Nad vodu a chytiť dych přehled

29.10.2024

Starý svět mizí, mládí je pryč, před námi jen válka a zmar. Hlavní hrdina se vydává do idealizovaných míst svého dospívání, všechno se tam však změnilo. Rodná vesnice byla pohlcena městem a továrnami, všude je mnoho lidí, lesy zmizely a z vysněného chytání ryb v rybníku uprostřed listnatého lesa není nic, rybník totiž vyschl a je z něj jen skládka. Do toho nad hlavami stále krouží bombardéry, to aby všem připomínaly, že válka je za rohem… jak aktuální a mrazivé. Jen kdyby kniha nemluvila o jiné době a jiné válce…

29.08.2024

Námět knihy o pojišťovákovi, který vzpomíná na své dětství a rozhodne se vrátit na stará místa, je vlastně celkem prostý, ale Orwell ho dokázal zpracovat nesentimentálně, sarkasticky a s velkou dávkou potměšilého humoru. Je tu cítit ovzduší blížící se války a zániku "toho starého dobrého světa", ale myslím, že to je vlastní každé generaci, která bude tvrdit, že za jejích mladých let byla tráva zelenější a zimy zasněžené jako Ladova vánoční pohlednice. Vsadím se, že mému dřívějšímu já vadily ženské postavy, které jsou prostě buď slepice nebo vdavekchtivé slepice. Ale tentokrát jsem se nad nimi prostě bavila.
.
Martin Hilský ve své eseji píše, že Orwellovy realistické romány jsou více či méně průměrné, protože nedokázal vytvořit přesvědčivou postavu, která by nebyla jeho autoportrétem. Mně to ale na závadu nepřijde, protože Orwell má rozhodně co říct a z jeho výstižnosti někdy až mrazí. I román Nadechnout se je v podstatě o průměrnosti života, ale nebyl by to Orwell, kdyby jí nenechal probleskovat cosi vzácnějšího a krásnějšího než je jen prosté lidské pachtění. A ví to i George Bowling, středostavovský hrdina, který je sice udolaný životem, ale ještě v sobě dokáže najít ten žhnoucí plamen úžasu.