Na co slova nestačí přehled

09.12.2024

"Na co slova nestačí je pokračováním Dopisů ztraceným a musím říct, že se mi druhý díl líbil trochu méně než první. Opět mi byly postavy sympatické, nejvíc Rev. Emma byla fajn, ale občas jsem nechápala, proč se v různých situacích rozhodla právě tak, jak se rozhodla. Ani její lásku k počítačovým hrám jsem nesdílela, a neměla jsem s ní vlastně nic společného. Přesto se mi ale příběh líbil, rychle plynul, nebyla tam žádná část, u které bych si řekla, že je moc zdlouhavá," píše Barča (15 let) ve své recenzi pro facebookovou skupinu Nezletilí kritici.

07.06.2024

(SPOILER) 90% - po perfektních Dopisech ztraceným, které ve mně zanechaly dojem, že takhle dobře napsanou knížku jsem už dlouho nečetla, jsem vlastně ani nevěřila, že by autorka zvládla napsat pokračování na stejné úrovni. Ale ona snad dokonce tu vysoko nastavenou laťku ještě dokázala přeskočit.
Především mě potěšilo, že pokračování Na co slova nestačí se věnuje Declanovu nejlepšímu kamarádovi Revovi, zasmušilému týpkovi v mikině s kapucí, kterého jsem si už v předešlé knize oblíbila. Nechybělo ani pokračování Declanova příběhu (otec ve vězení, matka těhotná s novým manželem), snad jen Juliet, hrdinka z předchozí knihy, mohla mít trochu víc prostoru. Rev je čerstvě plnoletý, ale žije dál se svými adoptivními rodiči, kteří si ho jako malého vzali do pěstounské péče poté, co byl odebrán svému otci náboženskému fanatikovi, který Reva týral. A právě on se mu začne ozývat, což spustí lavinu protichůdných pocitů (hněv, strach, nenávist, ale i zakořeněná poslušnost a touha se otci zavděčit a obavy z vlastních násilnických genů), se kterými se Rev nedokáže vyrovnat (a to bylo možná jediné, co mi připadalo, že to autorka trochu uměle natahuje - proč tak dlouho otálel se svěřit svým nynějším rodičům, kteří mu nikdy nezavdali příčinu, proč by neměl věřit, že s jejich pomocí mu půjde lépe se s otcovým vpádem do jeho života vyrovnat).
Nicméně ve stavu vlastní rozervanosti narazí na Emmu Blueovou a to je po Juliet rozhodně další zajímavá hrdinka, kterou autorka napsala. Emma vytvořila počítačovou hru, kolem hry vznikla komunita, kterou spravuje pod nickem Azure M, a v ní se vyskytl Horor, jenž Emmu ve virtuálním světě dost nechutně pronásleduje. Její otec sice také tvoří hry, ale na Emmu nemá čas. Její matka je doktorka a jejich zálibu v IT světě neuznává. A tihle dva se navíc rozvádějí. Možnost vídat se s Revem se tak pro Emmu stává jediným světlým bodem v životě (neboť na rozdíl od čtenářů tahle obeznalá dívka svého kamaráda z netu Ethana kupodivu vůbec z ničeho nepodezírá).
Děj je tedy podobně hutný jako v prvním dílu, postavy jsou prokreslené a pro příběh nezastupitelné, dialogy děj logickým způsobem posouvají vpřed, žádná zbytečná vata a já si lebedím nad v rámci tohoto žánru perfektně zvládnutou řemeslnou prací autorky. Obdivuju třeba i to, jak dokázala podat pěstounskou péči se vším krásným i smutným, co Revovým rodičům přináší. A pevně doufám, že ještě vznikne další díl o Revově novém "bratrovi" Matthewovi, zneužívaném chlapci, který přišel od jiných pěstounů. Do té doby rozhodně nevynechám ani její další knížky.

"Bylo by divný, kdybych se tě zeptal, jestli si to nechceš zopakovat?"
"Jako sejít se za kostelem a psychicky se zhroutit? Nejspíš jo. Bylo by divný, kdybych souhlasila?"

"Máme tě moc rádi. Se vším všudy."
"I když na tebe řvu, ať vypadneš z mýho pokoje?"
"I tak. Všichni někdy odstrkujeme ostatní, jenom abychom viděli, že nás jistí."