Písek přehled

20.12.2024

S písečným potápěním bych zas až takový problém neměl: zpevnit písek tu, rozvolnit tam a trochu zatlačit támhle... Nejvíc se všeho mi to připomínalo magii kovů v sérii Mistborn. Na rozdíl od některých předchozích komentujících to považuji za největší devizu celé knihy, možná proto, že o potápění a vybavení na něj jsem v dětství přečetl řádu knih (byť vodě se vyhýbám širokým obloukem). Autorovi se podařilo vystihnout tu klaustrofobii a věčného strachu z udušení pískem - proti tomu bych nich neměl.
A ani by mi tak nevadilo, že Písek není Silo, ale spíš to, že tak trochu Silo to vlastně je. Je to v podstatě Silo na povrchu, cliffhanger mezi 1. a 2. dílem spočívá v napětí, co že se to vlastně stalo a jak tento postapo svět vzniknul. Rozdíl pro mě spočívá v tom, že zdejší postavy nebyly zase až tak zajímavé (např. Roba a Connora jsem vlastně ani do konce knihy od sebe nerozeznal, i když jeden byl podstatně mladší) a ani samotná hlavní dějová linka čtenáře nenutí číst dál. A svět samotný, i když zajímavě vymyšlený, to bohužel nezachrání. Tedy aspoň já jsem po dokončení kapitoly neměl žádné velké puzení pokračovat dál.

60%

06.12.2024

Začátek knihy mne chytl. Zápletka o dvou potápěčích, kteří se místo do vody potápí do písku, aby nalezly poklady dávno ztraceného světa, po apokalypse zasypaného dunami a vrstvami písku byla nejen originální, ale v první kapitole i napínavá. Po objevení dávno ztraceného, zasypaného města a problému, jak se s nedostatečnými zásobami vzduchu vydat na cestu zpět na povrch, to byly okamžiky, od kterých jsem se nemohl odtrhnout.

Poté ale na nějakou dobu hrdinu, s kterým příběh začal, opustíme a kniha začala sledovat osudy dalších postav, které mi už přišly trochu nemastné, neslané. Takhle se to střídalo až do konce knihy, která nechává otevřený závěr.

Můj dojem je, že sem tam jsem si to užíval, sem tam se nudil. Ale celkově to špatné nebylo.