Ďábelské ovoce přehled

21.10.2024

Před časem jsem četla druhý díl. Jelikož je místy dost nechutný, od tohoto jsem nic moc nečekala. Taky to jako detektivka nebylo nic moc. Ale kniha je zajímavá tím, že se čtenář dozví spoustu zajímavostí o fungování restaurací, a dostane se mu potvrzení, že v dnešní "haute cuisine" nejde o to předložit zákazníkovi chutné jídlo, ale překvapit, ideálně šokovat - takže "kostka ve skluzu". A to, že potravinářské koncerny použijí cokoliv, aby oblafly zákazníka a ten houfně nakupoval jejich blafy, které často se skutečnou potravinou nemají moc společného, a že televizní kuchař vlastně vůbec nemusí umět vařit.

04.04.2024

Skvěle jsem se pobavila, moc jsem si tuhle knížku užila. Výjimečná místem děje - Lucemburk (Gibraltar severu) projdeme, prolezeme, projedeme skrz naskrz, včetně kasemat, Václavských hradeb, dolního a horního města, výtahu, mostů, i do řeky budeme muset s hlavním hrdinou... A nezůstaneme jen u něj doma, ale vydáme se autem či letecky na otočku na všechny světové strany - do Německa, Švýcarska i Francie, při pátrání po řešení zločinů, které se hrdiny dost dotýkají.
Gastro zápletka byla zajímavá, přírodní versus umělá průmyslová výroba potravin, zisky, matení spotřebitelů, divné EU statistiky i nařízení neřešící vše, nebo naopak až moc. Žádné podrobné recepty, ale pár námětů v lokální kuchyně samozřejmě nechybí (i když slovníček někdy nerozklíčuje vše z podivné lucemburštiny, např. wäinzoossissmat moschterzooss, haart eeër mat wäisser zooss), vždyť hrdina byl nadějný oceněný mladý kuchař, nyní vlastník dobré restaurace Dvojkostelí ve městě.
Catvanum jako titulní nově objevené ďábelské ovoce dodávající mimořádnou chuť jakémukoli jídlu (i blafu) bylo osvětleno na známém a hojně používaném glutamanu sodném - vůbec nejde přes chuťové pohárky, rovnou se dobude do mozku ... a udělá v něm dřív nebo později jistou paseku (naštěstí na něm nejsem závislá a nepřicházím s ním do styku, takže jsem si mohla výklad užít).

Autor má dar lehkého pera, pěkně vykreslených hrdinů, atmosféry místa, ale zdaleka není německý studený čumák, takže naservíruje tu a tak vtip a humor:

"Vetanen pouzdro otevřel a vytáhl nůž. Rukojeť byla z kosti, zdobená jemným vyřezáváním, čepel krátká a rovněž zdobená. 'Finský lovecký nůž. Ostrý jako čertova sestřička. Od mého dědy.'
'A s tím památečním nožíkem chceš držet v šachu žoldáka cizinecké legie, jestli bude čekat za dveřmi ve sklepě?'
'Když to bude muset být,' zabručel Vatanen. 'Můj děda s ním složil soba. Možná jsem jen malý úředníček EU, ale když mně nebo mému příteli jde někdo po krku...pak neznám žerty. V žilách mi koluje laponská krev.'"