Povídky. 2, 1930–1937 přehled
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23275/povidky-23275.jpg
5
33
33
Dvaadvacet próz, jež tvoří druhý ze tří svazků souborného vydání Nabokovovy povídkové tvorby, přesvědčivě dokládá rychlý rozvoj autorova prozaického nadání i schopnost vracet se v nových a nápaditých variacích ke klíčovým tématům a motivům. Vstup do druhého desetiletí berlínského pobytu přináší v Nabokovově díle nové obrazy života v emigraci a reminiscence dětství v předrevolučním Rusku, spolu s nimi však i rostoucí pozornost vůči zostřující se atmosféře nacistického Německa. Přes mimořádnou vnímavost k podrobnostem a proměnám okolního světa ale Nabokov zůstává i v prózách ze třicátých let především tvůrcem bytostně zaujatým obecnými tématy lidské existence a formálním a estetickým potenciálem literárního textu. Čtrnáct z textů svazku vychází česky vůbec poprvé, překlady ostatních byly pro nové vydání revidovány nebo nahrazeny dosud nepublikovanými.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Povídky. 2, 1930–1937. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Skvělé povídky. Nabokov umí i na malé ploše vytvořit hutnou a snovou atmosféru jiskřící typickým autorovým jemným humorem a ironií. Často jsou to jen střípky života viděné skrz zamlžené okno nebo skrz vodní hladinu; jako se dívat na mihotavé odlesky předmětů na dně jezera. Doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Povídky. 2, 1930–1937 v seznamech
| v Přečtených | 38x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
Část díla
- Aurelián 1930
- Dokonalost 1932
- Hudba 1932
- Jaro na Fialtě / Jaro ve Fialtě 1936
- Krasavice / Ruská krásavica 1934
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
| 2015 | Ada aneb Žár |
Některé povídky se mi líbily, ale někdy dost nuda. Nabokov se někdy piplá s obrazem natolik, až povídce spadne řetěz. Nejvíc se mi líbila povídka Světák, ale ta není pro Nabokova tak typická. To je spíš povídka Dokonalost nebo Hudba. Je to pěkné, ale mně trošku vzdálené: příliš chce být vysokým uměním, chybí mi v tom špetka plebejství, která k próze tak nějak patří (nemá próza tak či onak přednostně vycházet z běžné přirozené formy psané řeči?).