markýz de Sade dokáže zajít v peprnějšich příbězích.
Související novinky (2)
Knižní novinky (4. týden)
24.01.2021
Knižní novinky (40. týden)
27.09.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kruté morality v seznamech
v Přečtených | 38x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 9x |
Část díla
Dorgeville, aneb Zločincem z ctnosti
Emilie de Tourville, aneb Sourozenecká krutost
1926
Faxelange, aneb Pochybení ctižádosti
1800
Florville a Courval, aneb Fatalismus
1800
Hraběnka de Sancerre, aneb Sokyně vlastní dcery
1800
Autorovy další knížky
2006 | 120 dnů Sodomy |
2002 | Justina aneb Prokletí ctnosti |
2010 | Justina a Julietta |
1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Hmm… proč ne, proč ne. Je to celkem zajímavá nenáročná jednohubka, proti které celkem nelze nic mít. Jak jsem psal u jedné z povídek, je to lepší než červená knihovna. Literární hodnotu to, na rozdíl od té, má a lze zde hledat i něco málo navíc.
U nejméně dvou povídek jsem zaregistroval odkazy na antická dramata, zbylé působí stylem spíše pohádkovým. Jednoduché narativní struktury vytvářejí archetypální příběhy, kterými se autor snaží sdělit celkem prostou moralitu. Nadto ani ne moc šokující moralitu. Skoro bych tvrdil, že se tyto povídky dají číst ve škole dětem. Příběhy se nevyznačují kdovíjakou krutostí (děti se povivaj támhle na Happy Tree Friends a tohle už je pak nemůže nenechat klidnými) a snad až na první, Florville a Courval, aneb Fatalismus, neobsahují celkem nic škodlivého. Tato zmíněná, já jí říkám „Oidipovská“ navíc není moralita, je to filosofická novela, pokud něco.
Ze společných znaků bych zmínil, vedle mírnosti, archetypálnosti a pohádkovosti, také zajímavou fixaci na institut rodiny. Každý z těch příběhů důsledně zasahuje do rodinných vztahů, v řadě je to: 1. rodiče s dětmi a děti mezi sebou, 2. sestra a bratři, 3. bratr a sestra, 4. matka a dcera a konečně za 5. otec a dcera. Oproti tomu ostatní markýzovo dílo (jmenovitě, 120 Dnů sodomy, Justina a Julietta) zasahuje spíše do veřejného života, to jsou samí ministři, kněží apod. Zdá se tedy, že de Sade bere rodinu jako základní společenskou jednotku a prezentuje na ní nešvary společnosti coby celku. V sledu této „malosti“ užité organizační jednotky, jsou adekvátně použity i poněkud méně brutální a ničivé příběhy. Což oceňuji a oceňuji celkem rozumný krok autora. Na straně druhé je však jistě vhodné si povšimnout i jeho perverzní fixace na rodinu – incest. Nazvu-li povídku Oidipovskou, je myslím jasné co tím myslím a tak i u jiných kusů.
Obecně se tedy texty vyznačují dobrou „čtivostí“ a prostotou, což není špatné. Bohužel se ale nevyznačují kdovíjakou zajímavostí, což je, myslím škoda. Ač, občas tam na nějakou tu úvahu, a to i celkem zajímavou, narazíte.
Ach, ještě dvě věci, každou povídku jsem komentoval zvlášť, takže podrobnosti tam a chtěl bych úplným závěrem ocenit vydání od Arga. Velice dobře vyvedeno a navíc i s velice dobrým překladem.