Kolik barev má štěstí

recenze

Setkání 3 generací v jednom domě. Překonat navíc roky mlčení po velké hádce je složité. Algernon je 90 ti letý muž, který poskytne bydlení své dceři Heleně a vnučce Anně, které je 16 a vidí jí poprvé v životě.

V knize není moc děje, ale střídá se vyprávění všech postav, pokaždé od jednoho z nich máme náhled na jeho pocity a myšlení odpovídající jeho věku. Plus, mínus.

Jak těžká je někdy komunikace mezi lidmi. Zvláště mezi blízkými lidmi, kteří si někdy ublížili. Cokoliv jeden řekne bere automaticky druhý jako útok na svou osobu. Pomalými krůčky k sobě Helena a Algernon hledají zpátky cestu a Anna ? Ta se snaží smířit s novým životem bez kamarádů, bez komfortu na který byla zvyklá a se šikanou v nové škole. A k tomu poznává mrzutého starého pána, kterého se trochu bojí a má mu říkat dědo.

Naštěstí poznává i souseda Jacoba a zjišťuje, že život zde není jen šedivý jako uniforma ve škole, ale je i barevný. Helena si hledá práci, aby měla na nájem a mohly se odstěhovat. Algernon se vyrovnává s pocity, které v něm návrat dcery s vnučkou vyvolávají.

Byl zvyklý na svou samotu, nerozumí věcem z dnešní doby. Nerozumí co jsou ty jejich internety a aplikace na všechno. Nemá rád moderní jídla a to jak s nimi si ještě víc uvědomuje svoje stáří a nemohoucnost.

Díky Anně se vydává na výpravu do své minulosti, mnohdy to bolí, ale chce aby vnučka znala jeho minulost a dětství, aby jí předal myšlenku, že může být vším, čím bude chtít. Je to trochu prvoplánový příběh na city, ale moc hezky napsaný. Každý uděláme v životě chyby, ale je důležité se je snažit napravit a je úplně jedno kdy. Dokud žijeme, žijme přítomností a dělejme život hezčí i druhým.

Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé... více

Komentáře (0)