Kde jsi, Élisabeth? aneb tentokrát po stopách Élisabeth

recenze

Kniha Kde jsi, Élisabeth? současné francouzské autorky Sophie de Mullenheim navazuje na její knihu Podepsána Charlotte, lze ji ale číst i samostatně.

Opět je hlavní hrdinkou šestnáctiletá Emílie, která bydlí ve francouzském Lyonu v 19. století. Neustále myslí na Teofila, bratra své přítelkyně Konstancie, a trápí se pochybnostmi, jestli on opětuje její city. Do rukou se jí ale dostane sto let starý deník Élisabeth, sestry Charlotte, kterou už známe z předchozí knihy Podepsána Charlotte.

Z deníku se Emílie s Konstancií dozvídají, co Élisabeth prožívala na palubě lodi, na které plula do Anglie. Élisabeth nedopluje do Anglie, jak měla v plánu, ale do Kanady a tam až do misie mezi indiány. Ztratila kontakt se svou sestrou Charlotte a dělá si o ni obavy. Mezi indiány se dívka z francouzské šlechtické rodiny dostává do zajímavých situací:

Od mého příjezdu do Hochelagy mi připadá všechno, čemu jsem se naučila od svých rodičů, směšně neužitečné. Z pohledu Evropana jsou Irokézové divoši. Je to pádný argument, protože některé jejich zvyky jsou natolik odlišné od našich, že je pro mě těžké si je osvojit. Otřásají základy naší výchovy a vzdělání.
Jsem dívka z francouzské šlechtické rodiny vychovaná podle zásad, které nemají vůbec nic společného s tím, jak tady žiju. Naučila jsem se jíst způsobně stříbrnými příbory, zatímco tady v Hochelaze si každý namáčí prsty do své keramické misky s lepkavou kukuřičnou kaší! Úplně mě přešla chuť na jídlo. Není ani nutné zdůrazňovat, že zdejší jídla jsou naprosto odlišná od těch, která jsem byla zvyklá jíst. Tady se všechno vaří a ochucuje kukuřicí ve všech možných podobách.

Už na lodi získala Élisabeth relikviář s ostatky sv. Blandiny. Mohl ale relikviář ukrývat i něco jiného než ostatky světice? To nezajímá jen Emílii s Konstancií a dívky se tak ocitají v ohrožení...

Muž se bez problémů dostává až ke dveřím pro služebnictvo a vsunuje do zámku klíč, který ukradl chůvě, když se pokusil o nezdařené vloupání. Tentokrát nemůže zklamat: Evženie nesmí promluvit!
Po tři dny od napadení mladé slečny Célestinem Gaillardem to vypadalo, že nikdo nevchází ani nevychází z domu. Jediný, kdo se ukázal, byl domácí učitel pan de Rose. Také kočí přišel, aby přinesl nebo předal nějaké vzkazy, ale jinak byl dům beznadějně uzavřen. Alespoň tak Evženie nešla svědčit na policii. Až dnes, po třech dnech, se konečně začalo něco dít. Kuchařka se služebnou odešly nakoupit a Emílie se připojila ke své přítelkyni Konstancii. V domě tedy zůstaly jen paní Décochetová s Evženií. Což je dokonalé!
Klíč se lehce otáčí v zámku. Muž klade ruku na dveře a tlačí na ně, aniž by se ozval jakýkoli zvuk. Na ukazováčku pravé ruky mu chybí jeden článek.

Jak se Emílie více sbližuje s Konstancií a její křesťanskou rodinou, začne chodit se svojí matkou i na mši. Tam nečekaně potká třeba i svého domácího učitele:

Paní Décochetová také zpozorovala pana profesora, přichází k němu a podává mu ruku.
„Pane de Rosi!“ volá.
„Milostivá paní,“ uklání se jí starý pán. „Nečekal jsem, že bych vás mohl v těchto místech potkat,“ dodává upřímně.
„Já sama jsem tím ještě docela překvapená,“ přiznává paní Décochetová s humorem. „Ale má dcera se setkala s lidmi, kteří nám oběma tak nějak převrátili život vzhůru nohama.“
„To mi dělá radost,“ říká pan de Rose. „Slečno,“ pokračuje, obraceje se k Emílii, „od nynějška víte, že mi můžete v hodinách rovněž klást otázky týkající se tohoto nového námětu. Rád budu s vámi na toto téma diskutovat a snad vám budu moci předat to málo, co vím.“
Emílie se usmívá a zdraví starého pána. Toto nečekané setkání ji pobavilo, ale ztratila tím čas. Už v davu věřících tlačících se u východu Teofila nevidí.

Oproti předchozí knize Podepsáno Charlotte mi přišlo, že autorka už píše o něco lépe. Děj je plynulejší, střídání časových rovin lze také bez problémů sledovat. I tentokrát je příběh velice napínavý a s napětím sledujeme jak osudy hlavních hrdinek Emílie a Konstancie, tak osudy Élisabeth ještě o sto let dříve. Opět nechybí řešení vztahových problémů, a to jak v rodině, tak mezi přáteli i mezi mladými lidmi, kteří se mají rádi. Kromě toho ale také postavy v příběhu reflektují svou víru, případně nevíru.

Dobrodružství začalo ve chvíli, kdy Emílie našla dopisy, které jistá Charlotte psala své sestře Élisabeth. Nyní napínavý příběh pokračuje pátráním po adresátce dopisu. Podaří se Emílii a její kamarádce nalézt Élisabeth? Pokračo... více

Komentáře (0)