Babička drsňačka

recenze

Kvalitní knihy Davida Walliamse jsou jednak velice oblíbené, jednak jsou známé tím, že dokážou přitáhnout ke čtení i děti, které čtení zatím moc neholdují. Čím to je? Jeho knihy nejsou nudné – naopak jsou vtipné a napínavé, nechybí v nich ale i nějaké to poučení a něco, nad čím se mohou zamyslet děti i rodiče (pokud čtou knihu s dětmi).

V knize Babička drsňačka to je především vztah vnoučat k prarodičům. Ben tráví každý pátek u své babičky. Jeho babička mu přijde hrozně nezajímavá a nudná. Má totiž bílé vlasy a silné brýle, nosí zubní protézu a naslouchátko, ráda hraje scrabble a chodí brzo spát. Pro Bena je tedy utrpením trávit s ní čas… až do doby, než získá podezření, že jeho babička je mezinárodní lupičkou klenotů!

Pak se teprve začínají dít věci… V ději je několik překvapivých odhalení, jedna troufalá loupež, ale dojde i na dojemné scény:
„Nikdo z nás nebude žít věčně, chlapče. Ale doufám, že na mě nikdy nezapomeneš. Na svoji nudnou starou babičku!“
„Ty vůbec nejsi nudná! Ty jsi správná drsňačka! Nezapomeň, že jsme skoro uloupili korunovační klenoty!“
Babička se zasmála.
„Jo, ale o tom nikomu ani slovo, prosím tě. Pořád ještě bys z toho mohl mít průšvih jako mraky. Bude to muset zůstat jen mezi námi dvěma.“
„A královnou!“ připomněl Ben.
„No jistě. Taková milá stará dáma, viď?“
„Nikdy na tebe nezapomenu, babi,“ dodal Ben. „Budu tě mít pořád tadyhle, v srdci.“
„To je ta nejhezčí věc, co mi kdy kdo řekl,“ prohlásila stará paní.
„Mám tě strašně rád, babi.“
„Já tě mám taky ráda, Bene. Ale teď už bys měl vážně běžet.“
„Já od tebe nechci pryč.“
„To je od tebe moc hezké, milánku, ale jestli se maminka a tatínek vzbudí a zjistí, že jsi pryč, tak o tebe budou mít strašný strach.“
„Nebudou.“
„Ale ano, budou. No tak, Bene, prosím, buď hodný kluk.“
Ben neochotně vstal. Pomohl babičce zvednout se ze schůdku.
Pak ji pevně objal a dal jí pusu na tvář. Nevadilo mu, že má na bradě chlupy. Naopak, líbilo se mu to.
Líbilo se mu, jak jí hvízdá naslouchátko. Líbilo se mu, že je cítit kapustou. A nejvíc ze všeho se mu líbilo, že při chůzi prdí a neví o tom.“

Další zajímavostí může být i to, že v knížce vystupuje i samotná britská královna Alžběta II., takže s touto knihou na ni můžete vy nebo vaše děti zavzpomínat.

David Walliams touto knihou skutečně navazuje na tvorbu svého již zemřelého krajana Roalda Dahla, který také psal krátké, ale napínavé, vtipné a promyšlené knihy pro děti. Jejich knihy vycházejí také s podobnými ilustracemi. Knihu můžu doporučit pro samostatné čtení dětem tak od devíti let, mladší mohou číst s rodiči.

Knihu jsme četli s dětmi a výborně jsme se u ní bavili. Užívali jsme si její britský humor, místy sice trochu drsnější, ale nikdy ne za hranicí vkusu. A celým příběhem se prolíná poselství o tom, jak jsou babičky důležité pro vnoučata – a naopak vnoučata důležitá pro babičky. A to je něco, co bude platit vždy a stojí za to si to stále připomínat.

Britského autora dětských knih Davida Walliamse označují kritici za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Jako první se k českému čtenáři d... více

Komentáře (0)